Heima: film kapely Sigur Rós

tak tohle bylo zklamání. Hodinu a půl agonie. Sigur rós jsem předtím znala jen trochu, a docela se mi líbili. Ale dlouho se to opravdu poslouchat nedalo. Body jsou jen za krajinu, (to se ale radši můžu na nějaký cestopis) a za Steindóra Andersena. Taky mě zklamalo, že nemluvili islandsky, a že tam do toho zamotali ekologii. Je to takový patetický film, co si hraje na umění. Ale fanouškům Sigur rós se asi bude líbit. (20.08.2008)

Sigur Rós bych přirovnal k Islandským Radiohead (Radiohead jsou ale originální a velice poslouchatelní). Sigur Rós jsou oproti nim ještě dvakrát rozvláčněnější, pomalejší. Frontman mňouká, kníká a vydává zvuky podobné přiskříplé kočce. Každá písnička je téměř stejná, žádná změna hudebního pozadí. Smyčce hrají stále unyle a pokud doposloucháte do konce, tak na vás zaútočí neposlouchatelnou kakofonií. Island je temný depresivní ostrov plný stejně šedých lidí. Nejraději mají šílenou hudbu, uzené kozí hlavy a koupají se v ledové vodě. Melancholická propaganda Islandu v každém záběru. A ještě se ani nestydí členové stále opakovat, jak jsou skvělí, že koncertují zadarmo po celém Islandu. Upřímně, na jejich koncert bych nešel ani zadarmo. Během celého hudebního dokumentu jsem se schovával zabalený pod dekou a sledoval po očku ten horor z temné země jménem Island. (03.10.2011)

S ohledem na pomalejší čtenáře jsem se rozhodl psát tento komentář pomalu. Před zhlédnutím dokumentu jsem byl samozřejmě patřičně skeptický. Hudba a Island. Nějak jsem si tato slova nedovedl spojit. Teď už to dovedu. Sigur Rós tvoří skutečně velmi zajímavou hudbu, kterou teď hodlám někde sehnat. Dokument je zpracován velmi pěkně. Islandská krajina je úžasná a když se dostane pod ruku kvalitního režiséra, tak může být ještě úžasnější. Přesně to se i přihodilo. Ten čtyř a více hvězdičkový zážitek mi však stále uniká. (29.09.2012)

Hudba z jiného světa. Stačí se podívat na videoklipy - Hoppipolla, která zní v Heimě u pouštění draků - důchodci si v něm hrají jako malé děti, zvoní na zvonky, skáčou do louží, hrají si s dřevěnými zbraněmi - jestli se členové kapely ve svých postojích nijak nepřetvařují, jakože tím jsem si jistý, pak až mě z toho mrazí v zádech. Uspořádat koncertní turné zdarma, jen pro lidi, vdechnout život zapomenutým místům a hrát kdesi na loukách, to nezaslouží pouze obdiv a respekt. Měli bychom si z té z té jejich lásky k zemi odnést ten samý přístup, a vůbec v tom není nádech nějakého klišé. Tohle není Michael Jackson, který volá "spread the love, save earth". Tohle je parta introvertních Islanďanů, kteří pouze milují hudbu a svoji zemi. Přísahám, že jsem neviděl emotivnější hudební dokument. Na koncerty chodili nejenom lidé středního věku, ale i batolata, staří, handicapovaní...O život, přírodu, vřelost v Heimě jde stejnou měrou jako o samotnou hudbu. Jak bych to řekl, Sigur Ros povzvedávají duši. Těžko se k tomu hledají slova. Jak píší ostatní, to se musí vidět. P.S. Připravte si kapesníky a bookujte letenky na Island. (09.08.2011)

O R G A S M U S ............ 10/10 PS: díky podobným záležitostem jsem rád na světě, doufejme, že se Heima dostane do českých kin, i když prosadit distribuci bude asi velký oříšeḱ... PS: doporučuju shlédnout i nezkrácené záznamy vystoupení (je to součást DVD Heima) PPS: fakt, že se takto okrajová alternativní záležitost dostala do TOP200 pokládám za malý zázrak. A ještě poslední PSko - Heimu znám něco přes rok a už jsem ji viděl cca 10x, je to pořád to samé - husí kůže - tohle si budu pouštět celý život (02.12.2007)