Súmrak

cítím se vinný tím, že sem dal tři hvězdičky a že jsem si to docela užil.. Takže to asi bude to všemi opěvované Guilty pleasure. Pro mně, teda. Teď s odstupem času můžu psát tento koment s vědomím toho, že Nový měsíc se nepovedl ještě mnohem víc. Takže to moje hodnocení asi bude odpovídat. Na hlavu padlé dialogy, vyznání lásky a velice originální akční scény (scéna). Ale zas na druhou stranu ten klasický pocit něčeho neznámého, něčeho nového, třeba to Bellino hledání v knihách o upírech a zjištění tvrdé pravdy, jemné pomrkávání a narážky na Jacoba, o kterém ještě nikdo nic neví, krásné prostředí, ve kterém se to odehrává, obstojný výkon hlavní postavy, jak pro GP stvořené scény jablko, představování Cullenů v jídelně a další a další. ne, určitě to nebude tak špatný film, jak se říká. Minimálně jednou pobaví svojí snahou být něčím víc, než je. Ale soundtrack je prvotřídní, za něj a za ten fajnej střeštěnej pocit po filmu dám jednu hvězdu navíc. Opravdu si nemyslím, že by se měl dopředu odsuzovat film jen kvůli tomu, že je mezi cílovou skupinou tolik fanatiček a tolik hypeu. 3 (25.11.2008)

Můj nový vrchol diváckých zážitků v kině (a to už jich za sebou mám notnou řádku). Vidět "Twilight" sám doma, tak z něj mám rozhodně diametrálně odlišný dojem. Ideální tenkrát poprvé se tak naskytlo 14 let po premiéře na maratonu v Aeru ve společnosti 210 divaček (a asi 20 diváků), a bylo to něco neskutečně úžasného. Zásadní aspekt spočívá právě v tom odstupu, díky němuž publikum tvořili lidé, pro které byly ty filmy z různých důvodů formativní, přičemž je právě proto mají stále rádi, ale současně se na ně již dívají s nadhledem. Hlavně si je ale prostě přišli společně užít do kina a to se vším dobrým, pochybným, špatným i absurdním, co k celé sérii patří - takže žádná guilty pleasure, ale ironický kult ve své nejkoncentrovanější podobě. Už jen první zlomek vteřiny, kdy se na plátně začalo rýsovat logo Summit Entertainment, vyvolal první explozi potlesku a výskání, co se pak opakovalo při entrée každé klíčové postavy. Oproti mým nezasvěceným předpokladům největší ovace nesklidil Edward (byť to bylo mohutné), ale oba tátové, čímž se zpřítomnila silná daddy (či dokonce DILF) linie celého díla. K tomu hromadné vykřikování ikonických hlášek, sborové broukání písní, scéna v lese s ozvěnou recitovaných dialogů celým sálem a povyk při upírském baseballu, jaký by závidělo finále americké ligy. Ale současně každou absurdní scénu, každý přestřelený herecký výraz i zdánlivě okrajový element doprovázely salvy smíchu či hlasité reakce a ironické komentáře. Může to znít až svatokrádežně, ale takhle nějak si představuju prvotní spontánní atmosféru na raných projekcích "The Rocky Horror Picture Show", než se interakce fanoušků tohoto prazákladního kultu kodifikovala. Tady nebylo nic organizovaného, jen čiré bezprostřední nadšení ze sdíleného prožitku a užívání si sounáležitosti publika na stejné vlně, propojeného společným kultem. "Twilight" tak dnes překračuje hranice škatulek pop, camp, mainstream i okraj a navzdory zděšení všemožných puristů, elitářů a macho fanboyů zůstává zásadním kinematografickým fenoménem. PS: #TeamAlice (11.10.2022)

Divte se s otevřenýma pusama, ale pro mě letos největší zážitek v kině. Byla jsem sice téměř nejstarším účastníkem v sále, dávno mi není šestnáct a neposlouchám emo, ale málem jsem se rozplynula blahem. Catherine Hardwicke nezklamala, řemeslně hodně dobré. Tímto bych chtěla protiargumentovat Jancllovi, který zastává názor, že z hovna malinu neuděláš. Jde to. I dvě maliny! Má romantická dušička zaplesala, škoda, že jsem před pár lety nevypadala jako Kristen Stewart. To děvče je nádherné! (Asi jako jediná osoba ženského pohlaví jsem se do ní zamilovala víc než do Pattinsona.) I když to mi to občas dost připomínalo Klan létajících dýk či Tygra a draka, ty "veverky" na stromech měly glanc. Místy hodně vtipné, ne však směšné. Co říct na závěr? Áááááááááá. :-) 5x :-) PS: Nejsem přiblblé emo děcko, Edo. A to je konec našeho přátelství! Už po druhé! (17.12.2008)

Po Mamma Mia! druhý film, jenž mi v letošním roce soustavně způsoboval fyzickou bolest. Catherine Hardwicke nemá vkus, neumí točit a měla by okamžitě zmizet z povrchu zemského hned za Robertem Pattinsonem, který jen podtrhl svou mizérii ze čtvrtého Pottera. Ten kluk prostě nemá charisma a natřený bílým krémem vypadá s prominutím jako absolutní idiot. Kristen Stewart mnohé zachraňuje, hudba není zlá, ale celé to kromě paní režisérky, jejíž režie je nudnější než celodenní trůdění na záchodě, posílá do háje vyprázdněný scénář, v němž se vlastně vůbec nic neděje, což je na plátně prezentováno dlouhatánskými a neskonale směšnými pohledy obou herců napříč parky, parkoviště a jiná místa, na něž zbyly tvůrcům peníze k pronájmu. Jdu zvracet. P.S. pro fanynky: Knížku jsem nečetl a po tomhle mě ani nezajímá. Ty rozčílený e-maily si strčte... 3/10 (28.11.2008)

Hloupý scénář a chorý masochistický divák.... Nebo spíše divačky to byly, kdo z téhle obyčejné, ne vyloženě nudné, ale spíše roztahané a především neuvěřitelně naivní romantiky udělaly kultovní záležitost. Pravdou zůstává, že Stmívání má pár světlých momentů a to jak atmosféricky (Bellino uvědomění si, co je Edward zač), tak scenáristicky (postava tatínka). Čas od času je ale neuvěřitelně směšné (upíří "přefuňování") a obecně je z toho cítit poplatnost knižní předloze (kterou jsem nečetl). Každopádně první ze série upíří romaniky se ještě dala bez problémů zkousnout.. (29.11.2009)