Náš vodca

Námět, podložený reálným experimentem z Ameriky 60. let, nejspíš nešlo zpracovat výrazně lépe. Přinejmenším v rámci filmů pro mladé, s ambicí rozpoutat diskuzi na středních školách. Klipařský střih, rozdělení do šesti kapitol (dní) a alespoň pár promile vztahy-rozvíjejících dialogů mezi studenty. Nic z toho mi nevadilo tolik jako doslova přestřelený závěr, nabízející efektivní gradaci i za cenu ztráty dosavadní věrohodnosti. Rovněž škoda jen povrchního využití historie země, kde ke všemu dochází. Až na jednu zmínku o německé Třetí říši nejdou tvůrci v rýpání do bolestivé minulosti hloub (neměla-li studentka, která se postaví Vlně, odkazovat k popravené Sophii Schollové). Bráno z opačné strany, film je díky tomu univerzální a lépe vyhovuje globalizovanému („uniformovanému“) světu. K něčemu srovnatelnému může asi vážně dojít kdekoliv. Neboť všichni, obávám se, podvědomě toužíme být vedeni někým navenek zkušenějším a moudřejším. Je to mnohem pohodlnější. A nebezpečnější. 70% Zajímavé komentáře: kiddo, uzzi, wipeout, Martyr (05.11.2008)

Byl tam kantorský führer bez koncepce, pomatený Hess se zbraní, ministři propagandy se spreji i odboj Sophie Schollové. Jen škoda, že režisérem byl Von Stauffenberg provádějící atentát na vlastní film.. Z rukou vymknutý školní projekt trpí nejen na televizní režii a ochotnické výkony gymnazistů, ale i na celkovou nevěrohodnost. Že je týden příliš krátká doba na vznik podobného hnutí, že drtivá většina jeho členů nežila v podmínkách vysvětlujících tak snadný proces zmanipulování a že studenti zastupovali snad úplně kompletní sociální spektrum (chyběla jen emo dívka a uhrovitý nerd s popelníkama na očích) bych ještě v rámci dramatizace přešel, ale jejich fanatická soudržnost, aniž by měli nějaký společný cíl či motiv (nenávist, nespokojenost, pocit křivdy či v tomto případě to mohlo být uklizení školního dvora od odpadků) už zaváněla konstruktem, kostrbatě navlečeným na kostru principů fašistických ideologií. Pokud to ovšem nebylo gymnázium, ale zvláštní škola, tak prosím.. Němci se ve své sebereflexi musí snažit upřímněji.. (07.10.2014)

Ganselovo drama mě vyděsilo víc než lecjaký horor. Naprosto jasně totiž dokazuje, že fanatismus, manipulace s davy a perzekuce černých ovcí zdaleka nepatří jen do učebnic o 2. světové válce. Ať se nám to líbí, nebo ne, jakkoliv absurdní se nám ta myšlenka zdá, nástup diktatury je reálnou hrozbou i v Evropě 21. století. Vždyť ta filmová Vlna začala úplně nevinně - zpočátku jen čeřila vodu, postupně však nabývala na síle až nakonec všechny strhla - dávala pocit sounáležitosti, nadřazenosti, moci. A nešla zastavit. U závěrečného Wengerova proslovu jsem nedýchala. (30.08.2009)

Zaujímavý a myšlienkovo podnetný film o tom, ako to môže dopadnúť, keď niekto prevezme rolu "vyvoleného", aj keď len na pedagogickej pôde a v súčasnosti. Die Welle je modelová situácia, mrazí však tým, aká je vlastne reálna. Autokracia a extrémizmus prepojené v historickom a súčasnom kontexte... Celkový dojem z filmu je viac než výborný, aj keď trošku mu škodí ten vygradovaný záver, ktorému dal Dennis Gansel svojskú dramatickosť (film by sa úplne bez toho zaobišiel). Priznám sa, že som čakala viac priestoru pre zoznámenie sa s charakterom učiteľa, ktorý celý "experiment" potiahol, takto sme sa dozvedeli len o jeho pedagogických zručnostiach, menej o jeho egu. Istotne je rovnako udivujúce, ako môže šikovne riadená manipulácia zafungovať na študentov tak rýchlo...Ale to nie je až také podstatné. Na filme je najzaujímavejšie hlavne to, že pochádza z nemeckej produkcie a ponúka pôsobivú adaptáciu historických a spoločenských faktov do dnešnej éry. V neposlednej rade chcem spomenúť aj prekvapivo dobré herecké výkony. (27.02.2011)

Tedy, popravdě, německá kinematografie mne stále nepřestává (příjemně) překvapovat. Že režisér Dennis Gansel od upocené teenagerské komedie Holky to chtěj taky dojde k téhle univerzálně platné filmové studii vzniku a procesu utváření totalitního systému, to by mne nenapadlo ani v těch nejodvázanějších představách. (On už ale ve svém předešlém filmu Napola / Hitlerova elita naznačil svou touhu pojmenovat mechanismy iniciování moci...nyní se jen posunul z historické do (nepříjemně) hypotetické roviny...) Odvaha a především míra vypořádání se se svou vlastní temnou minulostí je skutečně obdivuhodná (a o to citelněji je znát její absence v naší společnosti). ,,Takže vy si myslíte, že diktatura v Německu by už nebyla možná, jo?" ,,Rozhodně, už jsme se přece poučili..." Die Welle dává bohužel přesnou odpověď - v každém společenství je množství citově frustrovaných, vnitřně nejistých, osamělých, duševně nevyrovnaných a sociálně neukotvených lidí dost velké na to, aby se něco takového stávalo stále znovu, záleží jen na míře dané konkrétní lability... Dennis Gansel přitom nezachází nikam do extrémních, ani utopických fikcí (ač se to může zdát paradoxní i absurdní) - jeho film je totiž adaptací proslulého románu Američana Todda Strassera (publikuje pod literárním pseudonymem Morton Rhue), která vychází ze skutečného sociologického experimentu na jedné střední škole v Palo Alto v Californii v roce 1969. Tenhle příběh se tedy nějak podobně v Americe udál. (Američtí vědci vůbec v dané době - během války ve Vietnamu - podrobovali svému zkoumání velmi zajímavé cílové skupiny, jejichž výsledné efekty a závěry z nich plynoucí byly skutečně deprimující - viz třeba známý Stanfordský vězeňský experiment, který se uskutečnil jen o dva roky později, tedy v roce 1971...) Podobné filmy: Experiment, Klass, Klub rváčů (20.01.2009)