Noční jazdci

Pro je tenhle film velké překvapení. Na jedné straně stojí strážce zákona, na straně druhé "Jánošík". Oba se snaží obhájit to své. Ptro dojde ke zcela zbytečným událostem. Brzobohatý s Dočolomanským jsou velmi výrazní herci. Takže bylo dobře, že byli postaveni proti sobě. Nevěděla jsem, na kterou stranu se mám přiklonit, jestli mám být na straně pohraničníků nebo na straně pašeráka Marka Orbana. Každý měl pro své chování složité důvody. Krásně prostředí drsných horských masívů vytvářelo perfektní atmosféru. (10.09.2012)

Rok 1920. Pohraniční obec ve Vysokých Tatrách. O povinnostech k československé vlasti přesvědčený nový velitel celníků, se svými rekruty a manželkou. A proti němu vůdce chudé horské osady, slibující svým zbídačeným lidem cestu za chlebem do Ameriky. Jen je třeba propašovat přes hranici ještě pár koní, i kdyby se mělo střílet... Šerif proti banditovi a jeho bandě, kde já jsem tyhle příběhy už viděl? Silný film Martina Hollého svou atmosférou připomíná i legendárního Kachyňova Krále Šumavy. Je radost se dívat, když hrají takoví bardi jako Radoslav Brzobohatý a Michal Dočolomanský, nebo ve vedlejší roli Petr Čepek. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=VrRzXYI7llo (08.04.2013)

Herecky vynikajúce, ale to bolo v tom čase istotou, vtedy by si kadejaký prďús z jojky nezahral ani mŕtveho v zatvorenej truhle. Príbehovo ma to však nenadchlo. Už len tá myšlienka pašovania koní, no proste áno, má ísť o československý western alebo skôr eastern, a to do našich reálií len ťažko zapadne. Pozitívom bolo ale odohranie česko-slovenskej hymny na tých folkových nástrojoch a tiež naháňanie Orbanovej (Dočolomanský) bandy, ktorá chodí po lesoch. Tak vidíte, pred sto rokmi behali Orbanovci po lesoch a dnes už sedia v maďarskom parlamente. (23.11.2020)

Nejspíš žijeme v bohem požehnané době, protože se můžeme kdykoli podívat na jakýkoli film Martina Hollého, nemusíme za to nic platit, můžeme u toho jíst, pít a kouřit, a pak si o tom popovídat. Kromě "Zámku v Čechách", na který zrovna moc náladu nemám, jsem viděl 10 jeho filmů, kterým jsem dal (vzhledem ke své malé nápaditosti) vesměs 4 hvězdy, ale mohl jsem jim také dát vesměs 5 hvězd. Hollý si pro své filmy vyhledává silná témata, která zpracovává s profesionální bravurou a ušlechtilou kázní. Výjimkou určitě nejsou ani "Noční jezdci", kteří jsou dobově umístěni do několika měsíců před konferencí ve Spa (5. až 16. 7. 1920), při níž kromě jiného došlo k územnímu přerozdělení československého a polského pohraničí, a místně do Vysokých Tater (kterých se to příliš nedotklo). Příběh o nepřiznaném přátelství chronického zloděje a pašeráka koní a svěřepého finance a celníka v místech, kde se desinfekce ještě považovala za jed, byl... zkrátka dobrý, jako všechny filmy Martina Hollého. Pozn.: V roce 1967 (?) jsme zabloudili na školním výletě (SPŠS) někde pod Mengusovským štítem, k Popradskému plesu jsme došli po půlnoci. Za to, že nás nechali přespat, jsme jim (horské službě) ráno řekli, že jsme cestou objevili jeskyni plnou kanystrů se špiritusem. (14.03.2018)

Dvě bandy spolu zápolí v přetěžkých časech poválečného období roku 1920. Chlapské drama, jak má být. Na jedné straně pašeráci koní a obyvatelé zapadlé vesničky na československo-polském pohraničí, na straně druhé členové finanční stráže, kteří jsou na místo povoláni, aby zjednali pořádek a pašeráky pochytali přímo při činu. Vesničané by rádi odjeli za prací do Ameriky a prodej koní z Polska jim může pomoci k penězům na šifkartu, což byl lodní lístek z Hamburku do New Yorku. Perfektní je herecké obsazení, pašíře tvoří slovenští herci, zatímco financové jsou čeští aktéři. Velitelé obou skupinek jsou navýsost charismatičtí, Michal Dočolomanský versus Radek Brzobohatý. Není co řešit, těžká liga. Film mě v některých momentech připomíná Vláčilovo westernové dobrodružné drama "Stíny horkého léta", nejvíce asi tragickým závěrem. Události oné nelehké doby, kdy nebylo co do huby a lidé prchali za prací do Ameriky se Martinu Hollému podařilo zachytit věrohodně a dokonale. Jeho filmy fakt žeru a z TOP slovenských režisérů u mne okupuje první příčku. Zajímavostí je, že se na námětu podílel také Vít Olmer. Hudba Svetozára Stračiny burácí ve všech směrech a dodává snímku přesný rytmus. Je však obrovská škoda, že František Uldrich materiál nenatáčel na širokoúhlý kinoformát, ale jen v poměru 4:3, kde bohužel tatranská panoramata nevyniknou tak, jak by měla. Zážitek z filmu je přesto dokonalý. (02.02.2023)