JCVD

Van Damme reflektuje sebe a svou tvorbu ještě o něco důrazněji než Stallone a přinejmenším z jeho strany se podařilo na výbornou. Úvodní akce je výborná, přehazování rolí a dohadování se s producenty vás nutí přehodnotit dosavadní postoj k belgické mlátičce a několikaminutový proslov do kamery je jeho nejlepším výkonem vůbec včetně bojových schopností. Jen škoda, že jsou tyto výjimečné momenty obaleny nepříliš zajímavým tématem přepadení banky, které neodsýpá zrovna dvakrát nejlépe a Van Dammeovi nedává moc prostoru ukázat, zda je/není tím hrdinou z jeho filmů. Balancování a vyhodnocování vztahu mezi fikcí a realitou zde samozřejmě je, ale ne v takové míře, jaká by Van Dammeovi v takovémto rozpoložení příslušela. 7/10 (29.12.2008)

JCVD uzavírá první dekádu nového tisíciletí ve velkém stylu. I když si poklonu zaslouží i pánové za kamerou, věnuju následující řádky výhradně téhle akční ikoně. Pár let zpátky by si totiž na belgického atleta asi nikdo dvakrát nevsadil, ale filmový svět je nevyzpytatelný a Van Damme vrací úder všem těm, kteří jej odepisovali a bavili se nad jeho úpadkem a vykřesává úsměv na tváři těm, kteří na něm a jeho heroickém projevu vyrostli. Jednoznačně klobouk dolů. Každý se s odklonem slávy vyrovnává jinak, každopádně tohle je nepřekvapivější film roku. Stejně jako Sylvester Stallone v šestém pokračování Rockyho se i Van Damme s odzbrojující pokorou vrhá vstříc divákům. A tváří v tvář glosuje svoje největší průšvihy. Nebojí se mluvit o drogách nebo o natáčení mizerných filmů ve východoevropských produkcích. Nemine ho ani soud o opatrovnictví svých dětí nebo si píchne do akčního konkurenta Stevena Seagala, který dostal u producentů přednost, protože shodil svůj pověstný cop. Jenže zatímco Seagalova kariéra začala raketově roku 1988, tak stejně rychle v polovině 90. let utichla. A někdejší hvězda se dlouhé roky jen nedůstojně zaprodává neschopným producentským živlům. Vedle něho Van Damme měl nejhorší období na přelomu tisíciletí, pokašlávání diváků bylo stále více evidentní, a belgický playboy se už nahoru nevysápal, i když si v poslední době nevede až tak úplně zle (alespoň není jako Seagal k smíchu). JCVD, vyprávěný z různých úhlů pohledu, se po právu řadí mezi jeho nejlepší snímky, i když je naprosto jiný, než celé ty dlouhé roky točil. Hned úvodní sekvence je smutným konstatováním jeho úpadku. Mladý čínský režisér ho během natáčení hrubě přehlíží, unavený a otrávený herec tak přijíždí do rodné země (výborná, prý improvizovaná scéna z taxíku) a jeho první kroky vedou na poštu. Jenže právě tu si vybrali i zcela jiní klienti, a Jean-Claudův život se obrátil naruby. Za přepážkou se kromě rozpačité úřednice skrývají i tři lupiči, kteří slavného herce strčí mezi ostatní rukojmí. Shodou náhod a několika policejních imbecilů je právě zoufalý Van Damme považovaný za pachatele loupežného přepadení. Ideální chvíle pro média a stovky jeho zarytých fanoušků.. Výborný sebeironický nadhled je tím nejlepším, co JCVD nabízí. Protože nějaké přepadení pošty je tu úplně na vedlejší koleji. Akční ikona do projektu vložila srdce, navíc OPRAVDU velmi slušně hraje a ještě stíhá na požádání odkopávat cigáro od pusy. Diváka pak do kolen dostane několikaminutový plačtivý monolog plný jeho životních pádů. Van Damme z ničeho nic vystoupá „vzhůru do nebes“ a začne vzpomínat. Hlavně na to zlé.. Tohle zúčtování s temnými léty je upřímné a dojemné, škoda jen, že nemůže zaručit absenci dalších takových období. Jean-Claude, my jsme nezapomněli. Výborná nostalgická záležitost!! (07.04.2010)

Jean - Claude Van Damme, fenomém posledních pětadvaceti let se rozhodl vyzpovídat a stvořil upřímný film, v němž si na nic nehraje, naopak se ukazuje svou pravou tvář, ať si divák udělá svůj vlastní posudek. JCVD je borec, tom se mu musí nechat. Pětiminutová scéna "Toto je můj život" zastiňuje všechny hereckém návraty posledních let. Obraz, hudba, to vše je opravdu umělecké dílo, Van Damme si režiséra vybral dobře, ale i přes to všechno mi zde chybí nějaký element, jenž by mne donutil dát maximální hodnocení a bezchybný Jean - Claude mi bohužel nestačí. (17.04.2009)

Čo ma najviac teší je, že Van Dammeho všetci znova nachvíľu budú brať vážne a možno by sme sa ešte mohli dočkať nejakej tej akčnej pochúťky. Osobne som naňho nikdy nezanevrel a dočkal som sa takejto krásnej odmeny. Ako celok to síce nieje úplne bezchybné a dočkáte sa aj hluchých miest. No ako možnosť vidieť Van Dammeho v úpne novej polohe, ktorý sebereflexne-vtipne-vážne sumarizuje svoju kariéru, je to nedoceniteľné. A áno, zahral to skvelo. Dakujem a čakám comeback aj v akčnom filme (nenašlo by sa nejaká rolička v The Expendables? :-) ). (9/10) (31.12.2008)

Van Dammův nejlepší film. Neuvěřitelný mix fikce a reality, který dává smysl a hlavně bezvadně funguje. Jean-Claude podává životní výkon (oni vůbec všichni zůčastnění hrají skvěle) a scéna, kdy se vpodstatě ze všeho zpovídá nemá obdoby. Režisér El Mechri navíc využívá neuvěřitelně sugestivní způsob snímání, které člověka úplně pohltí. Rozdělení do kapitol sice zezačátku trochu mate, ale pak už funguje skvěle. Taky je tu dost odkazů, které potěší každého správného fandu "hvězd, které zhasly" - Seagala, Chucka Norrise, anebo právě Van Damma. Diskuze ve videopujčovně na začátku nemá chybu. + Perfektní soundtrack. (12.12.2008)