Nestyda

Stále čekám, kdy Hřebejk zakopne o dobrého scenáristu. Jarchovský je dobré čtyři roky vyčpělý až na kost a "mistr" Viewegh se pro změnu topí v knižních dialozích, které na plátno buď nepatří, nebo vyzní úplně debilně. Což ostatně platí i pro celý film. Ten se táhne od nikud nikam, celá Macháčkova linie připomíná špatný vtip s postavou, jíž bych Don Juana neuvěřil ani po pěti panácích a jediná smysluplná a sympaticky napsaná část s Liškou a Babčákovou zase trpí wtfakózními scénkami typu "tchýně dohazovačka". Výsledek je o to smutnější, čím víc se Hřebejk snaží. P.S.: Ty estrádní roličky pánů Gotta a dua Pokorný-Ondráček by si měla Nova schovat do Comebacku, ne je cpát do filmu. (30.09.2008)

S Hrebejkom to po PELÍŠKACH išlo ozaj z kopca... Film o ničom (bez zápletky, bez dejových zvratov), kde sa premávajú sympatickí herci, no pri vštekých (!) máte pocit, že hrajú vedľajšie úlohy. ROMÁN PRE ŽENY (tiež podľa Viewegha) bol aspoň vtipný, PRÍBEH NEVERNEJ KLÁRY (aj keď je to neuveriteľné) súdržnejší... Stále viac som presvedčený, že FRANTIŠEK JE DEVKAR je nadpriemerný český film... (13.02.2011)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 9/10 Prostředí 8/10/// +pohodový soundtrack (písně), Jiří Macháček, nálada snímku -celkem krátké, příběhově prázdné/// Z kombinace Viewegh a Hřebejk jsem měl docela strach. Protože ať už za tím stojí jeden nebo druhý, málokdy to za to stojí. Nebo minimálně mám problém do jejich filmů a humoru proniknout. Možná i to je důvod proč se mi Nestyda nakonec hodně líbil a hodně mě bavil. On ten film je možná úplně špatný, ale mě prostě sedl. Normálně některé výše uvedené herce nemusím, tady mi ale nevadil ani Liška, ani Babčáková a podobně na tom byly i ostatní, které za jiných okolností přehlížím. Občas je milé být překvapen./// Celkem 79%/// (04.01.2011)

Šok a příjemné překvapení. Přestože to v podstatě o ničem není, spousta děje tam navíc jako by chybí a z historického hlediska se tomu bude vyčítat i absence pointy (i povídky mají vyvrcholení, ne?), kouká se na Nestydu příjemně (=neměl jsem tendence sledovat časomíru). Přes všechny zveřejněné fotografie s falickými rohlíky, přehrávané excesy z trailerů a růžové plakáty se Macháčkovi s Hřebejkem omlouvám. (09.10.2008)

Nepamatuji si, kdy jsem viděl naposledy něco tak příšerně napsanýho. Přesto jsem ale přesvědčen, že na druhé slédnutí (ke kterému asi teda nikdy nedojde) bych se bavil lépe, protože mi příliš pozdě došlo, že Nestyda je překrásným příkladem mé oblíbené "ožralé narace". To je moje osobní škatulka, do které spadají filmy třeba od bráchů Safdiovic, Harmony Korina či některých východoevropských a ruských režisérů. Zároveň tam patří i filmy, které se v ní ocitly omylem v důsledku šílené kumulace scénáristických, režijních a dramaturgických chyb. Nezáleží ale na tom, kdo je pán a kdo je kmán, miluju je všechny. Ožralá narace má jednu završující myšlenku: aby sledování filmu vybudovalo dojem dlouhé propité noci, během které se toho sice mnoho zažije, ale není možné si zpětně vybavit či racionalizovat, co se vlastně dělo, ani jaký to mělo celkový charakter. Ožralá narace má několik pravidel, které v Nestydovi byly beze zbytku naplněny: 1) Není možné většinou rozeznat náladu scény, například zdali je smutná či komická 2) Není možné často odhalit jakou roli mají různě se objevivší postavy, obvykle nelze poznat které jsou postavy hlavní či vedlejší, jaká je jejich úloha v různých situacích apod. 3) Nedá se určit tempo filmu, ani třeba to zdali film zrovna zpomaluje nebo akceleruje. Pokud se to podaří, tak si lze všimnout toho, že jak se blíží k závěru, vyloženě zatuhává až do téměř úplného zastavení 4) Film se snaží neustále tvářit, že má nosnou myšlenku, ale neustále od ní těká, zakecává se a zjevně získává čas na to si vzpomenout, jaká a jestli vůbec nějaká byla. 5) S problémy, postavami a lokacemi se seznamujeme a loučíme v naprosto neočekávaných momentech. Často se pak ještě objevují, ačkoli máme pocit, že už se za nimi zavřela voda. Často se také postavám mění povaha, což jen utužuje divákovu paranoiu. 6) Povědomá prostředí působí nereálně. Vylidněné ulice velkoměsta, byty, které (doufám proboha) nevypadají jako byty normálních lidí, zvláštní ticho v zalidněných exteriérech. 7) Nikdy není možné získat nad scénou či dějem kontrolu, protože se vymyká dosavadním zkušenostem s viděným i žitým a neodpovídá žádným vzorcům. (14.07.2022)