Hranice ovládania

66 % (24.04.2019)

SPOILERY Jako má Lynch Inland Empire, tak má Jarmusch Hranici ovládání. Ty dva filmy spolu nemají dějově, filmařsky, komplexností ani atmosférou nic společného, ale oba jsou zde v modrých číslech a oba zůstaly nedoceněny. U obou se to dá pochopit, protože jsou... prostě hodně své. Jarmuschovi se zde povedlo něco, co tak jednomu filmu z dvaceti (podobně laděných) - dokáže vytvořit silnou mysteriózní (a snovou) atmosféru teoreticky z ničeho. A ta mě překvapivě skutečně chytla a přišla mi podmanivá po celé ty dvě hodiny, ačkoli v posledních 20 minutách už trochu slábla. Když se skutečně soustředíte jen na tu hlavní dějovou linku, tak se tam skutečně stane prd - bezejmenný černoch cestuje Španělskem, dostává zakódované zprávy, potkává zvláštní lidi a na konec někde v horách zabije Billa Murraye a s povoláním zabijáka sekne. No jo, ale buďme upřímní - v kolika Jarmuschových filmech jde primárně o děj? A v kolika je nějak víc rozpracovaný? V některých jeho filmech se ani takového děje jako tady nedočkáme. Hranice ovládání je spíš poetický film, kde je ta zápletka skutečně druhořadá a mnoho záhad ponechá nevysvětlených - záměrně, protože divák v tomhle byznysu nemaká, tudíž nemusí chápat co znamenají ty šifry na papírkách apod. A natočit to tak, aby mi to nevadilo a abych tenhle záměr byl schopný akceptovat, to je pro mě umění. On ten film podle mě hlavně je - ať to bude znít sebebizarněji - oslavou života. Ne vždy to tak vypadá, ale z mnoha scén to vyplývá, třeba z těch jízd vlakem/autem, různých detailů, kávy nebo z těch zvláštních setkání. A taky se to skrývá v mnoha na první pohled bezvýznamných detailech. Do toho ale zde máme další vrstvu - kritiku globalizace, která ničí různorodé kultury a dělá z nich jednu jedinou, řekněme multikulturu. To souvisí s tou zápletkou, jelikož hlavní hrdina jde tu globalizaci "zničit", ale souvisí i s tou první vrstvou filmu, protože ubírá na krásách života. A překvapivě to na ty dvě hodiny vystačí a přesto jsem neměl pocit, že by to bylo příliš jednoduché nebo vyprázdněné. Vyprázdněný ten film rozhodně není, sice si nebudu tvrdošíjně stát pouze za svojí teorií, ale nějak jsem to pochopil, něco mi to předalo a smysl mi to - v rámci toho, co to má být - dává. Ale to zdejší hodnocení chápu a možná se i divím, že není nižší - věřím, že to dost lidem nesedne a že to je spíš unudí. A to nemyslím nijak zle. Mě to ale sedlo hodně a ačkoli má Jarmusch i lepší filmy, v rámci jeho filmografie bych Hranici ovládání i tak řadil vysoko. Teď už za sebou vlastně mám celou jeho celovečerní tvorbu, tudíž o to víc jsem rád, že se mi ten mnou poslední vybraný film tak líbil. Btw, do žánru by se šiklo přidat i poetický a road movie, obojím ten film totiž skutečně je. 5* (27.02.2021)

Takhle si představuji filmovou báseň. - Tento film ukazuje, že poezii lze psát obrazy. Celý text filmu je rytmizován, ať už opakováním motivů různým způsobem pozměněných, či střídáním pasáží s krátkými záběry a téměř statickou kamerou s delšími sekvencemi a kamerou v pohybu. Dlouhé sekvence jsou však ve filmu vzácné. Většinou jsou záběry téměř minimalistické (alespoň co se týče pohybu). A repliky postav? I kdyby byly opravdu o ničem, slova s oslabeným významem jsou také rysem poezie. (17.03.2010)

Vydržel jsem půl hodiny, potom jsem tu příšernou sračku vypnul. Od tvůrce Kafe a cigára jsem čekal něco o hodně lepšího. (26.08.2012)

Poslední filmy už se Jarmusch jen motá v kruhu svého intouškého vidění světa a tentokrát doplatil na to, že se snaží vytvořit film životního stylu mimo naší realitu, který ale až nápadně kopíruje od svého staršího (a nejpovedenějšího) bratříčka Ghost Doga. (14.07.2009)

Film se mi líbil, ale nevím proč. Možná se občas "rád dívám jak lidi jen tak mlčky sedí v kavárně." Rozhodně se mi zalíbila velmi statická kamera, ta je bez výhrad. (17.09.2009)

Jistě, byl jsem zmatený, stejně tak jako když vám někdo vypráví svůj sen. Tolik toho při vyprávění unikne a sám vyprávěč si není jistý, čemu přikládat důležitost a čemu ne. Díky bohu za Jarmushovu geniální schopnost vyprávět obrazem. U všech jeho předchozích filmů jsem se vždy v určitých chvílích tetelil blahem, že mohu být svědkem této tryskající imaginace. Jakobych pokaždé objevil střípek z nějaké mozaiky. Zde jsou tyto střípky všechny poskládány k sobě a k mé radosti do sebe pasují. Toto je Jarmushův sen a já jsem v něm jen hostem, nemohu pochopit vše a vlastně ani nechci. Jak on sám říká, někdy to nejzajímavější je to nevyslovené. (17.05.2011)

Zajímavý film, kde lidská osamělost vyčnívá nade vše. Dále stylové obrazy krajiny a propojení různých druhů umění. Osamělost a zároveň jakási soudržnost celku je to, co na filmu zaujme nejvíce. Ale jen málokoho. Neboť se film ve své podstatě snaží dotýkat se neuchopitelného a nehmatatelného, postavení člověka a zároveň jisté podmanivosti toho, co život nabízí. Určité tajemno a mystika jen podtrhují zvláštní druh podívané. A tak osamělý muž (Isaach De Bankolé), nájemný vrah, putuje, aby svým perfekcionistickým profesionalismem splnil svůj zadaný úkol. Je tu spousta epizodních, ale výrazných postav: kreol na letišti (Alex Descas), vyplašený houslista (Luis Tosar), žhavé nahé mládí (Paz de la Huerta), extravagantní blondýna (Tilda Swinton), zkušený kytarista (John Hurt), potrhlá zájemkyně o molekuly (Youki Kudoh), upovídaný Mexičan (Gael García Bernal), a Američan (Bill Murray), cíl osamělého muže. Kdo si sám o sobě myslí, že moc znamená, ať zajde na hřbitov. Tam zjistí, že život je jen hrst hlíny. Velmi nevšední, přesto zajímavé. (28.07.2011)

Filozofická férie proplétající se tržištěm iracionálna, záhadnými monology figurek z leporela minulosti, budoucnosti, které se vynořují a zase mizí se svými zakódovanými moudry. Jsou jako múzy seslané z bohémského orloje, fantaskními společníky, pojídači racionální sešlosti. Isaach De Bankoté na horké stopě, jako mlčenlivý cestovatel po dráze intenzity mysli, komunikuje časem, skladbou umělecké levitace, universem nekonečna. Racionální pole není přítomno, nestojí v cestě, odklání se od všech nabobů úvah normality, směr tajuplnému, neviděnému komuniké. Bajka tiché konzistence, odvaha nezávislé intelektuálské přestřelky. Parkoviště intelektuálské artikulace s výpady abnormálních éterických bytostí, tovaryšů umělecké reinkarnace. (10.11.2014)

Krasna vyprava a kamera....a to ostatne? Pseudointelektualne pozerstvo bez hlavy a paty, ktore otrca zadok divakovi. Ten nech s nim nalozi podla potreby. (15.11.2011)

Skoda, ze tim nechtel basnik i neco rict, protoze ani hodne peknej vizual to celý neudrzi a tlachani jednotlivejch spojek dokaze omrzet stejne rychle jako zbytecny hledani jeho smyslu. Atmosfera silna, to jo, ale nemam rad, kdyz si se mnou nekdo hraje... (22.01.2012)

Velmi povzbudivý film s myšlenkou. Propojení postav s jedním vodítkem a tím je ústřední málomluvný zabiják. Je to opravdu soustředěný profesionál uklidňující si mysl s pomocí tai chi. Příběh je jednoduchý - od zadání úkolu až k dokončení, ale co vše se na to dá pomocí náznaků našroubovat. Zabiják se drží svých zásad a tím se dokáže perfektně ovládnout (no limits no control). Asi je to na mě moc chytré, ale nepochopil jsem význam dvou šálků kávy (možná nějaká symbolika?). Rozhodně mi to příjde jako jeden z lepších jarmushových snímků. Velmi se mi zamlouvalo měnění obleků a rozpravy "poslů" a jejich předchozí propojení s obrazem (kde obraz na závěr naznačuje právě nadcházející konec - tedy alespoň dle mého). Hudba byla velmi příjemná a ústřední motiv na jedničku. (24.07.2009)

žádný mobil,.......žádná zbraň,........žádný sex........ (15.09.2010)

Velmi zajímavý film s úžasnou kamerou a skvělým soundtrackem. (10.03.2012)

Jarmusch si prostě může natočit co chce, a vždycky se najde někdo, kdo mu bude tleskat a hledat v tom umění. Já v tomhle filmu vidím hlavně bezradnost a nedostatek invence, energie chcete-li. Faktem je, že velký guru nezávislého filmu nenatočil už dvacet let dobrý film a to se asi už nezmění. I když kdo ví....50% (11.10.2015)

Typický Jim Jarmusch, jak ho mám ráda. Nikdo nikam nespěchá. Hlavní hrdina je klaďas-mimoň se silnou vůlí. Vedlejší hrdinové jsou podivíni mluvící občas z cesty a na konci Bill Murray jako "odporný kapitalista manipulující světem" :-)) A hlavně to do sebe na konci všechno krásně zapadne... Aspoň už vím, k čemu všemu lze používat krabičku od sirek... :-) "A pokud si myslíte, že jste lepší než ostatní, stačí si dojít na hřbitov, kde člověk pochopí, o čem je smysl života..." (19.02.2012)

Sice naprosto netuším o co šlo ale zaujalo... Kdo vydrží až do konce ulovi bobříka trpělivosti...😀 (30.01.2019)

Výborná kamera, zajímavý styl, pomalé tempo. Film sice není výborný a je možná trochu delší než by musel být (90 minut by bylo příhodnějších), ale špatný není a nenudil jsem se. Po technické stránce je bezchybný. (29.08.2009)

Po druhom pozretí musím povedať, že je to jeden z najlepších filmov tohoto roka. (a úvod Farewell mi už nikdy nebude znieť tak ako predtým) (13.11.2009)

Smekám klobouk za zahození konvencí a natočení jedinečného poloabstraktního filmu, ve kterém jde hlavně o pohrávání s formou téma-variace, o dialog s nefilmovými uměleckými formami, o vizuální orgie (co záběr, to malé výtvarné dílo) a teprve někde vzadu o příběh vyprávěný v desítkách náznaků. Rozhodně si dám někdy brzy ještě jednou a nevylučuju, že po hlubším ponoru do struktury přihodím i pátou hvězdičku. A komu se to nelíbí, ať si pustí Kobru 11. (16.07.2010)