Biela stuha

Film je konstruován pomocí sítě spojitých obrazů, ve kterých vystupuje hloubka vztahů (genealogie násilí ve společnosti před válkou - i když motiv války pro mě jako pro diváka nebyl zase tak moc zásadní, kromě toho, že ukotvoval děj do specifického období). Není zde hlavní hrdina, resp. dal by se za něj považovat vypravěč - vesnický učitel -, ale ten nakonec nedostává víc prostoru než ostatní, je vypravěčem proto, že je zde cizincem a děj se v jeho mysli (duši) odráží, aby byl poté přenesen zrcadlově do filmu samotným tvůrcem, který tak činí bez pomocí ustálených narativních postupů filmové řeči. ______Film nemá takovou narativní strukturu, která by většině diváků dala pocit jakéhosi percepčního bezpečí, že to co sledují má smysl, protože je jim něco řádně (ve vyprávěcím „řádu“) sdělováno a na konci je dovršeno explicitní pointou, která dá veškerým peripetiím smysl a završí dílo do uzavřené formy filmového fikčního prostoru. Toto Haneke nedělá – vyprávění se zde ubírá podobným způsobem jako v Kódu neznámém, ale tady je mnohem důmyslněji a hlouběji propracované – dotažené k dokonalosti a proto hodné skutečného obdivu. V hlavní roli zde vystupují vztahové struktury mikrospolečnosti „jedné vesnice“ a ty sami o sobě nemají smysl, pointu či katarzi, dějí se v obrazech, které jsou vzájemně hluboce vztažené, ale stejně jako „skutečný“ život (tj, to simulakrum fikčních světů, které pociťujeme jako realitu ;-)) plynou bez uzavření, bez odpovědí a otázek po „skutečných“ příčinách. Haneke dokázal vytvořit neuvěřitelnou hloubku obrazu - každý záběr je dokonalý ve své strohosti a čistotě. Jedná se bezpochyby o nejlepší Hanekeho dílo, ve kterém své tvůrčí přístupy dotáhnul ke skutečné čistotě. Dal bych tomu i šest hvězdiček, kdyby to šlo. (více viz zde: http://www.indiefilm.cz/2011/02/02/dvd-bila-stuha/ ) (26.02.2010)

Příšný řád a pevná discilpína. Tahle vesnice si na tom přece tak zakládá. Všechno je předem jasné, nalinkované dlouho dopředu, kdo je pán a kdo ne, kdo na to má, kdo musí sklonit hřbet. A stačí tak málo a vše náhle dostává trhliny. Jedna nehoda, napadení a tahle tak dlouho budovaná jistota začíná dostávat povážlivé trhliny. Řečí se šíří, nejistota narůstá a na povrch začínájí vypoluvat souvislosti, které už zdaleka nevypadají tak idylicky, jako na začátku. Blíží se nová doba tahle a tyhle tragédie jsou jen malou předzvěstí, kterou tuhle společnost čekají v dalších mnoha letech... (17.03.2015)

Pečlivě rozvržená hra s divákovým důvtipem a trpělivostí, které k dokonalosti chybělo snad jen hutnější zakončení. Kdo před shlédnutím neviděl poslední Henekeho snímek, bude ve tmě tápat o něco více, což je zde paradoxně pozitivum. Že by Funny Games Deutschland? A já čekal k uzoufání nudnou historku z černobílé německé vesnice... (19.03.2012)

Začínám už pomalu pochybovat, že se mi podaří zhlédnout Hanekeho film, který pochopím a rád mu přidělím plný počet *, ale tenhle režisér mě nějakým záhadným způsobem svým režisérským přístupem velmi láká a asi budu jeho počiny sledovat dál. Bílou stuhu jsem si nechal v hlavě řádně odležet, ale nepomohlo mi to, pořád vlastně nevím, o čem tenhle film přesně byl a jaká je jeho pointa. Vyprávění mělo takovou zvláštní tísnivou a lehce napínavou atmosféru, fakt, že bylo natočeno černobíle, tomu jenom pomohl. Jenže konečné (ne) zjištění pravdy považuju za hodně neuspokojivé, ale hlavně, a to mě mrzí nejvíc, emočně se mě ani trochu nedotklo. Nevím, jestli to bylo postavami, ze kterých mi ani jedna nepřirostla k srdci, nebo tím, že režisér tento příběh pojal příliš chladně a perfektcionisticky, v každém případě mě Bílá stuha dost minula, což považuju i vzhledem k vyššímu očekávání z mé strany za celkem velké zklamání. (05.07.2011)

Takže za A, by som toho despotického fašistu pastora polial benzínom a zapálil, malému Rudimu bych zakrútil krkom a toho sliedičského, nesympatického, slizkého a otravného učiteľa nakopal do gulí!!! Typické Hanekeho vrtochy, nechať človeka blbého a nasraného! Za B, tá nemčina je ukrutne krvpijúca ! (04.01.2010)