Sirota

SPOILERY! „Hovorili ste, že s ňou nie sú problémy.“ – „Nie sú. Problémy majú ľudia okolo nej.“ Zo začiatku som sa nechal s chuťou unášať príjemne pomalým tempom, atmosférou rozčľapkanej zimy, sústredenými hereckými výkonmi (Peter Sarsgaard), klavírom a psychologickým príbehom o poničených rodičoch a ich adoptovaných deťoch. Bohužiaľ, scenár sa čoskoro nečakane zvrtol (v Columbovi sme tiež poznali identitu vraha od začiatku, ale tam to fungovalo) a postavy začali jednať ako stovky iných postáv v stovkách iných psycho-hororoch. Tvorcovia ma chytili až ku koncu, keď Karel Roden povedal do telefónu vec, ktorá na mňa mrazivo zapôsobila a povedal som si „fuj, teraz by som určite nechcel byť v koži hrdinov“ (tento zvrat mi pripomenul pamätnú vetu Dr. Housea „Milí rodičia, vaša dcéra má gule.“). Ale to už bolo neskoro. Na to, že produkovali Susan Downeyová, Joel Silver, Robert Zemeckis a Leonardo DiCaprio, slabé. Diváci ale boli spokojní a komorný film za 20 miliónov odmenili celosvetovou tržbou 78. (31.12.2010)

To byla zase jednou hra na moje nervy, panečku. Přitom to začalo tak nenápadně a poklidně (teda nepočítám-li hned tu první scénu), idylka, hodná chytrá holčička Esther, sympatičtí rodiče i sourozenci, až se mi nechtělo věřit, že se to fakt nějak zkazí. A ono jo! Esther se během půl hodiny promění z docela roztomilé holčiny na mrchu, které byste nejradši vrazili krumpáč mezi oči, a psychoteror může začít. Mimojiné mě na filmu zaujalo, jak se zde vytváří napětí - režisér často a opakovaně budí dojem, že přijde nějaká lekačka / mrazivá scéna / zvrat - a ačkoli to doopravdy splní málokdy, pro udržení a zvětšení divákovy pozornosti to dělá mamutí službu. Na Jaumea Collet-Serrau, jenž má na kontě průměrný House of Wax, je tento vyzrálý psychologický horor takřka neuvěřitelným překvapením a velkým příslibem do budoucna. Horror movie of the year (09.10.2009)

Musím sám sebe pochválit. Já totiž režiséra španělského původu Jaume Collet – Serru po remaku Domu voskových figurín rozhodně neodepisoval. I ten vznikl pod ochrannými křídly společnosti Dark Castle. Ta vyprodukovala už slušnou dávku hodně nepřesvědčivých hororových thrillerů (Gothika, Loď duchů), tentokrát má ale našlápnuto k solidním číslům. Režisér hned od začátku mnohem lépe pracuje s budováním charakterů i samotné atmosféry. Manželství Kate a Johna prošlo řadou zkoušek. Tou nejbolestivější byl potrat holčičky, na kterou se oba těšili. Kate sáhla po flašce, John po lákadle nevěry. Adopce má rodinu, jejíž součástí je i syn Daniel a hluchoněmá dcerka Max, opět dostat do harmonie. Jenže ušlechtilá a velmi inteligentní holčička, která má na první pohled chování princezny, uvnitř skrývá opravdové terno zručné manipulátorky. Černovlasá potvůrka naštěstí nepatří mezi ty mimózní holčičky z japonských předělávek. Tahle má totiž neuvěřitelný tah na bránu, což Kate i jeden nevinný holub velmi brzy odhalí. Zvraty, které se postupem děje dostávají na povrch, jsou naštěstí z těch povedených, nepředvídatelných, stejně jako pointa. Sic není nijak geniální, ale divákovo srdce potěší. Španělský tvůrce si zaslouží pochvalu zejména za odvahu, s kterou do projektu šel a za inteligentní ražení, které neuráží diváka. Jako vždy okouzlující Vera Farmiga a přesvědčivá Isabelle Fuhrman pak svým herectvím vtáhnou do děje, z kterého i přes svou relativně přepálenou délku nejednou zamrazí. (06.01.2010)

Další společensky závadný film do sbírky. Čert vem mrtvé jeptišky, mně třeba vadí, že kladné postavy jsou definovány zápornými akcemi, nahuštěnost traumat z minulosti, nerealističnost reality ("Chceš, abych ti něco přivezl z města?" -"Adoptuj mi první holku, která ti cvrkne do nosu.") a jiné. Proti nápadu v podstatě nic nemám, příšerně mě ale irituje provedení. Plus můj povrchní argument: Nemám ráda filmy, kde divní lidé jsou divní tím, že nosí šaty, zatímco všichni ostatní normální slušní hodní lidé nosí rifle a chovají se taky jako hovada. (13.11.2012)

Obrovská slabost pro Veru pro mě byla hlavním lákadlem a pravda, nelitoval jsem. Sympatické obsazení ( hlavní záporačka byla prostě boží :), svižná režie ( ani chvilinka nudy ) a úderná hudba - to vše dotvářelo onu mrazivou, k prasknutí napjatou atmosféru, kterou máme u thrilleru tak rádi. Proč jsem nehodnotil plným počtem ? Ono, když musíte promítání nečekaně přerušit a pustit si poslední ( nejnapínavější ) půlhodinku s 3 - hodinovým spožděním... zkrátka valná většina atmosféry je fuč a Vám zbydou akorát '' oči pro pláč '' :). I tak je to ale čistých 80% a já doufám, že si někdy příště v klidu zhlédnu celou stopáž bez narušení a těch pět tam prostě pošlu. (12.10.2009)