Biela stuha

(1001) Miluju to! Miluju to! Všechny ty detaily, rakve, záclony, povozy, miluju to! Poloprázdný kino, zrnitý obraz, střih, u kterého člověk přemýšlí, jestli náhodou střihač nenasadil špatnou cívku, miluju to! Bůh a klece a láska a spát bez večeře. (Je jasné, že Hanekeho film má Hanekeho nekonec. Já bych tam ovšem hodila atomovku, aby všichni vyletěli do povětří.) (23.09.2010)

Námet skvelý, jednotlivé motívy na výbornú, len dohromady to spolu nedrží. Ako kniha by to vyznelo lepšie, ako film to nemá nič z filmárskeho storytellingu. Apaticky vyrozprávaný dej postráda výraznejšie okamihy. I tie, ktoré tam sú, sú nakrútené tak nezainteresovane, akoby sa jednalo o scénu kosenia trávy. Svoje určite robí aj absencia hudby, no problém je hlbšie. Rozumiem režisérskemu úmyslu i tej artovej póze, no nesúhlasím ani s jedným. (13.11.2010)

Smutné, depresivní, tísnivé, ale vynikající Hanekeho drama tentokrát v černobílém provedení (velmi moudré rozhodnutí oproti původně zamýšlenému barevnému), které jen napomohlo vystihnout tu správnou atmosféru. Já jsem maximálně spokojená i za ten fakt, že nebyl až tak explicitní, jako v Funny Games. Film, který mě i přes svou delší stopáž udržel v napětí a stálé bdělosti až do finálního konce si zaslouží určitě plné hodnocení. (09.11.2012)

Humanistická sonda doprostřed skupinky černo-bílých lidských duší, sice takřka bez emocí a bez pointy, kterou bychom v případě běžných příběhových měřítek automaticky a neoblomně vyžadovali, ale zato s nejúchvatnějším a nejčistším obrazovým i hereckým znázorněním jedné filmařské vize za dlouhé roky. Dech beroucí střet andělské nevinny a tvrdé disciplíny s násilnou lidskou zvráceností, kde není důležité kdo nebo proč, nýbrž JAK - snad jediný Hanekeho film, u něhož pokud přistoupíme na mistrovu náročnou psychologickou hru, budeme odcházet s hřejivým pocitem nejen diváckého, ale především čistě morálního uvědomění..... (22.09.2015)

Vlastně jsem úplně nepochopil co se pokoušel Michael Haneke tímto filmem sdělit a ač jsem byl učarován formou nebyl jsem úplně přesvědčen o mimořádnosti tohoto snímku. Ovšem postupně se mi film v hlavě rozležel a na povrch začaly vystupovat jeho skryté, zakódované kvality. Až jsem přišel na to, že Die Weisse Bande toho prostřednictvím symbolů sděluje mnoho. Podle mého názoru v něm lze číst, možná i mimoděk, stav psychiky lidstva 20. století. Výpady proti baronovi a jeho rodině jakoby naznačovaly bolševickou závist vůči bohatým, útok na postiženého Karla jakoby symbolizoval blížící se nacistická zvěrstva. Skrytá morální prohnilost většiny rodin je pak příčinou tohoto zla. To je však jen můj osobní výklad a rozhodně není ani jediný ani definitivně správný. Vzhledem k tomu, že je film tak mnohoznačný ho lze vykládat různě a to je skvělá vlastnost. (13.12.2010)