Umierajúce zviera

Stárnoucí profesor a divadelní kritik David Kepesh nejen že rozumí umění, ale rozumí i ženám. A tak si začne vztah s o třicet let mladší krásnou studentkou kubánské národnosti Consuelou. Dívka se stane jeho osudovou láskou a smyslem života, ale současně bude lapen v síti spalující vášně a věčných pochybností zda je on pro mladou krasavici tím pravým mužem. Sžírán žárlivostí si nedovede představit po jejím boku nikoho jiného, ale jeho štěstí netrvá věčně. Po čase odloučení se Consuela k Davidovi vrací, ale má rakovinu. David bude muset zhodnotit svůj dosavadní život a pohlédnout kruté pravdě do očí. Kontroverzní povídku Philipa Rotha se rozhodla do filmové podoby převést režisérka Isabel Coixet a v první polovině má film mírný nádech skandálního filmu s erotickým podtextem, což je fajn, stejně jako pohled na nahé tělo Penélope Cruz, ale ve druhé polovině ztratí film svoje předivo kontroverze a více začne tlačit na emoční strunu, což už mu tolik nesvědčí, stejně jako Penélope Cruz její ostříhané vlasy, a film se dost vleče. Je to hlavně škoda v tom, že Kingsley a Cruzová jsou ve svých rolích brilantní a film bez nich by v sobě neměl ani z poloviny ten náboj, co má. (11.11.2009)

Ben Kingsley, na Oscara čtyřikrát nominovaný herec, o kterého je stále enormní zájem, rozehrává další silně dramatický part. Jeho sofistikovaný profesor literatury a proutník za zenitem je pragmatický k opačnému pohlaví, bilancuje s jediným přítelem (unavený cynik Dennis Hopper) nad životem, nezávazností vztahů i blížícím se konci. Komorní portrét jeho vzplanutí k mladé studentce kubánského původu (Penélope Cruz snoubí ve své Consuele neposkvrněnost s chtíčem) disponuje táhlými dialogy a hravě dokazuje, jak jsou nejen partnerské vztahy vratké a přitom pevné. Uznávaná španělská režisérka Isabel Coixet konstruuje další citově vyhrocenou story, poeticky (kameraman Jean-Claude Larrieu) i hudebně (emočně bohatá knihovna světové hudby - s tou pracuje jako málokdo) dokonale provázanou, která však horko těžko zakryje svoji literárnost a zbytečnou doslovnost i melancholičnost. Umírající zvíře je přesto prvním filmem z režisérčiny filmografie, který mě skutečně silně oslovil. Zapřísáhlý děvkař neočekávaně jihne, překvapivě propadá novému vztahu, brání se oficialitám, žárlí jako mladý a především je mu záhadou, že se snad poprvé, snad naposledy zamiloval. A v závěru se skutečně bojí. Režisérka si potrpí na dlouhé scény i tíživé atmosféře, přiznává citové vydírání, nicméně zdárně skončí přesně v momentě, kdy jej od kýče dělí už jen krapet filmové stopy. Snímek silný v momentech, nicméně k celkové dokonalosti mu leccos chybí!! 70% (15.01.2009)

Elegy má našlápnuto k něčemu velkému, ale nikdy do těch míst nedojde. Jakoby se Coixet nemohla rozhodnout, co vlastně chce vyprávět, jakou emoci chce upřednostnit a čím diváka rozdrtit. Výsledek je pak rozpačitý. Chvílemi jsem už cítil Almiče a jeho thrillerově vášnivé napětí, jindy zase trochu z Chabrolovy Nevěrné ženy a hlavně jejího remaku. Když se mi však nedostalo ani jednoho, zkoušel jsem Elegy uchopit jako neobvyklé drama o stáří. Bohužel i tahle rovina je tisíckrát rozmlácená na padrť a mně prostě nezbývalo než si zkusit vzít ode všeho trochu, což však není úplně ta nejvděčnější cesta, jak si podobný film užít. 6/10 (28.04.2015)

Z toho filmu mám velice rozporuplné pocity. Asi tak celou první polovinu, možná i dvě třetiny filmu sem se docela nudila. Na životě Davida mi nepřišlo zrovna nic zajímavého, zvláštního. Starý pán co pořádně neví co se životem a střídá jednu milenku za druhou, až se nakonec na stará kolena zamiluje do studentky. Film začal být zajímavý až když se začaly pořádně rozebírat pocity Davida. Strach ze svého stáří, z toho, že ho v životě už nic pořádného nečeká, nechá si kvůli stáří odejít i svou jedinou lásku. V tomto ohledu je Elegy velice zajímavý film. Ač nemám ráda Penélope Cruz, tak výkon Bena Kingsleyho mi to nahradil víc než dost. Film se líbil z půlky, hodnocení tudíž bude také poloviční. Kdo má rád těžká dramata si zde ale určitě přijde na své. (19.12.2008)

Kľúčom k celému filmu je veta jednej z postáv: "Krásne ženy sú neviditeľné". Namietnete: "Ale veď krása ako taká je viditeľná až to kričí". Isteže. Ale čo tá žena, skrytá za ňou? Čo ten človek sám o sebe? A môže byť vôbec reč o láske, keď za ňou nevidíme človeka? Tento film je presne taký, ako kaviarensko-intelektuálske bonmoty: napríklad ten citát z prvej vety tohto komentu. Najprv vás len tak jemne omámi svojou frivolnou ľahkosťou a zdanlivým protirečením, vydávaným za múdrosť. Ale keď ho nenecháte vyvanúť ako bublinky šampanského a dovolíte mu rozležať sa v hlave či rozložíť na atómy, môže to pokojne rozložiť aj vás. (Nás, starnúce umierajúce zvieratá určite!) (25.02.2009)