True Blood: Pravá krv

POZOR, SPOILEROIDNÍ KOMENTÁŘ: První sezona: Dech beroucí sledování moderní fantasy, kde slovo upír dostává nový glanc. Napínavé jako elfí trenýrky. Druhá sezona: Hutná atmosféra seriálu s prvky erotického hororu se začala poměrně rozmělňovat. S odhalením Bakchantky šlo napětí od deseti rovnou k nule. Nejlepší postava zřejmě Jason Stockhaus. Upíří krev dostala čtvrtý rozměr. Třetí sezona: Do nebe volající slátanina, ale pořád koukatelná. Zakončeno příchodem Bruja (čaroděj), zřejmě příslib dalšího fádního prvku. V roli Bruja Kevin Alexandro. Na přetřes se dostane především smečka poslušných vlkodlaků. Erik rulezz. Čtvrtá sezona: Zatím se to plácá odnikud nikam. Erick je za blbečka, Bill vlastně taky. Dobrým oživením je stovky let mrtvá čarodějnice. Uvidíme, jestli též neskončí v marastu šedých seriálových postav. (30.08.2011)

Už jen matně si vzpomínám na sérii první, která se mi líbila. Druhou sérii si pamatuji více, protože to byla absolutní šílenost. Bohužel v silně negativním smyslu. Vůbec se mi nelíbila a přežil jsem ji tak nějak ze setrvačnosti. Setrvačnost nabrala takovou intenzitu, že jsem vletěl i na pár dílů série třetí, která mě definitivně utvrdila v přesvědčení, že se jedná o nehoráznou sračku. Na seriálu shledávám úplně nejzajímavější fakt, že mě absolutně srali veškeří hlavní hrdinové v čele s neuvěřitelně blbou a otravnou hlavní krávou s neexistujícím jménem. Naopak vedlejší hrdinové jsou poměrně zajímaví, dobře se mi na ně koukalo a ty 2 série jsem přežil ve zdraví prakticky díky nim. Tohle u seriálů nebývá zcela obvyklé. Dále se celkem vymyká standardům frekvence páření. Páří se tu opravdu kdekdo s kdekým kdekoli a kdykoli. Na své si pravděpodobně v tomto ohledu přijdou všichni perverzně naladění devianti. Trošku se stydím, že mě první série poměrně oslovila. Obvykle, pokud dokoukám u nějakého seriálu jednu sérii, tak ho dokoukám celý. Tento je ovšem i tomto ohledu obrovská výjimka. S narůstajícím počtem dílů v mých očích narůstala i míra nesnesitelnosti. Mým dobrým zvykem je dát seriálu, který vzhledem k jeho debilitě nedokoukám čistý odpad. Tady se mi ovšem první série z nějakého záhadného důvodu zamlouvala, takže tu jednu blbou a hnusnou hvězdu nechám. (02.03.2015)

Natolik originální, výjimečný a divný seriál, že si mě získal už od prvního dílu. Začlenění upírů, vlkodlaků atd. působí reálně (v rámci možností). Na výběr je takové množství charakterově odlišných a výrazných postav, že si snad každý najde tu oblíbenou (moje Sookie-Bill-Jessica). True blood je nabitý zvláštní, tajemnou a vzrušující atmosférou a extrémní situace, spousta krve (i té v lahvích:)) a žhavého sexu jsou kořením, které ho dochucují k dokonalosti... 1.serie 90% 2.serie 85% 3.serie 93% (18.08.2010)

Alan Ball rozehrává po Six Feet Under další seriálovou partii, tentokrát ovšem na poli horovém, dáli se tak True Blood nazvat. Vcelku chytrá vazba na diváka vám nedá na výběr, buď hned od začátku přistoupíte na jeho hru nebo přejděte raději o dům dál. True Blood ale v žádném případě není přesně takový jak se tváří. Hned zpočátku se dostáváme do stejné pozice jako hlavní hrdinka. O upírech víme, známe pár faktů, ale v podstatě jsme stejně jako ona na nule. Teprve postupem času se dozvídáme více o tomto světě. Poznáváme nové postavy, pronikáme hlouběji do děje a odhalujeme funkčnost univerza, upíří hierarchii apod. Ač se z počátku může zdát, že True Blood bude vystavěn zejména na konfrontaci reálií a mysteriózních vložek, není tomu tak. Tím hlavním jsou tu - díky bohu - postavy, které nepůsobí strojopisně ale žijí si svým vlastním životem. Musím přiznat, že hodně věcí mě štvalo, ale vzhledem k zajímavému příběhu (a zejména hrdinům) jsem se je naučil postupem času ignorovat. Teď už zbývá jen doufat, že True Blood tu s námi ještě nějakou dobu zůstane, neboť Alan Ball rozehrál tuhle partii opravdu zajímavým způsobem. Oblíbenost jednotlivých sezón: S04, S03, S01, S02 (30.11.2008)

Najoriginálnejší počin televíznej sezóny po scenáristickom štrajku a pravdepodobne najoriginálnejší seriál za pekne dlhý čas je vlastne len v seriálovom svete mierne podceňovanou upírskou tematikou trochu (rozumej poriadne) inak. Elementy, ktoré Alan Ball servíruje pritom nie sú na prvý a ani na druhý pohľad vôbec kompatibilné, žánre sa behom epizódy striedajú bez najmenšieho upozornenia, na zaužívané schémy sa neberie ohľad, nekorektné a explicitné scény su na dennom aj nočnom poriadku a to všetko krásne zaobalené atypickým južanským prízvukom, ktorý celkom pochopiteľne kadekoho privádza do mierneho zúfalstva. A hoci nejde o bezchybný zážitok, ktorý by svojím tempom rozpumpoval srdce diváka a hľadanie vlastnej tváre na začiatku je viac než očividné, postupom času do seba kúsky puzzle zapadnú a aj menej zujímavé zápletky, či nie príliš vrelé sympatie k istým charakterom ustupujú komplexnému poňatiu. Aj z toho hľadiska mierne prekvapenie a veľmi rád sa k Sookie, Billovi, Tare či Samovi v budúcnosti vrátim a verím, že sme ani zďaleka nevideli to najlepšie. (29.11.2008)