Shock Waves

Na malý rozpočet a uletený námet prekvapivo vydarený film. Rozhodne nejde o tak jednoznačný trash, ako by sa mohlo zdať z dejovej synopsie. Klišé formulky v dialógoch síce nechýbajú a hudba je ultralacná (a správne psychedelicky prazvláštna), no atmosféra sa dá krájať a celkový drajv filmu taktiež nespí na vavrínoch. Po krvi ani stopy, no napätie funguje. A nazi-zombíci sú cool. Zo začiatku možno vyvolajú mierny úsmev na tvári, no postupne si k nim vytvoríte rešpekt. Ken Wiederhorn vedel ako ich nasnímať, aby nabrali na démonickosti. (29.03.2004)

Film s naprosto dokonalým soundtrackem Richarda Einhorna (nedávno vyšel v luxusní vinyl edici u Waxwork) a špičkovou stylizací Toten Korps, vraždících nazi zombies. Bohužel na moc víc už tvůrcům zjevně nezbylo, což by samo o sobě nebyl největší kámen úrazu. Tím je spíš absence scénáře a zároveň nedotažený koncept Toten Korpses, kteří mají podle báchorky jedné z postav být dokonalým vraždícím strojem, tady se ale spíš jen tak vynořují a zanořují z a do moře a svoje oběti velmi nudně škrtí nebo přinejhorším topí v bazénu. A protože zjevně nebylo ani na herce, tak těch obětí mají skutečně jen velmi málo (cca. 5). Nějak bych si představoval, že by svoji nadliskou moc mohli demonstrovat trochu víc razantněji. Škoda, nápad super, vyznění hodně softové. (30.04.2017)

Shock waves je solidní zombie-nazi horor, který rozhodně neurazí. Ano chybí tomu gore-efekty a tempo filmu je velice pomalé. Nicméně atmosféra vylidněného ostrova spolu s psychadelickou hudbou dělá divy a ten trashový feeling se fakt povedl...To, že za tímhle kouskem nestojí italská škola hororu, bylo pro mě velké překvapení. (22.01.2015)

Nedá mi neporovnať Shock Waves s o štyri roky mladším, vo viacerých ohľadoch veľmi podobným Rollinovým Zombie Lake. Formálne vzaté je Shock Waves o čosi lepším filmom, má lepšiu atmosféru, hercov či masky, no tvári sa možno až príliš vážne a zúfalo mu chýba nejaká tá porcia gore či nahoty, ktorými spomínaný Rollinov flák naopak disponuje. Aj keby sa však najlepšie momenty oboch týchto trashov zostrihali a spojili do jedného súvislého filmového celku, nebol by z toho nadpriemerný horor, nato v plytčinách či kríčkoch šmejdiaci nemotorní zombie náckovia nestačia. (03.08.2017)

Nebýt údajného historického prvenství v oblasti konceptu zombie eseskáky byl by tento trash, kde skupinka lidí pobíhá tam a zpátky na tropickém ostrově dávno zapomenutý. Výmluvným znakem "Shock Waves" může být fakt, že zatímco v Romerových a postromerovských zombárnách zpravidla lidé dojíždějí na to, že se nedokáží oprostit od svého ega a spojit síly vůči společné hrozbě, zde umírají prostě jen proto, že jsou nemehla; a taky proto, že to prostě scenárista chce a už dlouhou část stopáže nikdo nezaklepal bačkorama. Nicméně nutno uznat, že snímek má své osobité kouzlo, a byť nezáměrně, skýtá velkou zábavu. Ústřední atrakce snímku, tedy jednotka podvodních nemrtvých zabijáků Totenkorps, je zcela absurdně vytěžována, když filmaři nejprve nechají diváky dvacet minut čekat, než se konečně objeví na plátně, a pak dalších dvacet minut jen permanentně lezou z oceánu a zase do něj znovu zalézají. Jakmile ale začne vybíjená, rozjede se zábava naplno. Časoprostor se prolamuje, když esesbáci i jejich oběti mizí pod hladinou či v hustém porostu a vynořují se jinde, logika dostává na frak a až mechanicky strohé likvidace střídají bizarní scény jako "Kdo zabil našeho kumpána? Co se zeptat těch pobledlých týpků v eses uniformách?" A když pak postavy náhodou přijdou na způsob, jak bubáky zlikvidovat, je kouzlo upřímné trashovosti dokonáno. "Shock Waves" sice neskýtá vyloženě hurónskou zábavu, ale ve vodách zombáren představuje milé a stylově čisté povyražení. (22.09.2013)