Phineas a Ferb

Byl jsem týden na Šumavě. Ve volném čase, kdy nebylo možné jít na túru, na houby, či prostě někam, jsem si pokoušel číst, nebo se jinak zabavit. Bohužel tu byla i televize, a to i se spoustou kanálů. Zapl jsem ji tedy, a z čiré zvědavosti, se strachem v srdi najel na Disney channel. Obávám se, že chudák Walt už se hanbou a vztekem ani nemůže otáčet, komerčními, nic nepřinášejícími a mozek vyplachujícími z odpuštěním sračkami se to tu jen hemží. Od Kouzelníků z Waverly, u nichž dva díly ještě ve zdraví přežijete, přes absolutní pytlovinu Na Parket, při níž zkolabujete, až po "božskou" Hannu Montanu, při níž raději spácháte sebevraždu (tyto tělesné příznaky jsou vykazovány těmi, jejichž mozek je schopen pracovat). Přesto jsou tu jedna, nebo dvě světlé stránky, a jednou z nich je i Phineas a Ferb. Aspoň něco, konečně někdo nechce jen rýžovat zlato z odpadní stoky, chvála bohu, i ptakopysku Perrymu! :) P.S. Disney Channel už nikdy nikde nepustím. (08.08.2011)

Tak, ako sme kedysi dávno ako školáčikovia "povinne" sledovali "Nu pogodi !", teraz sa povinnou "četbou" stali dobrodružstvá dvoch nevlastných bratov, ktorí zaháňajú nudu najrôznejšími spôsobmi. A tých absurdných nápadov, ktoré postavia na hlavu všetky zákony fyziky, rozhodne nebude málo. Neskutočne bláznivé, nápadité a vtipné. Tvorcovia sa evidentne utrhli z reťaze. (21.11.2012)

Velké firmy to jsou ptakopysk, policajt je ptakopysk, tvůj učitel je ptakopysk – můj učitel je panda! Společnost je ptakopysk a rodiče jsou ptakopysk a média jsou ptakopysk, všechno je propaganda! Všechny nás ovládá ptakopyyysk! Geniální, šílené, hravé, nesmírně návykové a rozhodně zasluhující nešetřit pochvalnými superlativy. Síť tajných agentů v přestrojení za domácí mazlíčky (mezi nimi mimo jiné i jeden červík) bojují proti zlu a Phineas a Ferbem si krátí letní volno tím, že na zahradě realizují ty nejsvéráznější a nejbláznivější vynálezy, zatímco se je starší sestra Candy snaží při-sti-hnout. Každá z postav má nějaký cíl a nezaměnitelnou charakterovou vlastnost, všechny díly pracují s narýsovaným schématem a komické situace se tak s různými obměnami opakují dokola. Dějové linie se pak prolínají často v té nejnepravděpodobnější změti akcí – reakcí. Nic není takové, jaké byste očekávali. K tomu jsme svědky mnohých úmyslných zaškobrtnutí ve scénáři - ne vždy jde všecko jako po másle a seriál si rád střílí sám ze sebe. Pěkná řádka vtipů a narážek proběhne spíš mimochodem mezi řečí a to v takových intervalech, že je ani nestačíte pobaveně recitovat (i když byste chtěli). Samozřejmě nesmím opomenout originální písničky všemožných stylů vyskytující se v každém díle, mezi nejchytlavější patří třeba: Rytmus nemám, Karel, muž za kamerou, Ducky Momo, In The City Of Love, Missing My Nemesis a mnohé další hity (jež si navíc můžete pustit v x světových jazycích). Pff, kam se hrabou Simpsonovi, ve srovnání s P&F před očima blednou, ztrácí na lesku a stávají se přežitkem. Tady platí, že co díl, to skvost. Absurdní situace v kombinaci s chytře vykreslenými charaktery postav mě baví – nejde o nějaké samoúčelné ptákoviny, jak by se mohlo na první pohled zdát. Sice ztřeštěné a bláznivé, ale zároveň zatraceně chytré. Abych parafrázovala fanoušky Cimrmana: neznám inteligentního člověka, co by neměl rád ptakopyska Perryho! A navíc to má perfektní dabing (heuréka, dobrý dabing vážně existuje a není to mýtus, ještě donedávna bych se hádala). Nej postava: no přece ten němec Dutošvarc. Pasuji ho na nejsympatičtějšího tragikomického padoucha století (víte, on je cosi jako můj animovaný táta, fňuk. K Vánocům chci tričko s Heinzem). A těch nápadů a těch nezapomenutelných hlášek, a... a... a... ! Jednotlivé díly neomrzí ani po třistapadesátémosmém zhlédnutí, s větším počtem zhlédnutých epizod naopak úroveň zábavy jen roste, jak tomu všemu přicházíte na kloub. Nápad tvůrci evidentně realizovali proto, že se jim urodil v hlavě a nemohli jinak. Tohle není ledajaká produkce a už vůbec ne něco, co byste čekali od Disney Chanellu. (25.06.2012)

Seriál je postaven na podobném principu jako například Scooby-Do, to znamená, že díly jsou si velmi podobné. Příběh je vždy velmi podobný (Kluci něco vynalézají, jejich sestra je chce přistihnout, jejich mazlíček bojuje se zlým padouchem a většinou nějak nepřímo způsobí, že sestra bratry nepřistihne) a postavy se chovají vždy velmi podobně, včetně podobných dialogů. Z toho se pak odvíjí většina humoru seriálu, kdy nové díly odkazují na staré, celý seriál paroduje podstatu seriálu a velmi často bývají i parodovány samotné změny v zaběhnuté struktuře seriálu. Celé je to prošpikováno vtipnými písničkami, popkulturními vtípky a dokonce i nějaká ta satira (i když přece jen ne politická) se objeví. 100 % (11.02.2012)

Kdysi před léty jsem to poprvé uviděl - a velmi mě to vytočilo, že jak můžou pod jménem Disney dávat takové výrazně odlišné pořady a ještě to pomalu převalcovává Mickeyho Mouse. Takže jsem dal odpad až do dnešní doby. Nedávno jsem se na to začal koukat jen a jedině kvůli tomu, abych se nedíval na reklamy před Krimi zprávy, co v tuto dobu zrovna běží. A... motiv je zajímavý, dějově je to aspoň trošku vtipné, i když je ta šablona pořád stejná. Ale to podání! To je takové hodně pomalé, nezáživné, hodně zpívající, což se mi trochu nelíbí. A té Candy je mi už líto, protože pořád jí nevyjde ukázat řádění kluků Phinease a Ferba. Ale dá se na ten seriál se koukat. I když po většinu dalšího dne na to téměř zapomenu, jakoby to nebylo záživné. Je to hodně pořád okatě dokolečka o tom samém, víc než v jiných filmem s jedním tématem. Ale na druhou stranu, jsem to sledovat také proto, že jsem čekal, až to budou překrucovat to opakování. A to je jediné dobré na Phineasi a Ferbovi. (08.02.2018)