2012

Vlna nad střechou Pamíru, zastaví i dětskou urinu.. Myslel jsem si, že mi dříve za barákem přistanou mimozemšťani a utřou mi prach v obýváku, než abych jednou musel pravit: „Zlatý Armageddon!“ Říkáte demence, scény over the top, patos a klišé vyhnáno do absurdna? Já toho neviděl o nic víc, než v kterémkoliv jiném předchozím kasaštyku stuttgartského kazisvěta a i kdyby tomu tak bylo, nejsem pokrytecký blázen, abych to znenadání začal považovat za ctnost a rozplýval se nad jeho vzácným darem nelevně nudit. Rolande, táhni na místo, z něhož každé ráno na toaletě Bílého domu vychází prezidentská stolice před vklouznutím do keramické mísy s nápisem Made in China, protože tebou přinášené guilty pleasure si můžu vyložit leda tak, že "vinen" jsi těmi roky vraždění mého oblíbeného žánru, přičemž není nikoho, kdo by mu pomohl, či tebe zastavil a "potěšení" by mi přinesl okamžik, kdyby sis narval americkou vlajku pruhama napřed do prdele, na ruličku z toaletního papíru zabroukal s rukou na hercně 'Star Spangled Banner' a pak by tě privátní vlna tsunami definitivně spláchla ze zemského povrchu.. Závěrem mi dovolte poupravit slavný výrok policisty Mariona Cobrettiho: „Emmerich je nemoc a tlačítko OFF na dálkovém ovladači DVD je lék...“ (27.07.2010)

10 minut Woodyho Harrelsona. 30 minut praskajících asfaltek a potápějících se měst. 5 minut vybuchujícího Yellowstonu (rulez!). 5 minut typicky Emmerichovských hlodů ("Severní pól je teď ve Wisconsinu?"). Zbývá 100 minut balastu, vaty, chemlonu, společenské kritiky, humanistických keců (Ejiofora máte chuť nechat spláchnout první vlnou) a toho nejpřepálenějšího rodinného patosu od dob Dne nezávislosti... A stejně jsem se strašně bavil. (16.11.2009)

První dvě hodiny jsem si říkal, že plný počet tomu nenarvu jen za to, že americký prezident Roger Murtaugh při pohledu na valící se vlnu nezahlásil „I’m too old for this shit!“, tu třetí jsem přemýšlel nad tím, proč musel Emmerich k té svojí ‚bestofce‘ nacpat ještě i bonus, kvůli kterému budu mít problém to vydrat na tři. Ale spokojené pocity převážily. Společně s Kloserem si umí dělat prdel sami ze sebe, zahraniční politiky i žánrové neplechy, které vyvedli už nespočetně. Sice mi ten závěr (nejnudnější věc, co kdy tenhle nejameričtější němec natočil) bude ležet v žaludku dlouho, ty trikařské over the top orgie, fajn herci i vlastně celá ta nadsazená atmosféra, to na čtyřce udrží. Druhá projekce skrz DVD tomu ale nepřidá. (19.11.2009)

Už dlhú dobu som túžil po ňejakom lahšiom kúsku, kde mozgovú činnosť človek veľmi nepotrebuje a môže sa zcela oddať vizuálnym radovánkam. Pozrieť si tento film má zmysel len na plátne a so 125 decibelovým ozvučením. Monitorový film by to mohol byť len v prípade, že sa to skončí beznádejou na dochovanie ľuďskej rasy. Veľká škoda, opustením klasického schématu sa to mohlo dotiahnuť ešte ďalej...) Epická pluvanica do ksichtu všetkým, ktorý na Emmerichove filmy nepozerajú s nadhľadom. |Videno v Palace Cinemas Praha, 12.11.2009| (13.11.2009)

Lunapark zvaný Apokalypsa otevírá brány. Všude jsou bezpečnostní sítě, žádnou paniku. Konec světa je totiž nečekaná švanda. 2012 hodilo přes palubu americké vlastenectví a posadilo na blockbusterový trůn spasitelský humanismus, kterému se nedokážete nesmát, i kdyby vám na nočním stolku ležely sebrané spisy dalajlamy. Osud Cusackovy dysfunkční rodiny je základem pro emocionální bázi tradičních hodnot /ale bát se o ně divák nemůže/, větší přínos mají coby průvodci na cestě hledání Noemovy archy skrz bortící se zeměkouli. Onu pochodeň lidskosti ale nese mladý vědec Adrian, ve kterém se pere etická urputnost s vědeckou střízlivostí a sexuálními pudy. Síla intelektuálně prostinkéno 2012 ale nespočívá ve fotogenických výjevech zkázy z Top ten míst na zemi, ani ve fantaskních záběrech lodí. Je totiž dílem stejně katastrofickým jako legračním- vznikl zvláštní hybrid CATASTROMEDY. Hlášky postav a verbální timing jsou na toxicky vysoké úrovni a nečekaně cynicky shazují i napínavé pasáže- komický prostor má zejména široká ruská duše, mnišská odevzdanost, britská královna a černohumorná pasáž s kalifornským guvernérem. Triky z digitální říše jsou bombastické, místy ale čouhají z plátna až běda. Co naplat, Roland Emmerich je muž, pro něhož je i fráze "over the top" zatraceně maličká- létající auta a svět pod vlnou obří tsunami mu nestačí: cestu, jakou se rodina dostává z horké sopečné kaše, by nepřežil ani Chuck Norris. Zázrak střídá zázrak a Emmerichovi musí závidět všichni svatí. Konci by prospělo radikální krácení, protože závěrečná titaniková anabáze působí jako neumětelské sabotérství, ale i tak jde o třeskuté zemětřesení. Soudný den je tady: lidstvo plánuje a Bůh se směje. Alespoň v Emmerichově hlavě. P.S. Dedicated to Adrian:) P.P.S. Komedie roku. (05.11.2009)