Medzi vlkmi

Záhada letošních Vánoc konečně vyřešena - režisér snímku The Grey skoupil veškerý sníh na Zemi, aby si pak mohl hrát s kamerou v bílém lese plném strašidelných vlků, jež se snaží přelstít Liama Neesona. Carnahan se asi hodně chce podívat do Varů (do Cannes, Berlína...), protože tahle pecka složená ze survival hororu, zběsilé akce, duchaplných dialogů, shotů malebné krajinky a dlouhých záběrů beze slov, prostě bere dech. Leckdy to během filmu vypadá jako found-footage - nechtěně, ale o to věrohodněji. Smekám, a ještě teď se divím, jak silně na mě zapůsobil úplný závěr tohoto veledíla. Don´t be afraid! (08.03.2012)

"Platí mi za zabíjení těch zvířat, aby vás nezabíjela. Takže mi věř, že to jsou masožravci a serou na bobule a keříky!" Skvělý film, který se v žádném případě nebojím srovnat s tím nejlepším v tomto žánru. Tedy s Lovci lvů či Na ostří nože. V kině už dlouho nebylo takhle mrazivo (aniž by vinu nesla přehnaná klimatizace) a lekavě děsivo, a já jsem nadšený. Rozhodně jsem nečekal, že Mezi vlky bude tak přemýšlivý snímek (a jak šilhám po okolních komentářích, řadě lidí vadí právě to), který mě v závěru dokonce několikrát dojme, ani že bude plný tak strhující akce... A už vůbec bych nehádal, jak parádní kompromis mezi těmito dvěma polohami se scénáristům a režisérovi podaří vytvořit. Liam Neeson bezchybný, parta přeživších těžařů velice dobře napsaná směsice postav (každý z nich mě zajímal), scény jako pád letadla, probouzení se ze snů, noční i denní útoky vlků, jednotlivá úmrtí a ohromné finále (včetně potitulkové scény) na mě zapůsobily stejně silně jako netrapné (!) hrdinovy vnitřní monology, flashbacky a všudypřítomné, tu a tam velice vtipnými bonmoty prošpikované úvahy o životě, smrti a tak vůbec. Tím jediným, co bych mohl "Vlkům" vytknout, kdyby se mi chtělo, by patrně byla scéna s útesem. Nicméně se mi nechce.___P.S. Po dvou letech jsem s hrůzou zjistil, že Liama Neesona na DVD dabuje Pavel Vondra! Tomu říkám zločin a ptám se, co dělá naše justice!? (08.03.2012)

Takovej pohodovej chlapskej outdoor, doletěli, zakempili, láhev Jacka otevřeli, vo bohu porozprávěli, vo kurvách, vo dětech, no a občas někoho sežral vlk. Carnahanův pokus o drsné survival drama nemá podle mého nic společného s hororem, je to mnohem spíš režisérův pokus o vážné existenciální téma, které sráží zvláštní umělá pachuť digitálního "zla" a digitální epiky. Tomu filmu hodně sluší výprava, sluší mu Liam Neeson, sluší mu i Streitenfeldova lyrická hudba (klidně bych jí čekal spíš v severském filmu)... ale hodně mu ubližuje to, že Carnahan má tendence krutost a nemilosrdnost přírody dotahovat ad absurdum uměle: dovedu si představit, že jako syrové drama bez jediného digitálního doteku by tohle mohlo být brilantní téma pro Petera Weira. Snaha jít na maso a krev vyznívá u Carnahana do ztracena nikoli proto, že by byl málo efektní, ale spíš proto, že to s efekty zbytečně přehání. Dílčí věci mu neupírám. Úvod a závěr jsou silné jak medvědí krk. Ale snaha udržet dialogy nad hladinou patosu a prázdných proklamací zrovna dvakrát nevychází. Mezi vlky je film, který se snaží rozjet se zataženou ruční brzdou. Zároveň je to docela ironický obraz toho, že naše představy divoké přírody ohraničují hollywoodské filmy, Discovery Chanel a CGI efekty. Jenže Carnahan nám chtěl ukázat přesně to, co v těchto obrazech chybí (duchovní přesah existence vydané na pospas divočině). A nevyšlo mu to. Když jedna z postav řve: "vy nejste zvířata, my jsme zvířata", nemá pravdu. V tomhle filmu není zvíře nikdo. Proto v něm chybí byť jenom náznak fascinace něčím jiným než táborákovou metafyzikou. (16.03.2012)

Keď film z tohto prostredia a s týmto námetom drží pokope iba charizma hlavného herca, je niečo špatne. Človek sa tu nepokochá Aljaškou, pretože je celý čas buď noc alebo hustá fujavica (menšie náklady vďaka nakrúcaniu v štúdiu). A nedočká sa ani Carnahanových kameramanských atrakcií. Čo by nemusela byť výtka, keby film fungoval ako strhujúca, temná survival dráma, ktorou chce byť, ale ktorou nie je kvôli scenáru. Postavy nezaujímavé (keby pád lietadla prežil iba Neeson, filmu by to len pomohlo), dialógy k ničomu, a nápad prispieť do subžánru niečím inovatívnym žiadny. Nudiť sa nebudete, pretože sa občas zjavia hroziví (digitálni) vlci, ale na slabé tri hviezdy to dosahuje iba vďaka Neesonovi. (05.03.2012)

Nevím, jestli je to tím, že jsem za poslední rok viděla / natočila hodně krátkometrážních filmů, nicméně odvažuji se tvrdit, že The Grey je jeden z těch filmů, kterým dvouhodinová stopáž nesluší. Ponechat filmu totiž pouze poslední scénu a zbytek prostříhat na dvacet minut, mohlo to být výborné, pětihvězdičkové, melancholicky laděné dílo, které se vám svým občasným vybočením z jinak rutinních postupů zaryje pod kůži. (U podobných snímků člověk předpokládá, že od samého počátku ví, jak která postava dopadne, tudíž jsou ty nečekané ochylky od normy o to působivější.) V celovečerním formátu na mě bohužel bylo těch roztrhaných lidských těl, vyjících vlků, vzpomínek na rodinu a Neesonových nepřítomných pohledů až moc; minimálně tedy rozhodně víc, než bych ve filmu s podobně jednoduchým příběhem vidět potřebovala. I tak je ale na celém filmu cosi poetického, existenciálního a nitěrně osobního, což je asi to poslední, co jsem od filmu provázeného popisem "Liam Neeson vraždí vlky", čekala. Poznámka: Vydržte do konce závěrečných titulků, protože se za nimi skrývá ještě jedna scéna. (17.02.2012)