Chicagský tribunál

Chápu tu aktuální žízeň po nějaké hodnotnější kinematografii, ale s těmi extatickými výkřiky o filmové události bych trochu brzdil. Sorkin bezesporu umí břitké „table tennis“ dialogy umocněné při realizaci timingem jejich přednesu a po stránce obsazení je to parádní jízda, ve které nejvíc zaujmou Keaton jako exministr sbírající kuráž, Rylance pohrdající 24x soudem a lehce dementní judge Langella, co je schopen během chvíle naklepat stejný počet řízků, jenže nemám rád, když takhle vedená rekonstrukce soudního procesu finišuje způsobem, jako by ji točil Ron Howard. A co nemám rád ještě víc, je to, když mě film někam tlačí, místo toho, aby mě pustil.. (30.11.2020)

"Nic jako politický proces v  Americe neexistuje"   Téměř padesát let po válce, za kterou se stydí největší "demokracie" na světě a půlka toho světa se tedy musí stydět s ní,  tu máme  po Četě , Apokalypse a Forrestu Gumpovi konečně užvaněný příspěvek tehdejších amerických pirátů s květinovou vlajkou.  Jak jednoduché to všechno je,  na jedné straně stojí karikatury mocí posedlých a na straně druhé vtipní intelektuálové a svázaní černoši. Vím naprosto přesně, na kterou stranu se přidat. Na jedné straně politický hnůj se současnými až nechutnými souvislostmi, kdy má moje pacifistická podstata chuť přetáhnout obuškem pár omylem agresivních žlutých vest nebo opíchat nějaké to X, aby si konečně vybralo. Na straně druhé naprostý souhlas s verbalem a spoustou ostatních, natočené je to naprosto úžasně.   Měknu a tak místo protestní jímky vykydám čtyři hvězdy.  A už se musím konečně kouknout na něco od Leni Riefenstahl, očekávám podobný zážitek! (13.05.2021)

Aaron Sorkin se hned od úvodních minut nezapře. Chytré a rychlé dialogy štěkají jako M16 kdesi ve Vietnamu a pak přicházejí na scénu naši hrdinové, Sedmička nebo snad Osmička, i když dva jsou tam vlastně jaksi navíc. Ať si divák vybere, kdo jej bude nejvíce v následujících minutách bavit. Mě bavilo sledovat tuhle rekonstrukci jednoho politického procesu, který vedl velmi špatný soudce Hoffman. 80% (30.04.2021)

Lekce historie pro středoškoláky vedená marnivým učitelem, který rád předvádí, jak dovede popularizovat výklad i za cenu toho, že se podstatné věci ztratí. Je to takový sitcom ze soudní síně, který pořád visí na hraně karikatury. Spojení samotného soudního jednání s událostmi během demonstrace je režijně lopotné, scénář se přes dobrý rytmus umí překlopit v lehce onanistickou hříčku. Herecky to funguje uspokojivě, nenudí to, ale nemá to pro mě jakýkoli hlubší zásah nad rámec ucházející zábavy s pro mě trochu neohrabanými ambicemi stát se celospolečenskou událostí. (22.10.2020)

Co Vám budu lhát, na Netflixu se konečně objevilo něco, co tady okamžitě svítí v červených číslech, nesmrdí to levotou a pohrává si to s myšlenkou nominací na letošní Oskary. Navíc to tady za ani ne měsíc ohodnotilo přes tři tisíce lidí a superlativy se tu nešetřilo. Docela jsem se těšil. Výsledek je ale víceméně průměr. Námět je silně americký. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, co se ve filmu vlastně vůbec děje. Já, neznalý americké historie kolem roku 1968, jsem netušil, jak významný soudní proces byl v Chicagu veden. Navíc ale stejně jako uživatelka Dzeyna nebo Enšpígl mám pocit, že americký soudní proces už byl zfilmován tisíckrát líp. Devizou filmu jsou ale jednoznačně výkony. Sacha Baron Cohen, Eddie Redmayne, Mark Rylance a Frank Langella zde září. I ten krásný typicky hollywoodský závěr se mi tu hodně líbil. Toť ale vše. Čekal jsem to lepší, daleko lepší. (08.11.2020)