Chicagský tribunál

"The Trial Of The Chicago 7" sa nakoniec ukázal ako skutočne silný a skvele spracovaný film. Zaujímavá téma, skvelý výber hercov, a okrem toho máme v réžii Aarona Sorkina, ktorý sa nám pár rokov dozadu postaral o elegantný a silný film "Molly´s Game". A tu je to podobné. Myslím si, že všetky diely zapadli na svoje miesto a priniesli jeden z najlepších filmov za tento rok. V prvom rade poviem, že to zakončenie je absolútne fantastické. Akonáhle to začne, pocítite ohromný pocit zadosťučinenia. A to je vždy výborné. Herecké výkony sú v celom film vynikajúce a cítim zo všetkých, že do toho dávali absolútne maximum. Náš sudca mi bol od prvej scénky vysoko nesympatický a je tu silno cítiť, že to bol aj zámer tvorcov. Tempo filmu ma nenudilo a som rád, že som jednotlivé informácie dostával postupne, aby som mal čas to aj nejako celé vnútorne spracovať a nemal pocit, že sa v tom strácam. V mojich očiach veľmi silný film, ktorý je asi povinnosťou vidieť počas tohto mesiaca. Neviem či by som vám dokázal momentálne odporúčať niečo lepšie, než tento film. Nemôžem povedať, že je to niečo, čo ocenia všetci, ale je to film, ktorý vám dá minimálne dobrý obraz o veľmi zaujímavom súdnom procese. Hodnotenie: A (24.10.2020)

Nevím ani proč, ale místy mi to připomínalo tři roky staré drama Kathryn Bigelow Detroit. Stejně jako Chicagský tribunál tak nějak odráží současnou atmosféru ve Spojených státech. Zatímco ona se pohybovala v Detroitu léta páně 1967, ve kterém vypukly rasové nepokoje, při nichž se umíralo, uznávaný vypravěč Aaron Sorkin v událostech roku 1968 v Chicagu, kdy se původně zamýšlený pokojný protest během demokratického sjezdu u příležitosti prezidentských voleb a díky několika událostem změnil v násilnou záležitost. O rok později soudní prokuratura rozjela proces s The Chicago Seven, tedy sedmičkou obžalovaných z podněcování ke vzpouře a dalších obvinění souvisejících s protivietnamskou válkou a protikulturními protesty. Proces trval řadu měsíců a jen podtrhnul období celospolečenských zaoceánských změn, kterým v šedesátých letech dominovalo zavraždění vůdce afroamerického hnutí za občanská práva Martina Luthera Kinga (1968) či amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho (1963). Flashbacky jsou tu za pouhé vysvětlivky, ze soudní síně tudíž moc nevycházíme, na což je občas náročné přistoupit. Každopádně obdivuju, že se projekt prokousal hollywoodským kolečkem a předložil události tak, jak zřejmě od začátku chtěl. A že to trvalo. Na látce se totiž v průběhu let vystřídalo několik různých režisérů. Nevím, zda je Sorkin ten nejlepší učitel dějepisu, ale dialogové scény mnohdy ztrácejí dynamiku, uvítal bych energičtější pojetí, emoční zásah u mě neproběhl a myslím, že režisérovi jiné látky sedly víc. A teď asi mnohé naštvu, ale myslím, že podruhé si to pustí málokdo. PS: Mark Rylance vynikající. (26.10.2020)

Vtahující soudní drama, které je na Sorkina překvapivě úsporné - zjevně si vzal k srdci nejčastější kritiku. Ačkoliv se film možná tváří jinak, jeho hnací silou jsou primární emoce a funguje na celkem jednoduché bázi - není to nějaká brilantní výměna argumentů a kdo to čeká, bude zklamaný. Ale jako době poplatná vzrušující podívaná to je skvělé. Vlastně můžeme být rádi, že byl ten scénář 15 let u ledu, protože nemohl přijít v lepší dobu. K dokonalosti bych přece jenom potřeboval zručnější režii, než je utilitární Sorkinův přístup, který pouze zhmotňuje slova a spoléhá na poněkud repetitivní montáže. (20.10.2020)

Kvalitná súdna dráma, ale podľa vysokého hodnotenia som čakal úplnú bombu, z ktorej spadnem na zadok. Nestalo sa. Herecké výkony veľmi slušné, obsadenie doslova hviezdne, ale to trieštenie a kúskovanie deja filmu nepomohlo navodiť atmosféru. Film v podstate ani nemá hlavnú postavu, možno aj to je problém, kvôli ktorému sa mi film jednoducho nezažral pod kožu. Plné hodnotenia sú podľa mňa dosť prehnané, ale každý to cítime inak. 60%. (19.10.2020)

Co Vám budu lhát, na Netflixu se konečně objevilo něco, co tady okamžitě svítí v červených číslech, nesmrdí to levotou a pohrává si to s myšlenkou nominací na letošní Oskary. Navíc to tady za ani ne měsíc ohodnotilo přes tři tisíce lidí a superlativy se tu nešetřilo. Docela jsem se těšil. Výsledek je ale víceméně průměr. Námět je silně americký. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, co se ve filmu vlastně vůbec děje. Já, neznalý americké historie kolem roku 1968, jsem netušil, jak významný soudní proces byl v Chicagu veden. Navíc ale stejně jako uživatelka Dzeyna nebo Enšpígl mám pocit, že americký soudní proces už byl zfilmován tisíckrát líp. Devizou filmu jsou ale jednoznačně výkony. Sacha Baron Cohen, Eddie Redmayne, Mark Rylance a Frank Langella zde září. I ten krásný typicky hollywoodský závěr se mi tu hodně líbil. Toť ale vše. Čekal jsem to lepší, daleko lepší. (08.11.2020)