순정만화
Hello, Schoolgirl
Réžia:
Jang-ha RyooObsahy(1)
Kwon Yeon-woo pracuje jako úředník na obecním úřadě a ačkoliv je mu už 30 let, žije sám, je tichý a neschopen najít si vhodnou partnerku. Po přestěhování do nového bytu ale často potkává Han Soo-yeong, maturantku zdejší školy, která žije o patro pod ním. Ta je typickou potrhlou středoškolačkou.
Kang Sook začal po vystudování vysoké školy také pracovat na obecním úřadě a během cest domů si začíná v metru všímat melancholické Kwon Ha-kyeong. Tu potkává, když ona kouří vždy na stejném místě, a pořád má před očima její úsměv. Po čase ale zjistí, že Kwon Ha-kyeong jezdí po stejných trasách, dělá stejné činnosti jako kdysi se svou životní láskou…a ačkoliv se Kang Sook snaží ji dát další impuls k životu, nezdá se, že by byl úspěšný.
Čtyři osoby, dva příběhy a na první pohled nestejnorodé páry, které začnou mít více společného, než se zpočátku zdá.
(jorgus)
Recenzie (65)
Největším kladem této něžné korejské romance je velice příjemné a sympatické herecké obsazení. Ústřední páry si zde doslova zamilujete. Jediná záporně laděná myšlenka v mé hlavě směřuje k faktu, že film neměl o hodinu díl, tak jsem si hrdiny snímku zamiloval, že mě skutečnost konce nepříjemně ranila=) ()
Tak ti Korejci mě opět vypekli. Snímek ve mně vzbuzuje stejné dojmy jako Love So Divine (Shinbu sueob) i když Školačka je na tom a chlup lépe, protože postavy jsou o něco sympatičtější. Okouzlení exotickým prostředí a jinou kulturou vydrží asi půl hoďky a potom nastupuje těžká nuda. Sice se jedná u takovou tu příjemnější nudu, ale to mi nezabránilo, aby jsem ve finální čtvrtině i přes veškerá přemáhání natvrdo usnul. Stopáž je drasticky přetažena, kvůli neschopnosti hrdinů přestat oblbeně zírat na svůj objekt touhy a vymáčknout ze sebe nějakou větu. Lehce úsměvná romantika (komedie ani náhodou) pro tu část lidské populace, pro které je označení "beznadějný romantik" spíše diagnózou. 2-3* zaokrouhlené (vzhledem k přepálenému hodnocení) dolů. ()
Vyprávěním obyčejně schematická romantická komedie přichází s ozvláštněním v tematizování romancí dvou lidí výrazně odlišného věku. Principielně kontroverzní linii se vztahem třicátníka a středoškolačky, která v první polovině obsahuje i na romantickou komedii překvapivě erotické motivy (ve smyslu dráždivosti, ne nahoty či sexu, a navíc pouze v náznacích pro poškádlení diváků s lolikonem – lolita komplexem), ospravedlňuje druhá linie o lásce mladíka ke starší ženě. Film vztahy pojímá silně romantizovaně a lásku ve výsledku představuje výhradně v platonické podobě, což naznačují i scény, kdy milí na sebe myslí, které jsou prozářené měkkým světlem evokujícím neposkvrněnost náboženských ikon. ()
Podobne ako Japonské After the Rain je aj Hello Schoolgirl zameraný na vzťah študentky a dospelého muža. A podobne ako v prípade japonského filmu sa aj tu stretávame s citlivým vykresleným charakterov, s jemnocitom pri predávaní emócií a s ľahkým humorom, ktorý je svieži a príjemný. Ji-tae Yoo, ktorého poznáme skôr z Trilógie o pomste hrá milého a samotárskeho muža, zatiaľ čo mu rozjašená ale pri tom rozumna Yeon-hee Lee sekunduje ako predmet túžby. Je to hravé, príjemné a pozitívne. Naozaj mi po dlhej dobe padlo pozrieť takýto slaďák, z ktorého ale našťastie zuby nebolia ani sa nekazia. Žánrovka ako vyšitá. Z krajiny, ktorá vie ako na to. ()
Dva zamilované príbehy, jeden trochu jednoduchší a druhý zložitejší, ale oba vcelku pekné, milé a romantické. Yeon-hee Lee vyzerá fakt ako školáčka asi to bude z dôvodu, že v dobe natáčania mala v skutočnosti okolo dvadsať (20) rokov a tak to pôsobí hodnoverne. Pre porovnanie Ji-tae Yoo mal okolo tridsaťdva (32) rokov (píšem okolo z dôvodu, že neviem presne kedy sa film natočil). Čiže vek sedí a prvý príbeh je príbeh týchto dvoch hercov. V podstate ide o to, že dievča/žena Han Soo-Yeong (Yeon-hee Lee) je ešte školáčka a Kwon Yeon-woo (Ji-tae Yoo) je tvrdo pracujúci úradník, ale našli si cestu k sebe pretože sú povahy čo proste k sebe pasujú a dokonca sa vo filme veľmi k sebe hodia. Samozrejme okolie to môže prijať rôzne, ale myslím si, že v tejto dobe je to vcelku normálny vekový rozdiel. Druhý príbeh hrá na inú nôtu a veľmi pekne sa prepletá s týmto prvým príbehom. Najlepší výkon pre mňa podala Yeon-hee Lee lebo zahrala svoju roľu hodnoverne. Ďalej je vo filme veľmi pekná klavírna hudba. Tieto romantické komédie z Južnej Kórei nikdy nesklamú z dôvodu, že herci sa dokážu perfektne zžiť zo svojou roľou a perfektne vyjadrujú každý pocit mimikou tváre. Koniec je pekný a nezabudnite aj na scénky pri titulkoch. ()
Reklama