Biela vrana

Uf. Před zhlédnutím jsem neměl tušení co je ta Bílá vrána zač, po pár minutách ale bylo zřejmé, že mě čeká dlouhá prvoplánovitá zbytečnost, která bude těžit jen z citů k hlavní postižené postavě. Naštěstí to tentokrát není až tak pravda. Snímku se daří umně balancovat přesně na hranici mezi snesitelností a citobudictvím. Je jasné, že v několika scénách přešlápne vedle, ale jako celek se poměrně drží a dokáže se držet v oné rovině, kdy příliš neirituje. (11.04.2013)

Viděl jsem opakovaně, ale netroufl jsem si hodnotit dřív, než po shlédnutí amerického Co žere Gilberta Grapea? Přestože byl Gilert Grape pravděpodobně předobrazem Bílé vrány (v obou filmech jsou důležité scény koupání, v obou filmech spolu mají bratři fyzický konflikt), jde o filmy odlišné a není zcela férové je porovnávat. Charlie je autista žijící v normálním světě a normální rodině. Jeho bratr Thomas by chtěl žít normální život a vlastně ho i žije - jen kdyby nebylo Charlieho. Odlišnost Charlieho je zásadní, zásadní je i vývoj vztahu obou bratrů. Teenagerovskost filmu vychází z faktu, že Thomas je mladší a méně vyspělý, než Gilbert Grape - což však neznamená, že výsledek musí být nutně horší. Vztah obou bratrů je propracovanější, nálada je uvolněnější, divák má pocit krásna. Přestože mi taneční scéna z konce filmu připadá být trochu umělá, hodnotím oba filmy stejně. 85% (06.04.2010)

Je pre mňa typické, že s hodnotením i komentovaním takýchto filmov mám problém. Zvádzajú ma hodnotiť námet, nastolený morálno-etický problém a nie film. Aj v tomto prípade by som sa rád vyjadril napríklad k problému autistov v domácnosti, pretože realite je bližší návrat Rain Mana do ústavu, než nejaké tančeky Charlieho na besiedke. Ale to by musel byť film kvalitnejší, nerozptýlený do viacerých, často zbytočných, línií a kĺzajúci sa po povrchu. Hodnotiť dobré herectvo v zlom filme, je ako vychvaľovať peknú prírodu vo Winnetuovi. Takže na problematiku autizmu mi zatiaľ bohato stačil Rain Man a Čo žerie Gilberta Grapea. A zaraďovať tento film do romantického žánru mi pripadá ako zlý vtip. (29.05.2014)

Veľmi emotívny snímok, zachytavajúci autistu a jeho rodinu... Luke Ford, ktorý sa nebal svojej role, predviedol neskutočný herecký výkon. Miestami liezol už aj mne na nervy... Film, ktorého myšlienka pohltila celé prevedenie. Black Ballon ako synonymum problémov. Rodinné drama, ktoré nielen prekvapí ale aj očarí... 8/10 (07.10.2008)

Další z filmů zabývající se autismem. Znovu dostáváme pocítit, že svět kolem nás není tak jednoduchý, jako se na první pohled zdá a jsou mezi námi lidi, kteří jsou odkázaní na pomoc druhých. Zdejší autista Charlie je ještě více vzdálen realitě než postava Di Capria ve filmu CO ŽERE GILBERTA GRAPEA. Oba snímky jsou si velmi podobné. Těžkosti, které musí rodina překonávat, když o takového člověka pečuje, nepochopení a nesolidarita okolí. Problém zde nezasévá jen Charlie, ale i dospívající Thomas, který dosud není duševně vyrovnaný s bratrovým stavem a zároveň řeší vlastní problémy ve středoškolském kolektivu. S problémy mu pomáhá až překvapivě chápavá a hodná Jackie. Když bych měl oba filmy srovnat, BÍLÁ VRÁNA zachází do většího extrému v zobrazení kontrastů a faux pas způsobených člověkem trpícím autismem. To může dost lidí při sledování znechutit, jiné zase ještě víc uvrhne do myšlenek a stavů lidí, kteří tyto situace zažívají každý den. Po čistě filmové stránce je CO ŽERE GILBERTA GRAPEA lepší film. Zde je to ale stále velmi dobrých 74%. (31.01.2011)