Silent Pain
Réžia:
Martin Hollý ml.Scenár:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (viac)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (414)
Na jednu stranu drama, kde je hlavní postava tradičně výbornej Hrušínský (jenom to nářečí mu občas moc nešlo) a potom takový (někdy legrační, někdy smutný) historky z vojny, kde zase perlí Jandák v roli věčně vožralýho nadporučíka. Ať už je Jandák jakejkoliv, tak tyhle role lampasáků mu vždycky šly dobře. Ještě mě pobavil Pavel Zedníček alias instruktor "Smrtibrácha". Celkově se mi film docela líbí a je škoda, že v televizi na něj člověk nenarazí, jak je rok dlouhej... 70% P.S. Ten řízeček od Dejdara bych si fakt nedal :-) ()
Čekal jsem, že tenhle film u mne dopadne znatelně hůře, jako celá plejáda jiných oceňovaných československých filmů... Hrušínského děda je prostě zásadový borec, jen by nemusel jako spousta dalších postav mluvit jako idiot. Námět komančského útlaku, pravda, moc originální není, ale v Tiché bolesti byl zpracován poměrně originálně a zajímavě, asi hlavně díky dědově lince. Narozdíl od celé řady jiných filmů podobného ražení si dokážu představit, že se k Tiché bolesti někdy rád vrátím... 80% ()
bolest si nevybírá mladé-staré, hubené-tlusté, bohaté-chudé nebo muže-ženy, prostě přijde, nezvaná, nechtěná, a jediné, co zbývá, je bojovat... to je totiž to jediné, co můžeme (a musíme) dělat, abychom nepodlehli. ne každý může vyhrát, ale každý se jí může postavit. a to zcela dokonale mapuje tenhle nenápadný snímek... mozaikovité střípky ve více dějových rovinách mi sice dělaly občas problémy s diagnózou posloupnosti, ale s trochou soustředěnosti se to dá... ztotožnitelné charaktery, příjemná směs hořkého humoru a sladkého dojetí, vnitřní emoční vzdor vůči bezpráví... prostě dobrý film. 80% ()
Jeden z těch filmů, které v době svého vzniku lehce proletěli diváckou veřejností a ani nyní není nijak znám. Já sám jsem se o existenci nějaké "Tiché bolesti" dozvěděl až poměrně nedávno. A to všechno je škoda, poněvadž by se dalo říci, že se jedná o malý klenot. Nějaké nedostatky se také najdou - film mi připadal příliš rychlý a příliš krátký. 85 minut je zoufale málo. Ale díky bohu za to. Film vypráví s citem osud chlapce, který slouží svoji vojenskou povinnost u PTP a přitom se retrospektivně vrací do dětství a vzpomínek zejména na svého dědečka. Zároveň je sympatické, že nic přehnaně nesoudí a prvoplánově neodsuzuje. Kromě příběhu je hybnou silou filmu i herecké obsazení. Rudolf Hrušínský opět famózní. Vítězslav Jandák byl rovněž vynikající, pro role fanatických lampasáků se snad narodil. Překvapili i ti od kterých jsem nic nečekal - ne moc známý Ivan Jiřík, Pavel Smrtibrácha Zedníček a i Martin Dejdar svou roli svobodníka, který odmítá postavit most, zahrál přesvědčivě. Hodně scén z filmu se vryje do paměti (nejvíce asi tank v bažině). "Tichá bolest" vznikla v uspěchané čerstvě porevoluční době, tudíž drobné prohřešky (žádný ale není do nebe volající) odpouštím. Určitě jeden z našich nejlepších porevolučních filmů, který si zaslouží mnohem větší ohlas, než jaký je mu zatím předkládán. 93%. ()
Hodně hořký dramatický příběh (natočený podle autobiografického Křižanova scénáře) odehrávající se na sklonku zrůdných 50. let v retrospektivě dvou časových linií, jednoho malého chlapce, který byl po smrti svých rodičů vychováván jen svým dědem. Nejvíc mě na filmu zaujala pravdivá formulace Jankova dědy (opět báječný Rudolf Hrušinský) "Neostávej tady, Janku. Není dobré zostávať mezi lidmi, kterým připomínáš svinstva, kterých se dopustili." Ale také fanatický důstojník Kopřiva (Vítězlav Jandák) ve scéně s tankem ke konci filmu. Pro mě doposud neznámá (za což se trochu červenám). Jinak se ale jedná svým způsobem o neprávem zapomenutý a opomíjený velký film (jak po roce 89' tak i dnes) který rozhodně stojí za připomenutí a to hned z mnoha pohledů. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (6)
- Scéna na hřbitově na začátku filmu byla natáčena na hřbitově v Novém Hrozenkově. Branka umístěná v portálu, kterou si otevřeli, zde byla nainstalována jen pro účely natáčení, poté byla opět demontována. (slawe)
- Odborným poradcom filmu bol dlhoročný náčelník Odd. služby vojsk GŠ, plk. Jan Plesnivý. (marlon)
- Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
Reklama