Umenie plakať

Z psychologického hlediska nemám co UMĚNÍ PLAKAT vyčítat, protože je do nejmenšího detailu propracované, ale z toho filmařského mám jisté výhrady. Morálně závadný film, jenž nám podává portrét silně dysfunkční rodiny, si za vypravěče zvolil mladého hrdinu, skrze jeho pohled je nám příběh podáván._____ Problém je v tom, že 106 minutový film se zdá subjektivně delší, než ve skutečnosti je, protože hlavní hrdina je většinou pasivní, a tak se divák nepodílí na vyprávěn. Pouze přihlíží a tu se směje, tu se baví nad vší tou bizarností příněhu, kterému by prospěla silnější ruka dramaturgova [vedlejší linie s dcerou by si zasloužila větší propracování zvlášť v části s dospělým bratrem, taktéž přijetí pedofilie oobčany scházejících se v jednom malém obchůdku by mohlo být méně odbyté]._____ Přestože část děje se soustředí na otcovo působení na pohřbech, film nesklouzává nikdy k sentimenti či přílišnému patosu a černý humor je zde velice jemný a decentní._____ Dánský vyslanec na Oscara je tak při nejlepším ryze televizní záležitostí vyznačující se výborným scénářem na základě knihy Erlinga Jepsena a chirurgicky přesnými hereckými výkony všech herců bez výjimky. Ale jako každý příběh jakoby ze života se bohužel nevyhne zjednodušováním skutečnosti kvůli dramatizaci vyprávění. (05.12.2007)

Příběh rodiny terorizované otcem. Na každý nesouhlas či odpor otec reaguje hysterickým, uplakaným a sebelítostivým výstupem, který nelze zastavit jinak, než že mu ostatní ve všem vyhoví. --- Náhodou vím docela dobře, jak taková osoba dokáže svým blízkým zruinovat život. Bylo by, myslím, omylem představovat si, že tento muž a jemu podobní pouze hrají komedii a manipulují. Oni opravdově trpí. Jsou nemocní. --- Pochybuji o možnosti takovou duševní poruchu léčit. Vůbec mě nepřekvapuje, že nikdo z rodiny nepromluvil a nikdo ze sousedů si nevšiml. To je pravidlem. Zejména nešťastné a ubrečené matky jsou dobře chráněné - pokud nekradou, nefetují a děti nejeví zřejmé znaky fyzického týrání, nikdo jim děti nevezme. --- Tento příběh je velmi dobrý a všichni herci, včetně dětských, jsou naprosto báječní. Oceňuji i delikátní dávku černého humoru. Ale mohlo by to být ještě lepší. Myslím: horší. Zde tyran přešlápl a narazil, takže vyústění je přece jen nadějné. Já být autorem, byl bych méně milosrdný. Nejhroznějším a nejběžnějším rysem těchto situací totiž bývá, že nikdy nevyvrcholí, jen plynou, nekonečně a beznadějně. (17.08.2010)

Umíte plakat? Pokud ano, můžete z toho lecos vytřískat. Můžete si získat vděčnost svých sousedů, když jim citlivě promluvíte na pohřbu a trochu u toho zapláčete, můžete získat nového odběratele mléka, ale můžete si vysloužit i soucit vlastního syna, který Vám do postele přivede svojí vlastní sestru. Když není dcera, nepohrdnete ani synem. Přes všeobecné nadšení se mě film až tak nedotknul. Tedy ne, že by mi rodinná pedofilie připadala normální, ale už jsem viděl mnohem působivější zpracování tohohle ožehavého tématu. Mnohem podstatnější mi přišlo celkové vykreslení rodiny a atmosféry v ní. Otec, rozený manipulant a psychický vyděrač, matka, která o všem ví, ale raději si bere prášky na spaní, aby o ničem nemusela vědět, zneužívaná dcera, rostoucí jak dříví v lese, malý, bezelstný syn, milující bez výhrad celou rodinu a starší syn, žijící mimo rodinu, který o všem ví, nelíbí se mu to, ale mlčí. Dohromady docela ujetá rodina, včetně věčné simulantky tety Didde. Víc než téma a způsob, jakým se ho režisér zhostil oceňuju celkovou podobu filmu, kameru a herecký výkon malého Jannika Lorenzena. (05.09.2008)

Je mi líto, ale nemohu tento film ohodnotit více hvězdičkami, protože se mi moc nelíbil. Chápu, že dává divákovi nahlédnout do závažné problematiky, ale dívat se 106 minut na ufňukaného otce – na jedné straně „bačkoru“ a na druhé zlostného cholerika, kterému není stydno využívat dceru k vlastnímu sexuálnímu ukojení – mi připadlo nezáživné. Celý děj mi připadal silně nereálný. Velmi pochybná byla úloha domácího lékaře. Myslím si, že jako odborník mohl a měl spolehlivě rozpoznat, koho a jak je potřeba v rodině léčit! Jediné, co mohu kladně ohodnotit, byla perfektně zpracovaná bezelstná Allanova naivita. (Čtvrtek 29.07.2010) (29.07.2010)

Umění plakat je hodně bolestivý film. Mrazivý portrét psychopata, citového vyděrače, autokrata, manipulátora, lidské zrůdy...ale zároveň i života na rigorózní a tradičně patriarchální vesnici, kde dané modelové schéma dobře ilustruje achillovu patu každé autokraticky řízené společnosti i sociální skupiny - problém nastává, když je neomezený vládce profilově špatným člověkem. A to tedy Allanův psychopatický otec věru je. A Dánsko počátkem 70. let 20. století nepůsobí o nic lépe - oč je jednodušší určit, kdo je v tomhle příběhu hlavní původce zla, o to těžší je pojmenovat všechny spoluviníky - ,,nevšímavou?" matku, staršího syna, který utekl z pekla a tak přece musel ,,vědět!", babičku, která kdysi zavírala oči asi nad ještě větší zrůdou, hypochondrickou tetu, která je spíše též ,,obětí?", rodinného lékaře, který ,,nerozpoznal?" pohlavní zneužívání od psychické lability, policistu, který ,,paradoxně?" zatýká nepravého, sousedy, kteří ,,nic?" netuší... A pak je tu ještě ono ,,pragmatické?" umění plakat, které slouží k té nejhanebnější manipulaci, jaké může být člověk schopen...,,když se setká s tvrdou skutečností života.", jak paradoxně říká vypravěč, tedy malý Allan, oběť tohoto eufemismu... Umění plakat...dokonale strohá, průzračná forma...skandinávská kinematografie ve své nejsilnější podobě... Podobné filmy: Hon, Prolomit vlny, Rodinná oslava (25.01.2009)