Normal

Filmu není až do konce co vytknout, precizně sleduje svůj zvolený směr, ať už směr zobrazování, vedení polemik, morálního tázání či hudebního a zvukového výkresu. Kamera, scéna, výstavba dialogů čaromocně inspirované divadlem, předválečný kabaret a expresionismus, impresionismus, noir, umocněné o možnosti filmu, techniky naplňování i zcizování, zralost postmoderní koláže, explicitnost i zahalování, laterna magika i charakterní monologické herectví, nakonec se v tom odrazí i laskavost a propastnost Dürrenmattovy existenciální detektivky... Rozepisovat se důsledně nechci, jen přibližně a nedbale rozevírám vějíř... Čili k technickému i estetickému provedení, k morálnímu myšlenkovému vykroužení a k originalitě počinu na tuzemském ledu vytahuji karty s nejvyšším možným hodnocením. Pět hvězd čistě vysloužených až do konce - ale právě, až na ten konec samotný, kde přijde zdánlivě maličké zaškobrtnutí, které výsledný dojem hodně pokazí. ***** Celý názorový souboj o to, zda se zrůdy na náš svět rodí, nebo je musíme teprve vychovat, umožňuje, aby postava obhájce v určitých momentech přistupovala k projevům násilí i nevinnosti naivně, s jakýmsi obnovením tázáním a sebezpytem. Potud je to v pořádku a téměř se jedná o nejsilnější momenty v díle, a to hlavně proto, že zůstávají nerozhodnuté. Lze je číst a domýšlet obojace. Ale když obhájce po procesu opustí svůj dosavadní věřený svět, šmahem odsoudí bez tázání rodiče a odebere se za svou naivně vysněnou Evou někam do ráje, a kamera pak dál ještě dokumentuje, jak se k sobě tulí hlavami a úsměvy (byť co do kulis to ještě pořád skutečně může být jen sen), balanc, na kterém celý film stál, se hroutí ve prospěch rozhodnuté možnosti: příklonu hrdiny k víře v naivní, nekomplikované štěstí, což ještě - sen nesen - jako hřebíčkem do rakve přibije osobní sdělení, že film je věnován Haně Ševčíkové. Režisérově matce? Či manželce, osobní projikované Evě? Přiznání v závěru, že režisér si vybral, čemu chce uvěřit, a že k tomu nakonec přiměl i svoji postavu, Justuse, je osikovým kůlem vyděšeně jednajícího venkovana do sympaticky vampírské povahy jeho vlastního filmu. Toho krkavčího zabodnutí je přeškoda. Jako kdyby bruslařka ve vítězném finále zakopla tak nešťastně, že si bruslí uřízne s vlastní nohou i nesmazatelnou ostudu. Taková škoda to je, že film si ode mě zaslouží buď jednu hvězdičku za koncepční sebevraždu, nebo prostě plných pět s tím, že ten konec musím ignorovat, pachuť zpětně vrženou na viděné si vší vůlí mocí odmyslet, a pak mi zůstane fantasticky povedený film - a protože to hejno skvostů na českém porevolučním kinematografickém rybníce je tak smutně řídké, tenhle jedinečný přírůstek jim já neupřu. (13.02.2016)

Už jste si někdy připadali osamoceni ve světě plném šílenců a zvrhlých existencí, které Vás utvářejí a dělají ve výsledku tím, kým v budoucnu budete? Takový bezútěšný svět si pro nás připravil Julius Ševčík svým Normalem. Impresionistické výjevy v kafkovsky-expresivním panoptiku, jenž oscilují mezi snovou noční můrou a tvrdou realitou přibližující se věci makropulos opulentně zahalené do modravého hávu v němž jsou všechny postavy uzavřené v neproniknutelných bublinách svých existencí. Nelítostný souboj o nevinnost sváděný v žumpě lidské společnosti. Po formální stránce se Normalu nedá vytknout takřka nic. Ševčík si hraje s výtvarnou stylizací od prvního do posledního záběru a po prvotních rozpacích mně snímek uchvátil. Pozoruhodný mi přijde symbolický a náboženský podtext (symbolické předání stigmatického znamení z Kurtenovy ruky, význam jména hlavního hrdiny Justa coby spravedlivého o jehož duši se svádí boj mezi dobrem a zlem).------ Mimo záznam - líbí se mi i myšlenka, která není z mé hlavy, že každá z postav reprezentuje jinou formu - Kurtenova postava - expresionismus, Justova impresionismus a Mariina film noir.------ Příběhová stránka je možná slabší ale díky závěrečnému doslovu, ve kterém dostávají předešlé události nový úhel pohledu, se mi Normal zadřel pod kůži. Rozhodně se jedná o velmi příjemnou změnu oproti milým českým komediím, které jsou ve výsledku myšlenkově prázdnější. A který jiný český film se může pochlubit tím, že se obsahově přiblížil Mlčení jehňátek, byť neúmyslně.9/10 (04.04.2009)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $603,917║ Vôbec nie zle natočené, len keby to viac išlo svojou cestou a nechcelo sa to až tak moc podobať Hannibalovi Hecterovi, Kňažko asi v životnej úlohe, ostatný herci tiež fajn, kamerový filter dobrý, rozprávačský štýl v pohode, príbeh upútal, určite sa k tomuto filmu ešte vrátim, v rámci žánru to je pekný výkvet v našich končinách. /60%/ (01.06.2010)

Mnozí se mnou budou určitě nesouhlasit, ale bezprostředně po příchodu z kina jsem potěšen, že Normal nesplnil to, co se slibovalo v traileru. Tedy, vizuální stránka ja samozřejmě výborná, ale očekávaný děj klasického thrilleru se nepotvrdil. Thrillerů se dnes točí všude spousta, ale takovéhle lyrické psychologické drama je věcí nevšední nejen v rámci Čech, tak proč si na to stěžovat (když to bez problémů funguje)? Herci hrají bez výjimky úžasně, dialogy slouží spíš pro expresi extrémních nálad a názorů, než pro posuny děje - což se ke stylu filmu jen a jen hodí. (28.03.2009)

Normal je dům z písku na slaměných základech. Velkým příběhem obdařený, ale prd říkající. Český film si to pamalým krokem šine do světa, huráá, ale chce to ještě čas, než budeme dalším Koljou! Až se tak stane, chci být u toho. A Pavle Gajdoši, tebe chci vidět na prknech, které znamenají svět. Máš na to kluku jeden ušatej, noirovskej! (31.01.2010)