Superman II: Verze Richarda Donnera

Asi i o něco lepší, než Lesterova verze. Místy je mnohem vtipnější, místy dává mnohem větší smysl a asi je i tak nějak komplexnější - a taky je o pár minut kratší. A taky je tu mnohem více Marlona Branda (jen a jen dobře!) a Reeve má větší prostor pro více hereckých poloh. Určitě je škoda, že v této podobě nevznikla, ale na Lestetově verzi jsem vyrostl, miluju ji a líbí se mi minimálně stejně jako vynikající jednička. Na Donnerovu verzi druhého dílu jsem se vlastně podíval jen a pouze ze zvědavosti. Zklamán jsem rozhodně nebyl, k této verzi (stejně jako k té oficiální) se určitě ještě mnohokrát vrátím. 80%. (25.03.2021)

Tak vzhledemm k tomu, že mě se Superman jako komiks vždycky líbil. I jeho původní verze z 80-tých let. Tak i tahle malinko změněná verze. Nějak moc si nevybauji přesně co v té starší bylo, ale zde jsem si všiml pár úprav co se týče efektů. jinak je škoda, že to není aspoň s titulkama, protože s mojí mizernou angličtinou jsem rozumněl stěží každé páte slovo. ale ani mi to vcelku nevadilo :-) Superman je pořád super. (25.06.2011)

Mno tak existence Donnerovic cutu alespoň pomáhá uklidnit divoké teorie o tom, jak zlé studio sebralo mladému auteurovi jeho nekompromisní vizi ve prospěch prostoduché rodinné zábavy. Připitomnělé jsou totiž obě verze naprosto stejně. Při znalosti obou cutů ale můžeme alespoň studovat ten střet dvou naprosto odlišných režijních přístupů - donnerova dynamického, postmoderního a novohollywoodského a Lesterova veskrze staromódního, odkazujícího svojí tříkamerovou metodou do období Hollywoodu 50. a začátku 60. let. Chybějící příšerné scénické sekvence z Paříže či od niagárských vodopádů, za kterými Lester stojí, budiž největší odebranou hodnotou tohoto sestřihu. Druhý díl jinak zůstává i nadále líně napsanou pitominou, která strádá zejména kvůli špatným záporákům a z toho vyplývajícího nefunkčního spektáklu. Dokud jsme v prvním díle viděli, jak Superman čelí přírodním katastrofám a lidským úkladům, mohli jsme si uvědomovat jeho schopnosti a síly na povědomých elementech. Když se ve vzduchu zpomaleně pere se třemi personifikovanými archetypy zla (touha po moci, touha po násilí, touha po utrpení), naráží akorát na limity tehdejších technologií. Superman II nebyl dobrý film v žádné verzi, ale při znalosti obou střihů alespoň nabízí zajímavý náhled střetu mezi mladou a klasickou režijní vizí. A můžete se zde alespoň rozloučit skrze některé dříve nepublikované scény s přece jen strašně roztomilou dvojicí Christopher Reeve a Margot Kidder. (24.02.2021)

Kdyby díky ničemu jinému, tak díky postavě Jor-Ela (fantastický Marlon Brando) je tato verze rozhodně lepší. Jenže ono je těch změn ještě více - přibyla třeba úžasné scéna s Lois a revolverem nebo zjištění, že vězení generála Zoda zničila záchrana planety z prvního dílu, na druhou stranu ubylo nemístných ptákovin typu "Superman vrací střechu Bílého domu", které snad nikdo ani neohl myslet vážně. (19.07.2018)

Tak musím říct, že jak jsem měl vždycky rád první dva Supermany, tak dvojka, když jsem jí před pár lety viděl po dlouhé době, zas tak neuchvátila. Byla tam spousta trapných míst a zároveň jsem měl pořád pocit, že takhle to vidět nechci, že se moc odklonili od toho, jaký Superman byl pod taktovkou Richarda Donnera, čili takový, jakého bych ho rád viděl. A teď se mi konečně poštěstilo vidět jak si druhý díl Supermana původně Donner představoval a musím říct, že jsem nadmíru spokojen. Sice je pravda to, co tu říká ybuko, že Donner vyhodil i některé scény jež tu měly své opodstatnění, ale jedná se převážně o scény, které rozšiřují děj a ukazují např. odkud se vzalo jídlo a kytka v Supermanově ledovém paláci apod. Ovšem na záběry, které se tu teď nově objevují, si nemůžu stěžovat ani v nejmenším. Nevím, jestli jsem si toho všimnul správně, ale zdá se mi, že Donner chtěl ve svém původním záměru hercům dopřát víc prostoru k tomu, aby mohli ukázat, že přeci jen umí hrát i víc než jen figurky z rodinné předělávky komixu.To se hodně projevuje hlavně v případě Christophera Reeva a Margot Kidderové, jejichž postavy dostaly větší emocionální rozsah. Pak je krása koukat na to, že slečna Tesmacherová neprodělala od minulého dílu lobotomii, narozdíl od Lesterovy verze, kde měla najednou inteligenci německého ovčáka s půlkou mozku. A nakonec to nejlepší: Marlon Brando. Nejen že se na něj skvěle kouká, ale je neuvěřitelné, o kolik jeho přítomnost celý příběh obohacuje. Jeho věta o tom, že syn se stane otcem a otec synem tady dostává konečně pořádné opodstatnění a úplně nový rozměr, díky němuž kvalite příběhu vzroste o dost velký kus.... Taktéž scéna, kdy Clark přichází zpět do jeskyně, aby znovu získal své schopnosti je o moc lepší a to nejen díky Marlonu Brandovi, ale i tím co a jak Superman říká.... A nakonec to, co velice oceňuji, díky Richardu Donnerovi taky odpadla ***SPOILER*** příšerně trapná závěrečná scéna s americký prezidentem, která mi v původní verzi hrozně lezla na nervy. Tak, neřekl jsem sice zdaleka všechno co mě potěšilo na téhle verzi, ale řekl jsem toho dost na to, aby bylo každému jasné, že Supermana mohl opodstatněně ve své době (dneska už by to přeci jen chtělo trochu temnější atmosféru a nebylo by od věci, kdyby v hrané podobě vznikaly příběhy o Supermanovi, které se více podobají například skvělému Superman: Doomsday) točit pouze Richard Donner, který pro něj měl obrovský cit.... (08.01.2010)