Žena pod vlivem

Veru sa nepozeralo jednoducho na to, ako tu po sebe celý čas všetci kričali. Až mi to miestami začínalo prekážať. A nechápal som, prečo ženinu labilnú psychiku k výkyvom správania ostatní podnecujú vlastným hysterickým chovaním. Ale ľudia sú rôzni. A nájdu sa aj takí, čo majú rôznych ľudí v sebe. Napríklad ten koniec. To sa už v (pred)titulkovej sekvencii herci vzdali svojich rolí a išli si svoje? Zaujímavé. Až na hranici s genialitou. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s Rogerom Ebertom). (06.11.2015)

Existenciálne presvedčivý do extrémov prešpikovaný vynikajúci počin s Petrom Falkom, ktorý nie je len klasický poručík Columbo, ale oveľa viac charakterný herec ako by sa na prvý dojem mohlo zdať, a to čo predvádza GENA ROWLANDS, tak vážení, to je silná káva, ktorej šálka môže labilnejšiemu jedincovi poriadne ublížiť, tak varujem: „Poriadne zvážte návštevu rodiny LonghettiOVCOV,inak môže nastať u vás duševný KOLAPS,extrémne vyčerpávajúce obdobie plné stresových infarktov!!!” Bol som ako obarený, či zaživa pochovaný pri sledovaní poriadne depresívneho snímku Johna Cassavetesa, ktorý nešetrí hercov, musia sa vžiť do postáv, ktoré vyvolávajú u diváka šialené predstavy o spolužití v domácnosti s následkami diagnózy matky troch detí, ktorá to nemá v hlave v poriadku a činí veci, o ktorých si neuvedomuje neskoršie následky a potrebuje očividne lekársku odbornú pomoc, ktorá k niečomu vedie...? MABEL Longhetti je takou extrémne vystresovanou, atypicky zvláštnou, či šialenou ženou, ktorú jednak ľutujete, alebo obdivujete jej ďalšie obdobie plné excesov na hranici úmornosti, ale všetko je len filmová hra a je škoda, že excelentná Gena Rowlands si neodnáša to najprestížnejšie filmové ocenenie OSCAR, ktoré by si zaslúžila, nebyť Ellen Burstyn, tak to už je iná história!!! Výkon,ktorý si navždy zapamätám! (24.07.2015)

Skládá se to převážně z velmi dlouhých situací, ve kterých se Gena Rowlands chová pošahaně. Ze začátku jsem moc nevěděl co si o tom mám myslet, ale pak už mě to začalo zajímat. Nejvíce na mě zapůsobila část po příjezdu z nemocnice. Cassavetes skvěle vystihl rozpaky všech přítomných a dokázal je přenést i na mne. Nebylo příjemné to sledovat. Každopádně optimistické zakončení mne potěšilo. (17.05.2014)

Viděno v rámci Season Challenge Tour - týden s kritikem Rogerem Ebertem. Jak to tak vidím, moc lidí na tu jeho Pulitzerovku až tak úplně nedá, co? Řadím se k nim... alespoň pro tento film, kde patrně "pod vlivem" nebyla jen Mabel Longhettiová. (09.11.2015)

Teoreticky - vzhledem k tématu, době vzniku a použitým prostředkům - by mě tento film měl nadchnout, nakonec to ale dopadlo špatně. Hodně špatně. Obvykle mi nevadí rozvláčnost vyprávění, pokud něčemu slouží. Tady jsem měl pocit, že scénárista ze sebe soukal scény jako toaletní papír - všechny postavy buďto neměly žádnou motivaci a chovaly se zcela nelogicky a zmateně (tím zdaleka nemyslím titulní cvokyni), nebo byly křiklavě šablonovité. Od začátku do konce sledujeme smršť přehnaných emocí a pitoreskně pokřivených obličejů, bez nuancí a plynulých přechodů. Nejsem necita, nejednou mi film stáhl hrdlo do uzlu, tohle ale bylo tak snaživě emotivní, až směšné. A nakonec něco, co mě nejvíc mrzí - hodně, hodně špatná hudba. Hlavní motiv několika sestupných tónu byl použit tisíckrát předtím a tisíckrát potom (proto taky nemám rád všemi tak oslintaný theme z "Requiem for a Dream"), navíc v aranži, kterou by zvládl libovolný žák prvních tříd ZUŠky. Promrhané (že to napíšu tak slušně) dvě hodiny. Velké zklamání. (01.07.2012)