Posledný dom naľavo

Jednoduchá otázka. Čo urobia rodičia, keď zistia, že im nejakí bastardi znásilnili a mučili dcéru, ktorú ešte aj postrelili, a vlastne ju takmer zabili? A najmä keď zistia, že tí dotyční sú nasťahovaní v ich vedľajšej chatke uprostred lesa? Pôvodný horor nakrútil v r. 1972 dnes už preslávený Wes Craven (autor Vreskotu) a hoci som ho nevidel, remake vôbec nie je zlý. Príbeh o rodičoch, ktorí sa rozhodnú pre krutú pomstu, keďže je to z ich strany pochopiteľné, takže by sa dalo konštatovať, že nejde ani tak o horor ako o thriller. Musím naozaj pochváliť aké príjemné tempo si udržuje tento snímok, výborne gradujúci napätie až si divák záverečný masaker skutočne vychutnáva. Na dnešné horory a na to ako dopadávajú novodobé remaky ide o schopný a vydarený kúsok. (21.06.2010)

Remake řeckého režiséra Dennise Iliadise je mnohem blíže thrilleru a dokazuje, že se tentokrát muselo hrabat pečlivě, tedy až k počátkům samotného mistra žánru, Wese Cravena (zde jako producent, a patří mu dík, že nás ušetřil dvojice dementních policistů z originálu). Ostatně pár detailů se změnilo, ale podstata zůstala stejná. Máme tu opět dvě krásné roštěnky, kterým se zachtělo po troše trávy, a tak se nechají zlákat introvertním synkem psychopatického tatínka, který právě za pomoci svých stejně vyvedených kumpánů pláchnul před zákonem. Hoch chtěl jen trochu normální konverzace se stejně starými dívkami, jenže tím jim pořádně zatopil. Trio kriminálníků totiž nechce žádné stopy. Remaky ve Státech prostě letí, takže můžeme jen hodnotit, s jakými výsledky. The Last House on the Left určitě nedopadl špatně, ba naopak. Nelidská brutalita je prezentována stejně naturalisticky jako v nedávném hororu Oni, naštěstí tu máme po delší době opět „normální“ vrahy bez nadlidských schopností, emoce, které nejsou umělé a rodiče jedné z nebohých dívek, které pomsta žene vpřed. Stejně jako v originálu (ve kterém se vše podstatné odehrálo za denního světla – tady bohužel nikoliv) pak můžeme debatovat, jak daleko zajdou rodiče, když si jejich trpící dítě projde peklem a oni to „vědí“. Ostatně oproti originálu funguje všechno mnohem uvěřitelněji – herectví, dialogy, jednání postav. Jen ona brutalita byla tehdy určitě údernější (vezměte v potaz 70. léta), takový Aja, který Cravena při vší úctě překonal (remake Hory mají oči), umí šlápnout na plyn a nepůsobí samoúčelně – tady to bohužel nevychází úplně nejlíp. Nebýt takové plochosti charakterů a absence vyššího zájmu diváků, mohla být pomsta pořádně vypečená. I když ku prospěchu je fakt, že rodiče dívky tentokráte jednají na dosud nepoznané ohrožení spíše pudově, než-li nějak cíleně. Nejsem příznivcem série Saw nebo Hostelů, ale koukněte na obě verze a kvalitu a poselství posuďte sami!! (11.06.2009)

Z pohledu pozorujícího emzáka Kanga musím překvapeně konstatovat, že tělesná schránka obyvatelů planety Luzná, vydrží opravdu mnoho nešetrného zacházení než zhasnou a životně důležité funkce jdou do prdele...a o prdeli dost, vzhledem k jejich nedobrovolným sexuálním kratochvílím, které díky své povaze nevedou ani k reprodukci. Byl jsem svědkem toho, kam až může vést nedodržování pracovní doby a konzumace měkkých drog s neznámými pubescenty opačného pohlaví, které navíc doprovází zbytek tlupy sociopatických degenerátů Hujerů. Takže se navzájem střídavě mlátí, kopou, střílejí, provádějí výše zmiňované kokotiny, utíkají, ječí...chování, které zkrátka neschvalujeme a ani mu dokonale nerozumíme. Zhruba po hodině se, díky přesunu tlupy sadistických hovad do domu jiných humanoidů, situace lehce obrací a Hujerovic famílie dostává kapky v různých podobách od těch dobrosrdečných lidí, kteří jim nabídli střechu nad hlavou. Prostě už víme, že na své potomky jsou Luzňáci až přehnaně hákliví, a když jim ublížíte, pak musíte počítat s nešetrnou amputací nějaké končetiny či s trepanací lebzy pomocí běžně dostupného nářadí z Hornbachu, jupijupijééééj. Ale největší pecku si rodičové schovali pro starýho Hujera do finále...kýžená informace je tedy ta, že před kolonizací Luzné musíme do krámku s tím zeleným sympaťákem nakoupit pár mikrovlnek, tak mazej Kodosi, zase je nějaká slevová akce. Připomnělo mi to jeden lidský film, Sám doma a bez hlavy. Vskutku roztomilé. (27.05.2012)

Po delší době opět nějaký horor co mě dokázal zaujmout, i přes délku, hlavně určitou originalitou a výbornou režií. Po dvou těžkých popáleninách nový Pátek 13tého a hrozný Krvavý Valentýn je tady sice další předělávka kdysi již natočeného hororu, tentokrát ale vše odsejpá jak má. Popravdě jsem téměř vůbec netušil co se z příběhu o dvou dívkách, které se nechtěně dostanou do spárů těžkých kriminálníků dá vytřískat. A abych byl upřímný moc jsem ani v tento film nevěřil. Výsledek: Výborná hudba, která podkresluje všechny důležité scény a přitom není nikterak rušivá. Absence jakýchkoliv trapných lekaček a kdovíčeho ještě. Minimum obětí, zato maximum brutality. Scéna s drtičem odpadu, hlava v mikrovlnce, bestiální znásilnění to vše může u některých diváků způsobit notné žaludeční potíže. Zkrátka a dobře celý štáb se vyřádil a je radost sledovat, když se přistupuje k látce takhle zodpovědně. 75% (22.06.2009)

Původní „Last House on the Left“ pojímal motivy násilí a pomsty exploatačně. Remake ze stejného příběhu vychází k fyzicky intenzivnímu thrilleru. V obou případech se jedná o typické produkty své doby. Zatímco Cravenův originál je esencí laciných brakových bijáků ze sedmdesátých let (drogově poblouzněná nesourodost vyprávění; třeskutě ubohá forma; zkazky o filmu, jeho interpretace a ostatně i jeho slogan z plakátu jsou mnohem podnětnější a dramatičtější než film samotný), stejnojmenná novinka je zase stylově čistá žánrovka dle současných mainstreamových norem. Nicméně zatímco Craven se vůbec nezatěžuje otázkou legitimnosti či etičnosti pomsty, tentokrát film v absolutním finále přichází se zneklidňující tečkou, která happyendu dodá zlověstně mnohoznačný rozměr. Jistě, nový „Last House on the Left“ není originální, nicméně to nebyl ani Cravenův „originál“ (lépe řečeno brakové přiznané přepracování Bergmanova „Pramenu panny“). Ale narozdíl od Cravena dokáží tvůrci nové verze starý koncept obohatit (viz závěr) a především uchopit koncepčně a konzistentně. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (15.05.2009)