Hranice ovládania

Kdyby mi Jim milostivě předhodil představitele hlavní postavy, který by mi byl byť jen nepatrně sympatický, případně by ve mně alespoň nevyvolával tichý smích téměř každým svým úkonem (i papír se dá pojídat s noblesou; o chůzi nemluvě), byla bych ochotna jít na 4*, neb film mi svým tempem (příjemně rozvláčné), stylem (pár bizarních postav; nekonkrétní děj, ve kterém si divák může všímat spousty více či méně nápadných indicií,..) a pěknou kamerou bez problému vyhovoval. S panem Bankolé však nemohu/nechci být velkorysá. (3,5*) (19.07.2009)

Vy nemluvíte španělsky, že? Proč jsem poslední Jarmuschův film odkládala tak dlouho? Asi jsem se bála, že děj bude plynout příliš pomalu, narativní linka bude prakticky nulová a jen sem tam Jim načrtne jakési to poselství nebo myšlenku (a to já přitom relativně úspěšně buduju image intelektuála předstíráním sympatií k Tarkovskému). A možná je to dobře. Hranice ovládání mi totiž v danou chvíli perfektně sedla do nálady, rozhodně totiž není oddychový film na zabití nudného sobotního odpoledne: fassbinderovský minimalismus, nejen herectvím, ale třeba i nehybností kamery; hypnotická hudba s dominantními špinavými kytarami; do detailu dotažená mizanscéna, nejvýraznější, co se rámování záběrů a volení úhlů kamery týče; meditativní atmosféra, podpořena mantrickým opakováním (třeba motivu krabičky sirek), v opakování bych se navíc vůbec nebála hledat dominantu filmu; silné erotické dusno, za které může ta nahá ženská; nedoslovnost a nedělání z diváka pitomce vyzrazením minulosti hlavního hrdiny… Troška té metafyziky do toho a Jarmush baví a rezonuje ve mně ještě dlouho po závěrečných titulcích! (20.04.2011)

Nenechte se odradit místními vesměs negativními komentáři a hodnocením! Ten, kdo má rád filmy Jima Jarmusche, jeho pomalé tempo vyprávění, rád u filmu přemýšlí..... ten rozhodně nebude zklamán! Je mi trochu smutno z faktu, jak málo lidí tento snímek hodnotilo ( vidělo ). Stejně tomu bylo i při včerejší ( 4.11.2009 ) projekci v kině Bio Oko, kde pro " velkou účast " byl celý spodek zavřen a na balkóně se nás " mačkalo " asi 12 lidí. Chápu, že každý máme rozdílné názory na film, jiné požadavky, jiné hodnoty.... Co však nepochopím, to jsou lidé, kteří tenhle snímek pošlou do odpadu a vystupují zde jako velcí filmovi kritici a odborníci. Chápu, že snímek může člověka naprosto minout účinkem, ale po filmařské stránce musí člověk snímek chtě nechtě ocenit. Vynikající práce s kamerou ( smekám pane kameramane ) , perfektní střih , vhodně zvolená silná hudební stránka ( jak je u Jarmusche zvykem ) a že se člověk nemá čeho chytnout ( že to nemá příběh ) ? Možná to bude tím, že ho člověk jednoduše nechce vidět. Ten příběh je zde přitom tak jasný a nedá ani moc námahy, pokud je divák dosti všímavý a neustále nad snímkem přemýšlí, aby ho viděl. Co musím určitě zmínit to je VYNIKAJÍCÍ herecký výkon Isaacha De Bankolé, ale i ostatní herecké hvězdy v miniroličkách ( které jsou ale hodně důležité pro vývoj a pochopení celého snímku, víc než by se mohlo na první pohled zdát ), si poradili se svými party více než obstojně. Ať už se jednalo o mou oblíbenkyni Tildu Swinton, Gaela Garcíu Bernala, Johna Hurta.... a jako třešínka na dortu Paz de la Huerta. Taky jsem toho názoru, že ta pláštěnka Ti mooc slušela Paz :o) Pro mě osobně se tento poslední Jarmuschův snímek řadí po bok Mrtvého muže a to ho mám ve své Top - ce. Tak silně na mě zapůsobil a už teď se těším, až ho po nějakém čase shlédnu znovu. Poctivých 5* , zvedám palec a zároveň prostředníček pro " odpadáře " ...... (05.11.2009)

Jim Jarmusch bývá označován za mistra či krále nezávislého filmu, já bych se ho po snímcích, které jsem zatím viděl (Noc na Zemi a Přežijí jen milenci) nebál považovat především za mistra podmanivé tajuplné atmosféry. Atmosféry, která možná vyloženě nenapíná a s níž se pan režisér často rozplývá v pomalém zádumčivém tempu, ale přesto mě často hodí do zvláštního transu. Děj Hranice ovládání se sice oproti zmíněným „jarmuschovkám“ většinou odehrává během slunečního dne, ale přesto jsem v té atmosféře opět cítil závan čehosi nočního, snového... Kdyby mi někdo před zhlédnutím řekl, že budu nadšen z filmu, v němž jeden černoch bloudí po různých místech, potkává zdánlivě náhodné kolemjdoucí, aby s nimi prohodil pár slov o čemkoliv a vyměnil jakýsi šifrovaný vzkaz, možná mu neuvěřím. Ale mě se to Jarmuschovo podání špionážního thrilleru plného dlouhých, často monotónních chvil během procesu plnění složitého úkolu (a teprve s jednou menší napínavou „akcí“ ke konci) hodně zamlouvalo od počátku, aniž bych nějakou dobu tušil, oč tu kráčí a hlavní, galantně odětý hrdina nesl v sobě dostatečné charisma na to, aby mě zajímal. Nejen dvě espressa do dvou šálků tomu vházela stylovost, pravidelná cvičení současně pak i kousek znepokojující záhady, drobná povídání i odkazy na filmové klasiky, mezi nimiž si během podávání sirkových krabiček lze vzpomenout i na mlčenlivý klenot poválečného amerického filmu The Thief (1952)... pro mě osobně takřka dokonalé artové a novátorské pojetí špionážního thrilleru, skvělý zážitek! [90%] (22.10.2022)

Čo je veľa to je veľa. Obrazovo veľmi pôsobivé, dialógovo zaujímavé, ale v konečnom dôsledku je to o ničom. Nie je to vyslovená nuda, ale po JJ filmoch zvyknem mávať silnejšie pocity.. Neviem kto to tu písal, že je to onania nad sebou samým.. zdôraznil by som, že toto nie je jeden výstrek, ale doslova bukkake. 60% (18.02.2010)