Drive

Tretie zhliadnutie v kine mi definitívne potvrdilo, že rozhodovanie medzi štyrmi a piatimi hviezdičkami je tu nezmyselné. Drive je pre filmového fajnšmekra výzvou. K debate, skúmaniu záber po zábere, vetu po vete. Nejde ho zaradiť do kvalitatívnej kategórie, nejde ho neobdivovať. Je to opus hypnoticky kľudný a pomalý, a súčasne vrejúci emóciami a napätím. Pracuje s viacerými žánrami, no nedá sa jednoznačne zaradiť do žiadneho z nich. Od hlavnej postavy si drží najväčší odstup, nenechá nás ju pochopiť a precítiť jej vzťah k holke, kvôli ktorej ochrane sa uchýli k extrémnemu, grafickému násiliu. Toto násilie sa tak stáva šokujúco samoúčelným, ale v kontraste s okolitou romantickou poetikou neodolateľne katarzným. Skrz extravagantnú kameru a hudbu film skrýva dôležitosť dialógov, ktoré sú pilierom jeho príbehu. Servíruje ich poskromne, takmer útržkovite, ale postavy nimi perfektne definuje hneď prvou, druhou hláškou. Herci sú vybraní originálne, nečakane, a z ich statusu zašlých hviezd či večných vedlajšákov robí režisér tarantinovským umom stelesniteľov postáv, ktoré sa vám navždy vryjú do pamäti. Nicolas Winding Refn má na to, byť novým Tarantinom. Ale Drive ešte nie je jeho Pulp Fiction. Naň bude potrebovať viacej figúrok na šachovnici a zauzlenejší príbeh. (23.11.2011)

Něco takového by chtěl možná točit Jarmusch, ale už na to nemá. Drive je hooodně pomalé, a s divnou hudbou. Líbilo se mi to moc. Klasický příběh je tu natočen přece jenom zase trochu jinak. Nejvíc se mi líbila asi ta úvodní řidičská "akce," jak se tam chytře schovával poldům. Každopádně realistickou Pusher trilogii Refn zatím stále nepřekonal. (24.11.2011)

Výtečná atmosféra, výtečný Gosling a všudypřítomný ambient dělají z Drive skutečně jeden z nejlepších a především nejzajímavějších filmů roku. Refn opět volí pozvolné vyprávění, aniž by se ale přitom jakkoliv podbízel divákovi a šel mu na ruku. Ten buďto stíhá jeho ostré úhybné manévry, nebo má smůlu. K dokonalosti tomu ale chybí elegantněji dotažené finále a zdaleka největším problémem je paradoxně nekompromisní, až přehnaně naturalistická brutalita, bez které by se film rozhodně obešel. Jinak ale palec silně nahoru. P.S.: Řidič je jednoznačně gay, což dělá zpětně jeho motivace a chování mnohem zajímavější a postavu komplikovanější, rafinovanější a vůbec tak nějak "hustší" :) (25.08.2011)

Jsem zvyklej hodnotit filmy v co nejkratší době po projekci, abych při psaní využil emoce, kterejma mě film nadupal, ale Drive je jinej případ. Tady to chtělo nechat uležet a přehrávat si to v hlavě sem a zase tam, abych nechal pocitům z tohoto filmu čas na zrání. Musím se přiznat, že mě na začátku zklamalo, že práci filmového kaskadérství se tam věnuje jen jedna scéna a to ještě velmi, velmi okrajově. Nicméně o tom prostě film ani omylem není, byť je to hlavní "řidičův" job. Tohle je hodně intimní věcička takzvaně z dušičky filmařské do dušičky divácké. Příběh působí velmi reálně, tedy až na brutalitu vražd, ale to neva, protože život to je takovej citrón kterej je občas pokapanej cukrem. Drive se několikrát projel v mý hlavě, aby pak s přehledem zaparkoval v mým srdci a něco mě říká, že parkovný tam bude mít předplacený na hodně dlouhou dobu. (05.10.2011)

Pro mě zcela bombastická ukázka toho, co může režisér s vizí udělat z tuctové žánrové podívané. Refn sem promítl svou fascinaci nepřístupnými hrdiny, které žene kupředu vášeň a také fascinaci příběhy, v nichž se hrdina nezištně obětuje. Jeho pohanské vychutnávání vibrací dlouho po skončení hlavního děje v záběru je znovu ryzí slastí, nemluvě o překrásně nasnímaných honičkách a podmanivé atmosféře losangeleské noci. Opět je třeba podtrhnout, že pro Refna není hlavní logika a příběh - to jsou jen druhotná pojítka nesmírně silných a do posledního detailu propracovaných scén. Už se těším na výčty všech nesmyslů, které analytičtí diváci snesou v domnění, že v Drive jde o nějakou konzistenci a příběhovou rafinovanost. Co mě fascinuje do morku kostí: i když tentokrát postavy opravdu hodně mluví (jsou to přeci jen Američani), to podstatné o jejich pohnutkách sděluje Refn náznakem, gestem, výrazem obličeje. Zůstal prostě severským i na poli výsostně "hollywoodském". I když je to film se zcela přístupným příběhem, Refn z něj udělal nesmlouvavý autorský manifest a festival subverzivního propojení obrazu a zvuku. Já toho kluka dánskýho prostě žeru! Nechtěl by natočit Bonda? (07.09.2011)