Tokio!

Fascinujúci surrealistický pohľad na rôzne podoby Tokia, ktorý ma dokázal zasiahnuť neuveriteľnou silou....( a to najmä prvá a tretia "poviedka").....nečakané rozuzlenie ala stolička bolo proste skvostom....druhá poviedka ma mierne minula ...o to viac však u mňa zarezonovala tretia ala pizza vs hikikomori.....dokonale namiešaný mix bizardnosti, miery sci-fi - fantasy s niekedy extrémnymi podaniami podôb Tokia proste vyvoláva pocit úžasu..... (01.04.2010)

Tá Bongova tretia poviedka už ma neodrovnala adekvátne k francúzskym dvom. A ako celok tým pádom vyšumelo Tokyo! trošku do prázdna. No i tak na túto neskutočne originálnu mozaiku Kafkovských príbehov o Tokijských outsideroch tak ľahko nezabudnem. Každý režisér ten svoj uchopil úplne po svojom a sakramentsky od srdca. 5/5/4* (12.03.2017)

Tři prostinké, téměř bezdějové imprese, vzdáleně příbuzné raným Jarmuschům nebo Wendersům. Tokia jako města tam mnoho necítím, zato hodně mladistvé energie, díky níž je to pokoukání veskrze příjemné. Momentálně ale nejsem na podobné subtility tak úplně naladěn; v existenčně klidnějších a citově vypjatějších životních obdobích bych možná hodnotil výš. (29.01.2013)

Tak tohle je nejpříjemnější překvapení za poslední rok. Excelentně zvládnutý, vtipný, originální a konzistentní povídkový film o japonské společnosti mě bavil jak už dlouho nic. První povídka "Vnitřní design" ve své první polovině zavání sociálním dramatem, aby skončil fantasmagorickou metamorfózou hlavní hrdinky v rámci hledání svého vlastního místa a účelu, "Merde" (fr. Hovno) nás seznamuje s člověkem/monstrem, který žije hluboko pod městem mezi pomníky hrdinům 2.sv.války a ven vyleze jen když cítí potřebu lidem žrát kytky a házet po nich granáty, tento příběh jasně poukazuje na stěsnaný styl života v Tokyu, kde jsou cizí lidé nuceni do sebe vrážet na každém kroku a metro zaměstnává "nacpávače vlaků". Kolem Merdeho se nakonec strhne monstrproces a je odsouzen k smrti - herecký výkon hl.hrdiny a jeho francouzského obhájce je strhující, oba totiž spolu komunikují nespecifikovaným gestikulačním jazykem, který celý děj posouvá úplně někam jinam, než by se mohlo zdát - povídka je navíc stylizována téměř až komiksově a nepostrádá brilantní konec. "Tokio se otřásá" vlastně tématicky navazuje na "Merde", lidé unaveni životem v lidském mraveništi se dobrovolně uzavírají do svých bytů a nevycházejí z nich "na povrch", sledujeme život jednoho takového podivína, jehož život změní setkání s doručovatelkou pizzy, kvůli které se ji rozhodne v největším dobrodružstvím svého života získat... První povídka působí nejpřirozeněji a přitom je nejvíce magická, druhá řeší v podstatě smutné a vážné téma s neobyčejnou nadsázkou, třetí je nejpoetičtější a je jen škoda, že si režisér nepohrál více s jejím zakončením... Tokyo! je skvělé v tom, že dohromady tvoří vynikající celek (u povídkových filmů více autorů je toto vzácné) - pohrává si s fantastickými tématy hravě, obrazotvorně a velice originálně, je to lahůdka sledovat podobnou záležitost. Toto opravdu nezmeškejte!!! Nejlepší povídkový film, který jsem kdy viděl, hrál jsem si s myšlenkou jej dokonce zařadit mezi mých TOP15. 9,5/10 (24.04.2009)

Popravdě moc nechápu, jaký byl cíl téhle antologie. Všechny její povídky jsou totiž každá o něčem jiném a společné mají snad jen to, že se odehrávají v Tokiu, ale jinak nic. Možná šlo právě jen o to, aby tři různí filmaři Tokio vyobrazili po svém, ale oni místo Tokia vyjadřují spíš skutečně každý něco jiného... Nicméně, k jednotlivým povídkám - INTERIOR DESIGN - Tahle povídka se mi líbila asi ze všech nejvíc, jelikož se Gondrymu povedlo to správně (ale ne dokonale) uchopit. Má to chytrou pointu, ten bizarní zvrat do toho pasuje (mladý pár, kluk má jasné ambice, holka ale netuší co od života chce, nezapadá ani do té metropole a tak se z ní stane... no, uvidíte sami) a dokonce je do toho funkčně zapojený i humor. Takže jo, tohle se mi líbilo. (4*), MERDE - Strašně jsem se snažil v tom něco najít (třeba kritiku závislosti na materiálních věcech nebo pohrdání celým světem), ale nakonec mi došlo, že Carax nejspíš žádnou pevnou vizi neměl a jenom nechal pobíhat jakéhosi "netvora z kanálu" Tokiem, nechal ho tam dělat totální bordel včetně bombardování náhodných lidí a počítal s tím, že si v tom každý něco najde, ačkoli to v tom vůbec není. Takže je to vlastně jen lartpourlartistická vychcanost, ve které můžete vidět úplně všechno když chcete, ale ve skutečnosti je to jen naprosto prázdný film o ničem. Který navíc trvá dlouho a kromě začátku mi i přišel docela nudný. (2*) SHAKING TOKYO - Tohle stačilo víc domyslet a bylo by to skvělé. Atmosféru to má slušnou, námět hodně zajímavý, ale ve finále to celé vyšumí do ztracena a vlastně jsem ani nepochopil, co přesně způsobuje ta zemětřesení. Nejspíš to všechno mělo zobrazovat jeho psychický stav, ale nejsem si jistý - zemětřesení mělo symbolizovat jeho strach z lidí? Tím pádem proč žádné zemětřesení nebylo když konečně vyšel ven? Pochopil jsem, že ty prázdné ulice a že jsou všichni lidi jako on navěky zalezlí doma má symbolizovat to, že se s lidmi nedokáže vůbec bavit, ale třeba ta tlačítka jsem nepochopil. Nějaký smysl mi to dává, ale pořád mám pocit, že to chtělo líp domyslet a dotáhnout. Ale stejně to cením, od Ponga bych něco povedeného fakt nečekal. (3,5*) CELKOVÉ HODNOCENÍ - Není to moc konzistentní, dvě povídky jsou docela dobré, ale jedna je slabá a ani u jedné nemůžu říct, že by mě nějakým způsobem odrovnala. Celkové dojmy z toho mám lehoulince nadprůměrné, ale to mi stejně na víc jak tři hvězdy nevystačí - a víc stejně ani dát nechci. Je to spíš jen zajímavé než cokoli jiného. Jen mi teda vadí, že ze všech tří režisérů tu není ani jeden Japonec, což se dá chápat, pokud to měl být pohled na Tokio zbytkem světa, ale tím pádem zase nechápu, proč v tom jsou dva Francouzi. 3* (18.06.2021)