Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Josef Douša (K. Roden) se vrací z první světové války s přáním po válečných útrapách prožít v poklidu spokojený život s mladou manželkou (L. Siposová) kdesi v zapomenutém kraji, v drážním domku u železniční trati. Sžívání dvojice je však při složitých psychických i fyzických problémech hrdiny (který načas ztrácí sluch) nesnadné… Jednoho dne Douša zabrání mladému muži skočit pod vlak. Zachráněný muž – hrobník Ferda (V. Jiráček) – se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. Ačkoliv se Doušovi sluch za určitý čas vrátí, předstírá i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády. Ovšem pravda je nebezpečná zbraň… Román Josefa Kopty Hlídač č. 47 vznikl v roce 1926 a byl kritikou označen za jeho nejlepší dílo. Poprvé byl zfilmován už v roce 1937 režisérem J. Rovenským s J. Průchou v titulní roli. V roce 2008 vznikla v České televizi jeho nová filmová verze – tentokrát zpracoval předlohu zkušený televizní autor E. Verner, který ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, jenž, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Filmový scénář režiséra F. Renče, na kterém spolupracoval se Z. Zelenkou, podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. (Česká televize)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (595)

castor 

všetky recenzie používateľa

Píše se rok 1920 a na české straně Krušných hor se píše jeden na první pohled zajímavý příběh. Jenže to by Filip Renč nemohl v některých momentech zklamat. Třeba v otravné doslovnosti, podivně zvolené hudbě nebo ve výběru herců. Zatímco výborní a poctiví Vladimír Dlouhý a Karel Roden coby těžce zkoušený člověk jsou svými zarputilými výkony jednoznačnou ozdobou režisérova asi dosud nejambicióznějšího snímku, další herce nedokáže vyburcovat k zajímavějšímu podání. Přitom Lucia Siposová a Václav Jiráček hrají tak důležité role, důvěru nejen divákovu ale jednoznačně zklamali. Samotné postavy někdy jednají zcela nepochopitelně, což by v celkovém vyznění nemuselo tak vadit, kdyby.. Kdyby Renč dokázal pořádně dramatizovat a poskládat příběh do srozumitelné formy. Nosnost příběhu pak jednoznačně ruší válečné epizodky, kterých měl režisér zřejmě dostatek a chtěl je jakkoliv do příběhu napasovat. Ono celé je to tak trochu nevyvážené. Je sice hezké okouzlovat se padajícími vločkami a nebát se balancování na hraně patosu, jenže to by se nemohlo kašlat na příběh. Nicméně je potřeba zmínit, že právě výborná výtvarná stránka ovládá většinu filmu a veškerá ladění do zimních barev je moc příjemné na oko. ()

mchnk 

všetky recenzie používateľa

Režisérský vrchol Filipa Renče, který asi nejspíš nepřekoná, se jmenuje Roden. Perfektní bojové scény, ze začátku dobrý scénář. Film plný všedních starostí, které nazýváme osudem. Válečný veterán, který si z války odnesl víc než jen tělesná omezení a zranění, zahajuje svou další bitvu. Bitvu s vlastním životem. Film plný intrik, zrady, ženské nenasytnosti a přetvářky před Bohem. Výborný zvuk, ovšem přehnaně emotivní hudba. A režie je prostě čistá renčovina. ()

Reklama

liborek_ 

všetky recenzie používateľa

Filmová adaptace psychologického románu Josefa Kopty, autora legionářských textů, jejímiž názvy nas trápili u maturity a zbytečně nás od nich tou školskou drezurou odrazovali, se Filipu Renčovi celkem vydařila. Určitě je to jeden z jeho nejlepších filmů i když v kontextu celé české kinematografie asi nezanechá nějakou výraznější stopu... Vlastní námět je velmi silný, ale vytahat za uši by zasloužil scénárista, který vymýšlel dialogy.. Hlavně v první polovině filmu většina dialogů vyloženě šustí papírem a působí nepřirozeně, čemuž korunu nasazuje představitel hrobníka Ferdy, který se mi jevil jako naprosté herecké dřevo... (Trošku si vylepšil reputaci v závěru filmu, když dokázal, že umí hrát aspoň zadkem, když pusa a obličej mnoho nesvedou... ). Renčovi se podařilo vytvořit slušnou atmosféru poválečné horské vesnice, dobře příběh doplňoval Doušovými vzpomínkami na frontu, i když si možná mohl odpustit kapku kýčovité záběry na smrt své někdejší lásky. Lepší průměr... ()

eileen 

všetky recenzie používateľa

Zatím jsem nečetla předlohu a neviděla ani jednu ze zbývajících verzí, takže moje hodnocení nebude úplně objektivní, ale pokud mám hodnotit dojem, jaký na mě film udělal, pak nemohu jinak, než dát vysoké hodnocení. Skvělé herecké výkony všech, krásná kamera, přenádherná hudba, která ohromně dolaďuje celou atmosféru, vygradovaný děj, ohromný zážitek, který s dalšími reprízami nemizí. Pro mě jasná jednička mezi režisérovými filmy. ()

molotov 

všetky recenzie používateľa

Příjemné překvapení a rozhodně ne ztracená hodina a půl. Každopádně nic moc veselého, rodiče na to asi čtyřikrát jako na Mamma Miu nepůjdou, ale jednou by se jim to asi líbilo. Scény z války jsou slušný, sice nijak originální, ale svůj účel plní. Téměř celý film nonstop hraje hudba a pořád sněží. Je fajn, když má český film konečně nějakou stylizaci, kterou drží celou stopáž. Co se týče příběhu, tak je strašně poznat, že jde o zpracování románu. Dialogy naštěstí nešumí papírem tak často, jak je u českých filmů zvykem. Nejhůř je na tom postava hrobníka, která mi celou dobu přišla taková divná. Film ovšem stojí a padá na výkonu Rodena, který je skvělý. Zhruba v polovině jsem si říkal, že byl děj potřeboval trochu nakopnout a taky se tak stane, když hlavní hrdina začne předstírat hluchotu, přestože už slyší. Od té chvíle na mě film působil mnohem víc. Sečteno a podtrženo dobrý film, který rozhodně patří mezi ty nejlepší letos u nás natočené. ()

Galéria (46)

Zaujímavosti (29)

  • Karel Roden jakožto válečný vysloužilec, jenž ztratil sluch, neměl k ruce žádného odborného poradce a ani se s nikým, kdo neslyší, neradil. (hippyman)
  • V čase 00:10:24 vidíme vzdalující se lokomotivu 434.1100. Na tomto záběru jede lokomotiva tendrem napřed (jsou vidět její dýmniční vrata) a rovněž vidíme rozsvícené bílé lucerny. Lucerny se často přendavaly z jednoho konce lokomotivy na druhý podle toho, jakým směrem jela. Koncová návěst byla tvořena lucernou s červeným sklem. Vzhledem k tomu, že se jedná o stroj s otevřenou budkou, nebyla by jízda „po uhlí“ žádná slast. (Dymnik)

Reklama

Reklama