Biela stuha

Jedinkrát se nezvýší hlas, přesto nůž slov v rukou deprivace bodá jako ta nejostřejší čepel. Toť Hanekeho odosobnělý a přesto intenzivní Rok na vsi, nutno dodat Mrštíkovi na hony vzdálený.. Formou (výprava, kamera, svícení) dokonalá studie kořenů teroru, ať už klíčícího z politické, či náboženské živné půdy. Nevztahoval bych to jen na nacistickou generaci Německa, vždyť zlo v lidech je všude stejné a mění se jen čas, zvyky a okolnosti.. Je zvláštní, jak se Hanekeho tvorbou táhne černá stuha dětské zkaženosti. Nemyslím si, že je zakyslík, kterému mládež střílí prakem do oken, zvoní o půlnoci na zvonek a maluje kosočtverce na dveře - on jen chce nás rodiče upozornit na to, že jedině my jsme odpovědní za vštěpování hodnot, které se v poslední době čím dál tím víc vytrácejí.. (16.05.2013)

Dnes se v psychologii mnoho mluvívá o rodinné terapii, v církevním kontextu zase o (někdy kontroverzním) "uzdravování rodových kořenů", tento film je pak jakousi sondou do jedné pruské vesnice, která by takovou kolektivní terapii a kolektivní uzdravení potřebovala. Pod povrchem lehce protestantsky upjaté venkovské harmonie se tu skrývají různé formy zla a a různá zranění, která vytvářejí chorobný mikrosvět, kde jsou téměř všichni zúčastnění zároveň oběťmi i viníky. (28.05.2011)

Čo sa týka tohto pána režiséra ide o neobvykle priamočiary snímok s výbornou naratívnou zložkou, ktorá divákovi uľahčuje už i tak pohodovú orientáciu v deji, no zároveň však aj podsúva niektoré myšlienky spolu s pocitmi hlavného hrdinu. Príbeh je smutný, ťaživý a vychádzajúci z neutešených pomerov nemeckého vidieka na začiatku 20. st., pričom celkovú depresívnejšiu atmosféru ešte príhodne umocňuje čiernobiele prevedenie, ktoré sa sem vynikajúco hodilo. Veľké plus vidím aj v precíznej práci čo sa týka samotného verného zobrazenia pomerov vidieckej, príp. malomeštiackej predvojnovej spoločnosti a to po obrazovej aj obsahovej stránke. Zaujal ma hlavne pekne spracovaný opis vzťahu cirkvi k spoločnosti a pomery vo vnútri rodiny, hlavne otcovská nadradená zložka, od ktorej sa vlastne v snímku mnohé odvíja. I samotné vypichnuté problémy spolu s následným riešením alebo aspoň čiastočným vysvetlením tu boli ukážkové, pričom veľa toho bolo ponechané na divákovi, nech si niečo domyslí aj sám, skrátka nádherná práca. Zatiaľ môj najlepší Haneke a jasný plný počet hviezd. Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (23.04.2015)

Na jednorazove pozeratenie nestravitelne. Ten film prvu hodinu v tempe cuva, cuva a cuva. Az kym nenarazi na tlacitko stop na prehravaci. Je to neskutocna nuda, pretoze pribeh neexistuje. Nema myslienkovu silu Bergmana, vizualnu virtuozitu Tarkovskeho ani filmarsku posobivost Vlacila. Vyborna ar*ova picovina tak ostava bez pochvalneho pridavneho mena. V druhej polovici to roztahane (velmi slusne povedane) rozpravanie vsak konecne zacne dostavat hlbku a vo vysledku z toho vylezie velmi zaujimava zalezitost, pri ktorej som si dokazal vyrobit tak diabolsku interpretaciu, ze sa mi to nakoniec az skoro pacilo. Skoro. Keby to malo o tristvrte hodinu menej, mohla to byt parada. 6/10 (20.11.2018)

Stydím se, že se mi nedostává slov. Nepříjemný pocit napětí a tísně mě opanoval od první minuty, tíživě podvratná, melancholická atmosféra mi nedovolila dýchat. Chladně dokonalé, průzračně čisté vyprávění mě zahltilo krutě nepříjemnými otázkami, na které odpovědět si musím sama. Naštěstí. Michael Haneke ví, těm šťastnějším se možná podaří se toho vědomí alespoň dotknout. Drama, které by se klidně moho jmenovat "Pod povrchem aneb nacismus v nás"....Každopádně: Bílá stuha je mým filmem a Leonard Proxauf mým hereckým objevem za rok 2009. Stále se ještě vyplatí věřit v sílu filmového umění. (25.02.2010)