Superman II: Verze Richarda Donnera

Režisér Richard Donner sa po dlhých rokoch vrátil k svojmu začatému projektu Superman II s ktorého bol pre nezhody so štúdiom odvolaný a dostal možnosť dokončil ho podľa daných možností, do filmu mohol konečne použiť zábery čo boli pre nezhody pozastavené. A ja poviem že z celkového hľadiska spravil o stupeň lepšie pokračovanie, než bol pôvodný počin z roku 1980, čo išiel vo svojej dobe do kín. Už len samotná postava Jor-El v podobe Marlona Brando dala do príbehu novú energiu a vnútornú podstatu. _„Tento film sa stáva pre fanúšika komiksovej postavy Supermana, veľkým nezabudnuteľným návratom do dôb keď tento fenomén mal zaslúžene miesto na hviezdnom výslní.“ (20.04.2008)

Dvojka pôsobi po dejovej stranke ovela kompaktnejsie. Ma to pribeh, ktory od zaciatku niekam jasne smeruje. Jednu liniu tvori suboj zo zloduchmi, ktori prisli ovladnut svet. Bohuzial Zod a jeho trapni poskoci pôsobili jak tupci z beckoveho filmu. Sice maju plnu hubu kecov o ovladnuti zeme, ale jedine na co sa zmohnu je nicenie. Ovela lepsie pôsobi dramaticky vyvoj Supermana pri jeho snahe stat sa kvôli Lois Lane clovekom. Dokonca aj chemia medzi nimi funguje ovela silnejsie ako v jednotke. Brandove poucanie tentoraz vyznie tiez osudovejsie. To ma skutocne bavilo a skoda, ze to nemalo väcsi priestor. Namiesto Zoda a jeho tupcov mohol byt za hlavneho zaporaka znova Hackman, ktory aj na mensom priestore Zoda uplne zatieni. Suboj medzi Supermanom a Zodom ma vôbec nebavil. Bolo to take nekonecne poletovanie a strielanie rôznych paprskov z oci a pritom bolo jasne, ze sa im nic nemôze stat rovnako ako to nemohol schytat ziadny prizerajuci sa clovek. Ale sa mi pacili poletujuce a vybuchujuce auta jak z nejakeho Emmerichovho filmu. Divne pôsobil koniec, ktory kopiroval zaver jednotky v ktorom sa tiez vsetko vymazalo a vratilo spät. Lesterovu verziu si uz nepamätam, takze neviem, ci je Donnerova lepsia, ale pokial je infantilnejsia ako tato, tak ju uz vidiet nechcem. Dvojka je s jednotkou pekne prepojena, takze sa rozhodne oplati vidiet ak vas bavil prvy diel. 6/10. (20.05.2017)

Mno tak existence Donnerovic cutu alespoň pomáhá uklidnit divoké teorie o tom, jak zlé studio sebralo mladému auteurovi jeho nekompromisní vizi ve prospěch prostoduché rodinné zábavy. Připitomnělé jsou totiž obě verze naprosto stejně. Při znalosti obou cutů ale můžeme alespoň studovat ten střet dvou naprosto odlišných režijních přístupů - donnerova dynamického, postmoderního a novohollywoodského a Lesterova veskrze staromódního, odkazujícího svojí tříkamerovou metodou do období Hollywoodu 50. a začátku 60. let. Chybějící příšerné scénické sekvence z Paříže či od niagárských vodopádů, za kterými Lester stojí, budiž největší odebranou hodnotou tohoto sestřihu. Druhý díl jinak zůstává i nadále líně napsanou pitominou, která strádá zejména kvůli špatným záporákům a z toho vyplývajícího nefunkčního spektáklu. Dokud jsme v prvním díle viděli, jak Superman čelí přírodním katastrofám a lidským úkladům, mohli jsme si uvědomovat jeho schopnosti a síly na povědomých elementech. Když se ve vzduchu zpomaleně pere se třemi personifikovanými archetypy zla (touha po moci, touha po násilí, touha po utrpení), naráží akorát na limity tehdejších technologií. Superman II nebyl dobrý film v žádné verzi, ale při znalosti obou střihů alespoň nabízí zajímavý náhled střetu mezi mladou a klasickou režijní vizí. A můžete se zde alespoň rozloučit skrze některé dříve nepublikované scény s přece jen strašně roztomilou dvojicí Christopher Reeve a Margot Kidder. (24.02.2021)

Tato verze zcela rozcupovala Lesterovu. Je mnohem více osudová, logická, svižnější a po všech směrech lépe sestříhaná. A nejedná se o žádné maličkosti, některé scény vyznívají zcela odlišně a jsou v nich použité jiné záběry a dialogy. Spousta scén je jiných a některé, které byly použity v roce 80 chybí. Taktéž jak zde již bylo napsáno film má úplně jiný začátek a konec. Nic neříkající Jor-Elovu matku zde nahradil Marlon Brando a dodává scénám Supermanových přeměn neskutečnou hloubku a význam. Prostě chválit je rozhodně co a já nemám jedinou potřebu jakkoliv se vracet k druhému dílu od Lestera, když existuje podobně vybroušený skvost. 80% (05.12.2012)

Poslední pokušení Kal-Ela. Výrazný upgrade Lesterovy nechtěné parodie. Podíl komického a tragického je dokonce vybalancovanější než v prvním filmu. Vážné je od nadsazeného zřetelně odděleno. Otázky takřka existenciálního rázu (nesvoboda spasitele odsouzeného k zodpovědnosti nad osudem lidstva) se řeší v romantické linii. K odlehčení slouží trampoty vesmírných návštěvníků, kteří přesto budí více respektu než Luthor a dokáží si postupně podmanit ideologický (média, vláda) i represivní aparát (policie, armáda). Prezident se sice stále dobrovolně podřizuje Supermanovi, ale vlezle patriotistický nádech ve filmu již chybí (ačkoli všechny symboly USA, Washington Monument, Socha Svobody i reklama na Coca-Colu, musí být v závěru uvedeny do původního stavu) – důležitější než vlast je pro vyprávění osud rozpolceného protagonisty. Epilog není zasvěcen nadosobním ideálům, jde v něm o hrdinovu osobní satisfakci. Rozumně dlouhý režisérský sestřih druhého Supermana je mnohem více než jednička ukázkou ekonomického vyprávění. Hlavní dějovou linii něčím obohacuje každá z postav, motivace jsou – vyjma slečny Tessmacherové (která po jedničce nemá důvod Luthorovi dále pomáhat) – zřejmé, paralely výstižné (Luthor se má ke generálovi jako Lois k Supermanovi), v každém prostředí se setrvává tak dlouho, dokud není plně vyčerpáno (čím dialogové scény působí lehce divadelně). Druhý Donnerův Superman není tak bohatý na hloub ukryté významy jako ten první, ale minimálně skutečnost, že otec pro syna představuje překážku v započetí plnohodnotného milostného vztahu, jistou psychoanalytickou hodnotu má… 85% (17.06.2013)