Chicagský tribunál

„CELÝ SVĚT TO VIDÍ...“ /// Americká (soudní) demokracie v praxi. Ten příběh má krutý vypravěčský tempo. Dost politiky, ale taky ftípky… miliarda dialogů s různou mírou dramatičnosti. Tu navíc později podpoří záběry ze zásahu. Samo, že nechybí dobový záběry. Závěr (chca nechca) musí vzbudit emoce. A to kurva nejsu Američan! Prostě dobrý drama (hlavně soudní), vystavěný na zajímavým příběhu, kterej je vyprávěnej svižně a poutavě. Netflix fakt umí! (aspoň jednou za rok…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) V Moskvě si vždycky říkáme… to by se v USA nestalo! 3.) Thx za titule „Pavla Le Roch“ a „vasabi“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (25.10.2020)

Chápu tu aktuální žízeň po nějaké hodnotnější kinematografii, ale s těmi extatickými výkřiky o filmové události bych trochu brzdil. Sorkin bezesporu umí břitké „table tennis“ dialogy umocněné při realizaci timingem jejich přednesu a po stránce obsazení je to parádní jízda, ve které nejvíc zaujmou Keaton jako exministr sbírající kuráž, Rylance pohrdající 24x soudem a lehce dementní judge Langella, co je schopen během chvíle naklepat stejný počet řízků, jenže nemám rád, když takhle vedená rekonstrukce soudního procesu finišuje způsobem, jako by ji točil Ron Howard. A co nemám rád ještě víc, je to, když mě film někam tlačí, místo toho, aby mě pustil.. (30.11.2020)

Jsou tu tři až čtyři velké zásadní scény, kdy sorkinovská kanonáda slov utichá a sílu sdělení přebírá plně obraz. A nemůžu se zbavit pocitu, že kdyby to natočil (jak původně před více jak dekádou měl) Spielberg, tak jsou to přesně ty scény, které by to pozvedly na ultimátní zážitek, zatímco takto jsou takové nemastné neslané a bez zamýšleného emocionálního dopadu. Jinak není co vyčítat, je to další trademarkově kvalitní sorkinovka se vším dobrým i zlým co to sebou nese. Snad jen je to na Sorkina (krom úvodu) nezvykle málo v pohybu, což je do značné míry dáno zasazením. Herecké výkony strhující, charakterizace poněkud karikaturní, tempo vražedné, dialogy lahůdkové, skutečnost uhlazená, přesahy očividné a přesto nedeklamované a... No, prostě sorkinovka. (17.10.2020)

Jeden z těch filmů, které jsou tak propracované, že je prostě radost se na ně dívat, ačkoliv se v nich dvě hodiny "jen" mluví. Scénář je málem na úrovní Dvanácti rozhněvaných mužů a prostřednictvím příběhu ze 60. let vypráví dost jasně také o současnosti, monology i dialogy jsou vycizelované, napětí stoupá třeba jen tím, že se někdo odmlčí nebo naopak že někdo někomu skočí do řeči. Aaronovi Sorkinovi se to zkrátka povedlo napsat i natočit, a navíc s takovým obsazením, kterému pro mě sice vévodí dokonalí Sacha Baron Cohen a Mark Rylance, nicméně ostatní rozhodně nejsou do počtu. I díky hudbě Daniela Pembertona je to velká lahůdka. (18.10.2020)

Ze začátku jsem se ztrácel ve jménech a kdo je kdo. Naštěstí je to umně udělané a postavy se postupně odkrývají, stejně jako události na tom protestu, a vy budete vědět přesně. Nejvíc mě zaujal Cohen. Ze stereotypu hipíka se z něj vyklubal nejchytřejší obžalovanej. Jeho protipól Eddie Redmayne mi taky utkvěl. (24.10.2020)