Superman II: Verze Richarda Donnera

Ano, tato verze je jiná...tedy je mizerná z jiných důvodů, než ta Lesterova. Ovšem už jen z principu, že jde o verzi tvůrce, neovlivňovanou tupouny, ji hodnotím lépe. Přestože je to komiksárna, takže by se člověk neměl zatěžovat detaily, jako že tam spousta věcí nedává smysl, nenašel jsem pro spoustu blbin pochopení. Superman je tady navíc znázorněn jako ubožák, který je bez schopností ufňukaná bábovka a dokonce je i mstivý...když dostane přes hubu, tak hned jak získá schopnosti zpět, nelení se vrátit a oplácet. To byl dost creapy moment, který zastínilo jen superhloupé vracení času zpět a u toho nějakým zázrakem i mazání paměti... . Ale jak jsem psal, je to jen komiksový film, na motivy časopisů, kde se děly podstatně bizarnější věci. Ale abych jen nenadával. Několik momentů bylo velmi dobrých, které stojí za zapamatování. Ale jinak je to pořád chlápek v rudých trenkách, kterého z nějakého důvodu nenapadne, že může s Lois normálně chodit jako Kent... . Za mě nejlepší Superman je s Cavilem. Tam už jsou některé stupiďárny přefiltrované. Tímto kapitolu starých DC filmů uzavírám, není oč stát. (04.06.2022)

Původní verzi si pmatuji jen matně, ale řekl bych, že tato verze je méňě rodinná a komediální a to je u zfilmovaných komiksů vždy jedině ku prospěchu. Neustále zlehčování původního filmu komickými postavami svědčí o hlubokém nepochopení žánru komiksu. To, že je zde přibyl herec formátu Marlona Branda nemůže než filmu pomoci. Sice zde občas pokulhává logika, ale film je dalším důkazem toho, že v 99% případů jsou zásahy producentů ke škodě konečné podoby. (21.04.2011)

Mnohem lepší film než neuspořádaná jednička. Donnerova verze je dospělejší, napínavější a stojí pevně nohama na zemi. Rozpor mezi komedií a dramatem vyřešil režisér rázně a dvojka má výrazně vážnější tón. I přes stále stejně ploché postavy už dějem občas probleskují emoce. V prvním díle se dala romantická linie zdařile ignorovat, ve dvojce už hýbe jak dějem, tak atmosférou. Nevím do jaké míry pomohla efektům moderní technika, ale i ty jsou působivější a uvěřitelnější. (25.06.2013)

V drobných detailech je to určitě lepší, než původní verze z roku 1980. Funguje to lépe, bez patosu, bez infantilností. Clarkovo odhalení je působivější. Ani jsem si tolik nevšiml nějakých zvláštních střihů mezi různými verzemi. Za co ale strhávám hvězdičku a dávám tak tuto verzi na úroveň původního filmu, je absurdní nový závěr, který celý film staví vzhůru nohama a celý děj tvoří naprosto zbytečným. Superman mohl toto udělat kdykoliv během filmu. Kdykoliv by tím vyřešil všechny problémy. Ne. On se pro závěrečnou akci rozhodne až ve chvíli, kdy už je všechno hotovo. Vlastně by to mohl udělat pokaždé, když by se mu náhodou něco nepovedlo. SPOILER: Nestihne zachránit dítě padající do vodopádů? Nevadí, vrátíme, zkusíme znova. Prořekne se, že Clark je Superman? Nevadí, vrátíme to a napravíme. Objeví se nový záporňák? Nevadí, vrátíme čas, než se vůbec narodí. Celý další film o Supermanovi by vlastně mohl být akorát o vracení v čase. Víc není třeba. (06.07.2013)

Poslední pokušení Kal-Ela. Výrazný upgrade Lesterovy nechtěné parodie. Podíl komického a tragického je dokonce vybalancovanější než v prvním filmu. Vážné je od nadsazeného zřetelně odděleno. Otázky takřka existenciálního rázu (nesvoboda spasitele odsouzeného k zodpovědnosti nad osudem lidstva) se řeší v romantické linii. K odlehčení slouží trampoty vesmírných návštěvníků, kteří přesto budí více respektu než Luthor a dokáží si postupně podmanit ideologický (média, vláda) i represivní aparát (policie, armáda). Prezident se sice stále dobrovolně podřizuje Supermanovi, ale vlezle patriotistický nádech ve filmu již chybí (ačkoli všechny symboly USA, Washington Monument, Socha Svobody i reklama na Coca-Colu, musí být v závěru uvedeny do původního stavu) – důležitější než vlast je pro vyprávění osud rozpolceného protagonisty. Epilog není zasvěcen nadosobním ideálům, jde v něm o hrdinovu osobní satisfakci. Rozumně dlouhý režisérský sestřih druhého Supermana je mnohem více než jednička ukázkou ekonomického vyprávění. Hlavní dějovou linii něčím obohacuje každá z postav, motivace jsou – vyjma slečny Tessmacherové (která po jedničce nemá důvod Luthorovi dále pomáhat) – zřejmé, paralely výstižné (Luthor se má ke generálovi jako Lois k Supermanovi), v každém prostředí se setrvává tak dlouho, dokud není plně vyčerpáno (čím dialogové scény působí lehce divadelně). Druhý Donnerův Superman není tak bohatý na hloub ukryté významy jako ten první, ale minimálně skutečnost, že otec pro syna představuje překážku v započetí plnohodnotného milostného vztahu, jistou psychoanalytickou hodnotu má… 85% (17.06.2013)