Réžia:
Mabrouk El MechriScenár:
Vincent RavalecKamera:
Pierre-Yves BastardHudba:
Gast WaltzingHrajú:
Jean-Claude Van Damme, Zinedine Soualem, François Damiens, Mourade Zeguendi, Anne Paulicevich, Isabelle de Hertogh, Norbert Rutili, Jean-François Wolff (viac)Obsahy(2)
Americké akční filmy přelomu osmdesátých a devadesátých let měly jednu ikonu (Schwarzenegger), řadu různě populárních představitelů (Stallone, Norris, Seagal, Lundgren) a jednu hvězdu. Jean-Claude Van Damme na sebe poutal pozornost diváků i médií, neboť měl charisma, fyzické dispozice i životní příběh jak z filmu. Coby herec haněný a podceňovaný, ale zároveň nezapomenutelný a nepřekonatelný. Coby osobnost vysmívaný a vláčený bulvárem, ale přesto milovaný a obdivovaný. Film JCVD je mnohovrstevnatá hříčka, kde muž s titulními iniciálami hraje stárnoucí hvězdu jménem Jean-Claude Van Damme. Na hraně fikce, improvizace a sebereflexe se odvíjí vtipná i dojemná óda na uhrančivost béčkových filmů, lásku ke hvězdám, a především na mnohoznačnou centrální postavu... Francouzský scenárista, režisér a herec alžírského původu Mabrouk El Mechri začínal natáčením autorských krátkých filmů. V roce 2005 dokončil celovečerní debut Virgil. Toto humorné melodrama o odstrkovaném a životem těžce zkoušeném podřadném boxerovi jako by předznamenávalo režisérův druhý snímek JCVD. Mnohovrstevnatá filmová hříčka z El Mechriho učinila hlavní filmový objev roku 2008 a stala se vyhledávaným artiklem nejen žánrových přehlídek, ale také progresivních mezinárodních festivalů, jako jsou Toronto, Mar del Plata či Rotterdam. Věhlas filmu režisérovi zajistil také nabídky na práci v Hollywoodu, z čehož vzešel jeho nadcházející projekt, akční thriller S ledovým klidem, v hlavních rolích s Henrym Cavillem, Brucem Willisem a Sigourney Weaverovou. (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (593)
Herecky možná nejlepší film Jean Claude Van Dammea, ale co? To mám být nějak šťastný? Tenhle kluk se nenarodil, aby předstíral, že mu je 60sát, nedokáže chodit, neměl v životě štěstí a nemá na účtě ani korunu. Tenhle člověk tu vždycky byl jen proto, aby mlátil jiné lidi v jednoduchých filmech. Takhle to přeci dělal už Bruce Lee, tak proč by nemohl i JCVD? Mohl a taky to stále dělá, jen asi chtěl jednou být na nějakém festivale a projít se po červeném koberci. Já mu to přeji, ale přesto... Tohle není ten, kterého jsem v dětství tak rád sledoval jak se učí bojové umění v bazénku a chytá se zavázanýma očima cokoliv mu jeho mistr hodí. JCVD je umělecký film, který se v určitých chvílích dostává do sebeparodie, která mi tolik nesedla. Třeba scéna na poště, kde se JCVD zpovídá, mi připomněla 25. hodinu a upřímného Edwarda Nortona v jeho zpovědi do kamery. Filmu nelze upřít snaha u myšlenka, kde třeba "jak by to mohlo být" v závěru působí skvěle, ale jiné zase působí podivně. Milovníci JCVD si budou pouštět dokonce života prvních pár minut tohoto filmu, v kterých je to právě on ve své snad nejdelší akční scéně v životě. A že mu to sakra jde... a doufám, že ještě půjde, protože JCVD není film, na který čekám celou jeho kariéru. ()
Jean - Claude Van Damme, fenomém posledních pětadvaceti let se rozhodl vyzpovídat a stvořil upřímný film, v němž si na nic nehraje, naopak se ukazuje svou pravou tvář, ať si divák udělá svůj vlastní posudek. JCVD je borec, tom se mu musí nechat. Pětiminutová scéna "Toto je můj život" zastiňuje všechny hereckém návraty posledních let. Obraz, hudba, to vše je opravdu umělecké dílo, Van Damme si režiséra vybral dobře, ale i přes to všechno mi zde chybí nějaký element, jenž by mne donutil dát maximální hodnocení a bezchybný Jean - Claude mi bohužel nestačí. ()
JCVD uzavírá první dekádu nového tisíciletí ve velkém stylu. I když si poklonu zaslouží i pánové za kamerou, věnuju následující řádky výhradně téhle akční ikoně. Pár let zpátky by si totiž na belgického atleta asi nikdo dvakrát nevsadil, ale filmový svět je nevyzpytatelný a Van Damme vrací úder všem těm, kteří jej odepisovali a bavili se nad jeho úpadkem a vykřesává úsměv na tváři těm, kteří na něm a jeho heroickém projevu vyrostli. Jednoznačně klobouk dolů. Každý se s odklonem slávy vyrovnává jinak, každopádně tohle je nepřekvapivější film roku. Stejně jako Sylvester Stallone v šestém pokračování Rockyho se i Van Damme s odzbrojující pokorou vrhá vstříc divákům. A tváří v tvář glosuje svoje největší průšvihy. Nebojí se mluvit o drogách nebo o natáčení mizerných filmů ve východoevropských produkcích. Nemine ho ani soud o opatrovnictví svých dětí nebo si píchne do akčního konkurenta Stevena Seagala, který dostal u producentů přednost, protože shodil svůj pověstný cop. Jenže zatímco Seagalova kariéra začala raketově roku 1988, tak stejně rychle v polovině 90. let utichla. A někdejší hvězda se dlouhé roky jen nedůstojně zaprodává neschopným producentským živlům. Vedle něho Van Damme měl nejhorší období na přelomu tisíciletí, pokašlávání diváků bylo stále více evidentní, a belgický playboy se už nahoru nevysápal, i když si v poslední době nevede až tak úplně zle (alespoň není jako Seagal k smíchu). JCVD, vyprávěný z různých úhlů pohledu, se po právu řadí mezi jeho nejlepší snímky, i když je naprosto jiný, než celé ty dlouhé roky točil. Hned úvodní sekvence je smutným konstatováním jeho úpadku. Mladý čínský režisér ho během natáčení hrubě přehlíží, unavený a otrávený herec tak přijíždí do rodné země (výborná, prý improvizovaná scéna z taxíku) a jeho první kroky vedou na poštu. Jenže právě tu si vybrali i zcela jiní klienti, a Jean-Claudův život se obrátil naruby. Za přepážkou se kromě rozpačité úřednice skrývají i tři lupiči, kteří slavného herce strčí mezi ostatní rukojmí. Shodou náhod a několika policejních imbecilů je právě zoufalý Van Damme považovaný za pachatele loupežného přepadení. Ideální chvíle pro média a stovky jeho zarytých fanoušků.. Výborný sebeironický nadhled je tím nejlepším, co JCVD nabízí. Protože nějaké přepadení pošty je tu úplně na vedlejší koleji. Akční ikona do projektu vložila srdce, navíc OPRAVDU velmi slušně hraje a ještě stíhá na požádání odkopávat cigáro od pusy. Diváka pak do kolen dostane několikaminutový plačtivý monolog plný jeho životních pádů. Van Damme z ničeho nic vystoupá „vzhůru do nebes“ a začne vzpomínat. Hlavně na to zlé.. Tohle zúčtování s temnými léty je upřímné a dojemné, škoda jen, že nemůže zaručit absenci dalších takových období. Jean-Claude, my jsme nezapomněli. Výborná nostalgická záležitost!! ()
Je velká slast, vidět svůj dětský idol znovu ve formě, ale především v dobré, na tělo napsané roli. Ikona z přelomu 80./90. let vstala z popela, dost možná se v něj promění hned svou další rolí, ale je dobré se alespoň ujistit v tom, že to skutečně byl potenciál, leč promarněný. Věřím, že při troše snahy a dobrém režijním vedení by Jean - Claude ustál i jiné role, než ty škatulkované jako "akční". V JCVD ho Mechri postavil do pozice sebezpytu, napsal mu uvědomělé repliky, zapasoval jeho roli do Jean - Claudeových aktuálních problémů a v půlce scény ho nechal vyzdvihnout nad kulisy a osamotě ho nechal unášet jeho metafyzickými myšlenkami a zpytovat vlastní minulost. Hodně silných 80%. ()
Kdyby mi ještě před pár měsíci někdo řekl, že se dobrovolně podívám na nějaký film s van Dammem, vysmál bych se mu (schválně jsem teď pátral, jaký poslední film jsem od něj viděl, a došel jsem až do roku 1996 ke Questu-Souboji cti). Ale tohle vypadalo tak zajímavě, že jsem do toho šel. První půlka je zábavná, zápletka je hezky uvedena za dvou úhlů pohledu a Žánklód si umí dělat legraci sám ze sebe, což je fajn. Bohužel s přibývajícími minutami film stále více těžkne, až se úplně rozplizne, a nepodařilo se ho nějak uspokojivě ukončit. _____A ještě jedna věc, která mě dost štvala - nechápu, proč byl celý film natočen v té hnusné fekální hnědé barvě. To může být cool v nějakém atmosferickém thrilleru od Finchera, ale tady je to naprosto samoúčelné a neopodstatněné. ()
Galéria (59)
Zaujímavosti (14)
- Scénárista a režisér Mabrouk El Mechri pro Van Damma nenapsal moc dialogů, aby byl Van Damme limitován jen svými slovy, měl prostě jen 'hrát svou vlastní hudbu'. (3DD!3)
- Původní koncept filmu, na kterém se producent s Jean-Claudem Van Dammem dohodl, byl pouze ten, že si ve filmu zahraje sám sebe. V původním scénáři byl Van Damme vyobrazen spíše jako klaun. Pak však byl jako scénárista k filmu přizván Mabrouk El Mechri, razantně ho upravil a byl produkcí požádán, aby snímek i režíroval. (3DD!3)
- El Mechri souhlasil s přepisem scénáře pouze za podmínky, že se on a Jean-Claude Van Damme setkají ještě před tím než začne pracovat, aby nestrávil šest měsíců práce na něčem co by pak třeba Van Damme vetoval. (3DD!3)
Reklama