Umierajúce zviera

Velmi zdařila adaptace románu P.Rotha. Samozřejmě, že téměř nikdy se žádnému režisérovi nepodaří přenést celý děj z knihy na plátno, takže tady také schází některé pasáže a některé dosti naturalisticky líčené. Ale do pojetí Isabel Coixet by takové scény asi ani nezapadly a působily by rušivě. Ostatně, celá kniha je založena na úvahách a vnitřních myšlenkových pochodech hlavního hrdiny, což by z filmu zcela vymazalo ostatní postavy. Tento snímek vyznívá v konečném důsledku jako oslava Penélope Cruz a jejího éterického vzezření. Nezaujímám negativní postoj vůči Benu Kingsleymu, ale on se mi do role Davida vůbec nehodil a trochu mě to celou stopáž rozčilovalo. Isabel Coixet ostatní herce zvolila náramně dobře - Sarsgaard, Clarkson i Hopper jsou výteční, o Penélope nemluvě, ale Ben Kingsley měl být nahrazen někým jiným, například Anthony Hopkinsem, Al Pacinem, atd... (12.07.2009)

Senilný päťdesiatnik s jednou nohou v hrobe natrafí po mnohých citových a sexuálnych dobrodružstvách na ženu, ktorá je mu svojou umeleckou dušou bližšia než ktokoľvek iný. No napriek tomu, vždy, keď sa pozrie do zrkadla, nevidí príťažlivého mladíka, ktorý by si mohol dovoliť udržať záujem nežného stvorenia na veky večné, ale starého dedka so smiešnou briadkou neschopného pochopiť svoju veľkú životnú šancu. Pomo vystihol, že Isabel Coxet vybrala na prvý pohľad až príliš nesúrodú hereckú dvojicu, aby vnútornej stránke vzápätí mohla dodať hlbší emocionálny rozmer a kontrast. Áno, táto snímka je komplexná, vyspelá a otvorená, ale napriek môjmu zbožňovanému hereckému ansáblu sa režisérke - hoci jej neupieram jej nesporné režisérske kvality - nepodarilo ma úplne odzbrojiť. 70% (11.04.2010)

Elegy má našlápnuto k něčemu velkému, ale nikdy do těch míst nedojde. Jakoby se Coixet nemohla rozhodnout, co vlastně chce vyprávět, jakou emoci chce upřednostnit a čím diváka rozdrtit. Výsledek je pak rozpačitý. Chvílemi jsem už cítil Almiče a jeho thrillerově vášnivé napětí, jindy zase trochu z Chabrolovy Nevěrné ženy a hlavně jejího remaku. Když se mi však nedostalo ani jednoho, zkoušel jsem Elegy uchopit jako neobvyklé drama o stáří. Bohužel i tahle rovina je tisíckrát rozmlácená na padrť a mně prostě nezbývalo než si zkusit vzít ode všeho trochu, což však není úplně ta nejvděčnější cesta, jak si podobný film užít. 6/10 (28.04.2015)

Velice zajímavé a poutavě vyprávěné drama o vztahu krásné mladé ženy a stárnoucího, marně se plynoucímu času bránícího muže. Díky knižní předloze nezůstává nic na povrchu a díky charisma obou hlavních představitelů probíhá pod záíkladní linkou vyprávění několik rozmáznutých vrstev, v nichž si divák může téměř volně domýšlet a skoro i vymýšlet, co se v těchto komplikovaných duších asi děje. (13.05.2011)

Kľúčom k celému filmu je veta jednej z postáv: "Krásne ženy sú neviditeľné". Namietnete: "Ale veď krása ako taká je viditeľná až to kričí". Isteže. Ale čo tá žena, skrytá za ňou? Čo ten človek sám o sebe? A môže byť vôbec reč o láske, keď za ňou nevidíme človeka? Tento film je presne taký, ako kaviarensko-intelektuálske bonmoty: napríklad ten citát z prvej vety tohto komentu. Najprv vás len tak jemne omámi svojou frivolnou ľahkosťou a zdanlivým protirečením, vydávaným za múdrosť. Ale keď ho nenecháte vyvanúť ako bublinky šampanského a dovolíte mu rozležať sa v hlave či rozložíť na atómy, môže to pokojne rozložiť aj vás. (Nás, starnúce umierajúce zvieratá určite!) (25.02.2009)