Gran Torino

No, vlastně jsem do toho šel s tím, že mi film nespíš nesedne úplně ve všem, ale je fakt, že kromě konce, který bych zkrátil (pohled na Waltovu hvězdu a konec), filmu nemám téměř co vytknout. Osobně jsem měl trochu strach z amerického patriotismu, který nesnáším, ale tenhle film mi ho vyjevil v přijatelné a vlastně docela pochopitelné (nechci psát přímo oprávněné) formě. Snímek nasadil obrovsky rychlé tempo (Waltovy ironické a jízlivé poznámky jsem fakt žral :-)), které sice postupně zpomalovalo, ale vlastně to bylo dáno tím, že film začal hrát na vážnější notu. Clintův herecký koncert, to každopádně, ale rozhodně nesmím opomenout jeho režii; naprosto jasně jsem pocítil, co chtěl tímto filmem říci a ať už to mi to je, nebo není zcela po chuti, udělal to dost zajímavou a neotřelou formou. Dávám silné 4* a určitě doporučuju. (11.04.2009)

"Drsný Harry" s jednou nohou v hrobě rekapituluje svůj život a zaobírá se otázkama života a smrti. Clint se pustil do provařeného námětu s přímým tahem na branku, ale s přesahem a nebrakovým nádechem, který umí filmům vtisknout snad jen on. Řídí se prostým heslem "co si sám neuděláš, to nemáš". Zahrál si svou nejlepší roli za dlouhá léta, natočil se ve své nejlepší roli za dlouhá léta, produkoval si svou nejlepší roli za dlouhá léta a částečně napsal a nazpíval svou nejlepší píseň za dlouhá léta. Škoda, že také nenatočil svůj nejlepší film za dlouhá léta. Ale i tak je to výborný biják. A o to jde přeci až v první řadě, ne? PS: Nedokázal bych z hlavy říct film, kde by měl prostý podkresový song k titulkům takový dopad. Ona je vůbec ta píseň lepší celého filmu. Říká úplně to samé a stačí jí na to sotva pár minut. (15.12.2008)

Clint, jak stárne, vyslovuje se nějak přímočařeji. Jako by si uvědomoval, že už toho je víc za ním než před ním a neni na obkličky čas. V Gran Torino lze od chvíle, kdy se na plátně objeví starej a hodně divnej patron skřípající zuby, předvídat, jak to s cynismem, rasismem a hrdinstvím v tomhle filmu poběží, Clint už to takhle prostě má. Vysílá poselství a chce si být jist, že dorazí ke všem. U takovejch filmů se nedá nebrečet. Moc dobrý 4,5 *. (30.01.2009)

V Million Dollar Baby sa Clint Eastwood nepohol z ringu, tu sa nepohne z verandy svojho baráku. Gran Torino kráča v komorných šľapajách jeho nedávneho boxerského opusu a divákovi dáva ešte silnejší knokaut. Clint režíruje jednu z jeho najzaujímavejších postáv v snímke, ktorá plynie ako „po masle“. V prehľadnom prostredí jednoduchého príbehu sa ukážkovo zvýrazňuje dokonalo plynulá náväznosť jednotlivých scén, ktoré sa vám pri zvedavej štúdii charakteru Clintovej postavy servírujú pred oči ako na želanie. Aj krátky záber na kosenie trávniku má v tomto filme zmysel. Všetko v ňom má zmysel a svoje miesto. Nehovoriac o songu pri záverečných titulkoch... (16.02.2009)

Zřejmě nejzáhadnější dílo roku 2008 – vypovídá o minulosti Clinta Eastwooda, nebo o současné Americe? První variantu bych se do filmu projektovat zdráhal. Sledovat Gran Torino s vědomím leoneovské a callahanovské série a omamovat se sebereflexivními prožitky z žánrově a historicky rekontextualizovaného hrdiny narazí přesně ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že scénář nebyl psán Eastwoodovi na tělo a že se ho mohl chopit kdokoliv jiný. Třebaže tedy Eastwood postavou Kowalského prorostl, až ji vymazal a nahradil sama sebou, chápu Gran Torinu jako obraz Ameriky, nikoliv Clinta Eastwooda. Nabízí se ovšem ještě jedno, mnohem elegantnější řešení: Totiž že Clint Eastwood je Amerika. Korelace jednotlivých rovin (minulost Eastwooda a současnost Ameriky) má především funkci metaforickou – jak obsahem, tak vzájemnými vztahy, které ukazují, že žádný problém moderního světa nelze vytrhnout z kontextu doby a společnosti. (09.03.2009)