Bibliothéque Pascal

Už dlhšie sa považujem za diváka, ktorý si rád vychutná aj filmy, ktoré sa nevezú na vlne mainstreamu. 'Bibliothéque Pascal' je jedným z tých filmov, o ktoré bežný divák ani len nezakopne, v tomto prípade sa tomu ani nečudujem. Pomerne obyčajný príbeh je nasilu a nezmyselne doplnený o artové prvky, ktoré z filmom a príbehom nemajú takmer nič spoločné a zbytočne brzdia jeho vážnosť a trpkosť celej pointy. Záverečných dvadsať minút som neprestajne krútil hlavou nad tým ako jednoducho sa dá znemožniť pointa celého filmu. Široké rozpätie žánrov je typické pre balkánske filmy, ale myslím, že v tomto prípade výsostne stačilo zostať pri dráme s prvkami komédie a napätia. Pokus o umelecké dielo bol v tomto prípade zbytočný. 55%. (08.03.2011)

Konečně jsem se po dlouhé době dostal zase k nějakému tomu filmu z Východní Evropy. Rumunsko se mi ve filmech hrozně líbí a musím říct, že tohle je mezi evropskými filmy opravdový klenot. Minimálně klenot v psychadeličnosti, protože na pomezí reality se vypráví neuvěřitelně fantaskní příběh a já jsem na necelé dvě hodiny byl jeho součástí. Zlé lidské vlastnosti se mísí s těmi horšími a s tím minimem dobrých. Pořád je to ale všecko takové zvláštně milé a není to vysloveně zlé, jak by některé scény mohly být. Každopádně tři hvězdy jsou podle mě akorát. Nevěděl jsem, co si o filmu na konci myslet, ale zase je pravda, že celých 105 minut mě držel, jako přikovaného. (29.08.2012)

Možná je to mojí omezeností, ale velmi mě překvapilo, že takhle dobrý, silný a ,,cool" snímek vznikl v Maďarsku. Mám takový pocit, že kdyby vznikl v Čechách, byl by tu v černých či modrých barvách a uživatelé by psali o dalším nepovedeném experimentu, ovšem je to jen spekulace... Je pravda, že je to film podivný, nejde divákovi zrovna dvakrát naproti, ale mně vzal dech. Něco tak bizarního jako bordel Pascalova knihovna jsem už dlouho neviděl a přiznám se bez mučení, že mě to rozsekalo. (10.08.2011)

Liverpoolském varieté pana Pascala je místem, v němž se slaví "konec literatury". Pan Pascal, stejně tak jako jeho mnohem slavnější předchůdce, má svoji metodu, a dovede o ní rozprávět pomocí pochodní, vysokého kola a místností označených literárními hrdinkami a hrdiny. Vedle Johanky z Arku a Desdemony, jsou tu bezpochyby též paní Bovaryová, Nataša Rostovová a další, Don Juan, Faust ani Pinocchio tu zajisté také nechybí. Z literatury se stává "obsah díla k maturitě" a nakonec slavné české "hlášky", tj. repliky většinou o dvou větách. Zde je to ale trochu jinak. "Vytrhané" texty (podobně jako zuby) se převádějí do "snuff" formy, která se předvádí na soukromém jevišti pro maximalizaci uspokojení jednoho z aktérů a utrpení druhého. Myslím, že právě tohle je nejzašší kout, kam se literatura může dostat. V rámcovém příběhu (navrácení dítěte do matčiny péče) vidíme, jak obtížné je zastřít realitu fádním a banálním a tuctovým příběhem. (30.11.2019)

Maďarský magický realismus 1) 38letý herec Szabolcs Hajdu si příběh napsal, zrežíroval, obsadil svou rumunskou ženu 34letou Orsolyu Török-Illyés (hlavní postava Mona) a svou dcerku (dcera Mony)._____ 2) Spoiler. Dají se vysledovat paralely mezi Moniným osudem a společensko kritickým apelem filmu: jmenujme například zaměření místností v nočním bordelu příznačně symptomaticky nazvaným Pascalova knihovna anebo povahu sociálního pracovníka jako jakéhosi usměrňovatele, duchovní dozor, který poslušně zařadí Monu mezi husičky z východní Evropy, které si svou naivitou a nedostatkem odpovědnosti (spolu)zavinily svůj osud. Podobně lze vyložit celý snímek. Na rozdíl od hudby, kde mám rád výklad (vzpomeňme na zeměpisný popis toku Vltavy ve Smetanově symfonické básni), ve filmu (z povahy věci je popisný dost sám o sobě) se rád nechám vést a toulat se spolu s autory hájemstvím jejich, a potažmo i vlastní, fantasie. Je to jako když bloumám po cizím městě bez průvodce, bez mapy, jen tak, kam mě kroky zavedou. Někdy je to příjemné a osvěžující._____ 3) Závěrečné dvě pointy připomínají, že film je více magický než realistický. (08.06.2015)