Kde se cesty kříží

Jednoduše výborné! Doteď jsem obdivoval velkou část filmů, které Claude Lelouch natočil v minulém století, teď obdivuji Lelouche též díky tomu, jak si dokáže i v nové době pořád udržet svůj typický rukopis (zvláště to originální vyprávění příběhu v několika vrstvách, včetně hudebních a jiných kulturních odkazů) a stejně přijít s něčím novým tak, aby se nevykrádal a aby dokázal (minimálně svoje) diváky znovu oslovit. Tentokrát Lelouch zaostřil na spisovatelské téma a tvorbu kriminálníhch románů. Tam, kde se zatím na začátku nic velkého nedělo, dokázal Lelouch plně zaujat minimálně podmanivou jízdou dálnicí v raním šeru, snímanou z pohledu šoféra, a malou vzpomínkou na písně legendárního Gilberta Bécauda. Pak stačila jedna krimi zpráva v rozhlasu, pro celý příběh prakticky nepodstatná, aby dala v kombinaci se sledováním jednoho záhadně podezřelého pána s kouzelníckým talentem (výborný Dominique Pinon) vzniknout znepokojivému napětí. Od místa, kdy se záhy skutečně začaly křížit cesty několika lidských osudů, postav i jejich různých identit, tam už se nejen díváme, tam už se přímo stáváme svědky osobitého dramatu s mysteriózním nádechem a velmi napínavým odhalováním minulosti i rozvíjením děje směrem dopředu. Jelikož nechci spoilerovat, za sebe prohlásím jen, že mě tahle jízda plná mystifikací a odhalení až do samotného konce velmi bavila a to i v případě, kdy už mi těch zvratů a mystifikací připadalo až příliš moc. Akorát nejsem si zatím úplně jist, zda může takhle zafungovat i napodruhé, kdy už divák veškerá odhalení předem zná. 85% (07.10.2020)

Formálně i obsahově nesmírně zajímavý polothriller o literatuře, v němž není jisté vůbec nic, zpočátku ani kdo je vlastně kdo, a v němž se prolíná fikce a skutečnost - tedy možná... Jisté je, že je naprosto nepochopitelné, proč tento film Clauda Lelouche naprosto minul českou distribuci, že je skvěle obsazený (v ústřední roli známý Jeunetův herec malých rolí Dominique Pinon, který si velkou úlohu skutečně zasloužil, a vedle něj jako vždy skvostná Fanny Ardantová a talentovaná Audrey Dana) a že byste jej, pokud budete mít příležitost, měli vidět. (05.04.2010)

Geniální filmařina a ještě geniálnější scénařina. Větši část filmu mě udržovala v neustálem napětí a nutila mě spekulovat nad tím, jak se vlastně věci mají. Závěrečná fáze je sice z jinýho hřiště, ale pořád z nejvyšší soutěže. Dominique Pinon se konečně dočkal své velké role a září na celé kolo a dámské duo v podání Fanny Ardant a Audrey Dana mají na té herecké záři rovněž nemalý podíl. Jóóó, Francie, pořád na to má a když sešlápně plyn, tak se ostatní země dívají z hodně uctivé vzdálenosti. (17.04.2016)

„Maličko jsem si s vámi pohrál, promiňte.“ - „Vydáváte se rád za někoho jiného. Mám pro vás návrh.“ Od režiséra se mi doposud nic vidět nepodařilo, tak jsem byl zvědavý. A až překvapivě dobře jsem se bavil. První cca hodina je jednoduše super. Tak zdařilá hra s publikem a jeho očekáváním (divák pochybuje o hlavním hrdinovi a není si jistý, co přijde v dalším okamžiku) se nevidí zase tak často. To, co zpočátku vypadá docela jasně, se totiž komplikuje. I žánrově to není jen drama, nechybí totiž také prvky krimi, romantiky či komedie, dle toho je proměnlivá i atmosféra. Jakože humor se dostaví prakticky hned s příjezdem k rodičům (výborné posezení u jídla). Navíc Pinon a Dana tvoří dobrý pár. Po zmiňované hodině se bohužel jedna linka upozadí což mě trošku mrzelo, ale špetka napětí a tajemství to divákovi docela slušně vynahrazují. Až na pár hlušších míst v druhé polovině (hlavně veřejné vystoupení autorů se nepovedlo) si film drží nadprůměrnou kvalitu až do fajnového konce. Celkově to vidím na solidní 4*. (19.04.2020)

Lelouch zraje a proniká do stále nových stylů. Od Jeuneta si vypůjčil nejen jeho dva oblíbené aktéry, ale také pořádný kusanec poetického vidění. Žádné zbytečné romantické prvky v Roman de Gare však nečekejte, je to možná jeden z nejstrožejších Lelouchových filmů. Pan režisér je známý svým dobrým hudebním vkusem a schopností vybrat vždy adekvátní hudbu. Opět se vrátil k Gilbertu Bécaudovi, kterého si kdysi obsadil do filmu Celý jeden život. A podobně jako ve filmu z roku 1974 je i zde spojnicí právě ústřední píseň. A celý film má nádech mysterična, fikce se mísí s realitou se samozřejmostí větší, než s jakou většina z nás dýchá. Též musím dodat, že si pan režisér neodpustil ani svoji další zálibu, čili kameru na autě, se kterou si pohrál již v lahůdce C'était un rendez-vous. (24.03.2013)