Hoffa

Coby rekonstrukce historických událostí strhující. Avšak jako filmová biografie odborářského vůdce Jimmyho Hoffy poněkud průměrná záležitost, čemuž neprospěl ani fakt, že se film odehrává v několika časových rovinách, jejichž datování není známo a divák tak každou chvíli ztrácí orientaci v tomto spletitém kruhu řidičů, politiků a zločinců. DeVitova výpověď o této postavě působí každopádně autenticky a fenomenální ztvárnění Jackem Nicholsonem je samo o sobě uchvacující. Jinými slovy se i v tomto případě stává hlavní postava nosným pilířem celého filmu. Oscarové nominace jsou na místě, avšak ty nejpodstatnější atributy filmu (režie, scénář) působí dosti rozvlekle. Na 140 minut je zde jaksi málo dramatičnosti a z Hoffy se tím stává čistě rutinní věc. Pronikavý Nicholson ani efektní závěr jako kompenzace k lepšímu hodnocení bohužel nestačí. (22.06.2013)

Jimmy Hoffa jako nejlepší přítel pracujícího lidu, charismatický vůdce, nepříjemný společník a polo-kriminální živel. Jack Nicholson podává standartně kvalitní výkon, místy ho však překonává rázný prďola Danny DeVito. Na filmu mi chybí jasné zdůraznění toho, že Hoffa se z prostého odborového pracovníka stal kriminálním živlem, člověkem vzdáleným odborovým ideálům. Režisér DeVito se jakoby bojí ukázat Hoffovu temnou stránku důrazněji a spíše s ním i sympatizuje. (08.04.2009)

Je to jeden z těch filmů, na kterých je poznat, že DeVito režírovat umí. Američané mají filmové biografie svých hrdinů zřejmě rádi, ale pro mě je to námět beznadějně nezajímavý. Jiná věc by byla, kdyby se scénář důkladně a zasvěceně zabýval otázkou, jak přesně tento odborářský boss spolupracoval s organizovaným zločinem. Co z toho měli odboráři, co odborářští vůdcové, co mafie, co vláda, co americká morálka? Na to, abychom se nad těmito otázkami mohli zamyslet, říká film příliš málo. Ano, je povrchní. (17.01.2011)

V politických filmoch divákom častokrát nejde až tak o umeleckú hodnotu, ako o historické fakty o historických postavách. Lenže k tomu si stačí prečítať pár riadkov na Wikipédii, ako už spomenul Matty. Tvorcovia týchto príbehov to tiež vidia inak. Vkladajú do nich svoju kreatívnu a názorovú optiku, a preto sú niekedy tak veľkolepé či kontroverzné (viď počiny Olivera Stonea). DeVitovi sa to podarilo tiež. Trošku amerického pátosu, ktorý má za úlohu glorifikovať osobnosť s pochybnou povesťou, a mnoho tvorivých perál vystavujúcich na obdiv kameru (kolážovité zábery pripomínajúce Briana De Palmu), scenár, aj hercov. Herecká zostava sa tu stretla skutočne kvalitná, čo mám práve na týchto "väčších" filmoch rád. Disponujú istým duchom doby, ktorý nám vždy bude pripomínať, ako to vtedy asi v šoubiznise vyzeralo. Podobne ako napríklad prostredie odráža tvár samotného miesta zachytenú v čase. Zase som sa nechal uniesť, ale na záver sa chcem ešte vrátiť k Hoffovi. Organizovaný zločin a politika možno k sebe inklinujú prirodzene. V oboch sa predsa jedná o individuality vzbudzujúce rešpekt más a tým nadobúdajúce niečo ešte hodnotnejšie než peniaze - moc. Toť vše, pod týmto textom si môžete ako podklad predstaviť americkú vlajku a následne si privodiť orgazmus alebo infarkt, to už podľa vkusu. (19.10.2014)

Táto časť americkej politickej scény, ktorú predstavoval Hoffa so svojimi odbormi je mi ďaleko vzdialená, takže film beriem aj ako minihodinku dejepisu. Čo je v tomto prípade pozitívne. Pozitívnych je ale viac vecí. Cez veľmi podarené double DeVita s majstrovskou podporou Nicholsona, veľmi efektné paralelné rozprávanie a strih až po pomerne nenudiace tempo. Film ale nie je žiadnym psychologickým rozborom, nenechá diváka načrieť do osobnosti ani jednej z hlavných predstaviteľov, čo je mimoriadna škoda. Opiera sa viac-menej len o vecné fakty, čo uberá aj na možnom vyústení, ktoré ponúka záver. 75%. (15.11.2007)