When Nietzsche Wept
Réžia:
Pinchas PerryScenár:
Pinchas PerryHudba:
Sharon FarberHrajú:
Armand Assante, Ben Cross, Jamie Elman, Joanna Pacuła, Katheryn Winnick, Michal Yannai, Ayana HavivObsahy(1)
Vídeň 1882. Doktor Josef Breuer, přítel psychiatra Sigmunda Freuda, pomáhá slavnému fi lozofovi Friedrichu Nietzschemu bojovat s trýznivými záchvaty melancholie. Svými knihami a především tvrzením, že Bůh je mrtev, neboť jej už lidé dávno zabili, pobuřoval Nietzsche své současníky. Jeho intelekt však Breuera natolik ohromil, že se rozhodl filozofovu duši zbavit utrpení. Ukazuje se však, že tím, kdo potřebuje skutečně pomoci, je samotný doktor Breuer, pronásledovaný hrůznými nočními můrami. Tráví s filozofem dlouhé hodiny rozhovorů a jejich vzájemná „léčba mluvením“ se stane základem v budoucnosti proslavené Freudovy psychoanalýzy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (19)
Spojení psychoanalýzy a Nietzscheho filosofie by bylo mnohem zajímavější, kdyby bylo pravdivé. Knihu neznám, ale vypadá to, že setkání a zvláštní vztah Breuera a Nietzscheho jsou jen autorovým výplodem. Vystupují zde ovšem reálně žijící postavy se skutečnými osudy, takže vše působí velmi autenticky. Je z toho cítit snaha zaujmout a získat čtenáře a diváky využitím atraktivního tématu a postav. Samotné zpracování je už poněkud slabší. Hlavně ženské postavy jsou využity především jako fyzicky krásné věšáky na kostýmy. Dialogy Nietzscheho a Breuera jsou místy docela zajímavé, ale zdá se mi, že jejich skutečné myšlenky příliš zjednodušují. Svérázným prvkem filmu bylo ztvárnění Breuerových snů či spíše nočních můr. Občas tyto (i některé jiné) scény působily trochu komicky (směšně), což ale asi úplně nebylo záměrem tvůrců. ()
Kniha Irvina D. Yaloma (z roku 1992) je velice citlivou fikcí, ve které autor (psycholog) v prvním plánu popisuje virtuální myšlenková setkávání (a mnohdy střetávání) předchůdce psychoanalýzy (hypnóza, léčba mluvením) Josefa Breuera a "atavistického" filosofa Friedricha Nietzscheho. Podat populární formou "Weltanschaung" obou těchto mužů na pozadí jejich osobních problémů se autorovi podařilo skutečně skvěle. S filmem je to horší. Zřejmě ve své americké nabubřelosti se režisér příliš nestaral o to, jak se chovali lidé konce 19. století ve střední Evropě. To platí nejen o vždy uhlazeném a seriózním Breuerovi, ale i o Nietzschem (o kterém Lou Salomé napsala: "er hatte ein leises Lachen und eine geräuschlose Art zu sprechen". Příliš konverzační předloha se tak "musela doplnit" divokými snovými scénami, nadměrným zdůrazňováním "milostných" reminiscencí; ostatně došlo i na Zarathuštru a "turínského" koně. A tak suma sumárum ani jednu z postav, ať ženských či mužských, a jsou to všechno reálné postavy, nelze brát příliš vážně. A film: to je vážná věc!... Ještě jedna poznámka: Kniha (film bohužel jen nepatrně) reflektuje několik závažných témat, jako například, a především řešení rovnice "svoboda + jistota = 0 (čili čím víc svobody, tím méně jistoty a naopak) a Nietzscheovo pojetí "amor fati" neboli láska (příklon) k (vlastnímu) osudu. Pozn. po týdnu: po dalším zvážení relace reálie-film-kniha musím pro klid svědomí jednu hvězdu ubrat. ()
Perfektný scenár, no bohužiaľ dosť slabé spracovanie, miestami by som povedal, že až amatérske. Aj keď je tento príbeh v podstate fikciou, postavy a ich životné osudy vychádzajú zo skutočnosti. Nietzsche, Breuer, Freud, Anna O., Lou Salome - všetky postavy sú postavené na reálnych základoch, no súvislosti sú prispôsobené väčšej atraktivite. Odhliadnuc od tejto fikcie, je to príbeh s obrovským potenciálom. S nadšením so sledoval ďalekosiahle dialógy Nietzscheho a Breuera, ktoré dokonalo medzi sebou preplietali filozofiu s psychológiou. Občas to však zašlo až príliš hlboko a trochu som sa v tom aj strácal. No najhoršie zvládnuté zo všetkého bolo vykreslenie tých predstáv, tranzov a nočných môr - tá ich vizualizácia pôsobila veľmi amatérsky. Film ako celok je veľmi zaujímavý, len to spracovanie ho až príliš tlačí k priemeru. ()
velmi amatérský film špatně je v podstatě všechno od hereckých výkonů přes kameru způsob vyprávění a nebetyčné zjednodušování zřejmě aby ten americký pepik pochopil že jako ten nýči není fiktivní postava (viz úvodní scéna s ním) samotnou kapitolou je potom výslovnost jednotlivých postav protože ani jedna nemluví jako rodilý mluvčí angličtiny a já tak trpěl a trnul při všech těch falešných a pozornost odvádějících německých francouzských a ruských přízvukách (herci sou přitom až na vyjímky rodiláci) a tak jediné co film zachraňuje je ona vynikající předloha ze které alespoň zbylo pár výborných dialogů a pro mě osobně ještě rekonstrukce mé oblíbené slavné fotky s nietzchem réem a salomé ()
Pokud vezmeme v potaz obtížnou zfilmovatelnost předlohy, nedopadl film zas tak špatně a obstojí zejména jako příběh sebehledání doktora Breuera; zobrazení jeho mučivých snů tvoří nejlepší momenty filmu. S ostatními postavami je to už ale horší. Nietzsche, který je už v Yalomově knize notně přetvořen k obrazu uznávaného psychoterapeuta, je zde jako člověk i filosof osekán na kost, takže pro znalce je to obtížně stravitelné a neznalce to k němu těžko přitáhne (nejhorší jsou plastikové odkazy na Zarathustru). Zklamala mě i Lou Salome, jejíž věhlasné osobní kouzlo je tak trochu redukováno na fyzično umanuté krásky. Závažným negativem filmu je rovněž nedostatečná práce s katarzními scénami. Přes to všechno mě hodně potěšilo, že podobný film provokující vlastní existenciální otázky byl vůbec natočen. ()
Reklama