Nebeští jezdci

Musím přiznat, že jsem měl ze Sky Crawlers docela strach. Bál jsem se, že autor Ghost in the Shell a mého milovaného Angel's Egg se asi příliš dobře nepopasuje s nějakým dobrodružným válečným filmem. Že toto prostředí nebude nic pro jeho styl. Jak hluboce jsem se ke své velké radosti mýlil. Mamoru Oshii opět vytvořil snímek, po jehož zhlédnutí jsem zůstal ještě několik minut tiše sedět a užívat si ten skvělý pocit, což se mi zas tak často nestává. Film o kterém budu ještě pár dní přemýšlet a k němuž se budu určitě rád vracet. Kdo ale bude ve Sky Crawlers hledat především akci s jednoduchým, snadno pochopitelným příběhem, který se snaží především oslnit a ne oslovit, nutně se bude muset nudit (ano, narážím tu na komentář jednoho nejmenovaného uživatele). Tohle prosím pěkně není žádný Pearl Harbor a pokud hledáte jeho anime verzi, jste u Sky Crawlers na špatné adrese. Je to překrásný snový film k přemýšlení, ne k rychlé konzumaci a recyklaci. (07.09.2009)

Už jenom za ty letecké bitvy a nádherné pohledy na mraky (už jen ten začátek...) si to zaslouží dobré hodnocení, protože tohle byla vážně nádhera a já asi poprvé pochopil, proč někomu může přijít létání tak krásné. Když si k tomu přidám i velmi originálně pojatý příběh, který se nám pomalu rozkrývá a minimálně (je tam toho víc) objevuje jednu velmi obecně známou pravdu tedy že: SPOILER "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky" KONEC SPOILERU tady ovšem velmi zajímavě podanou a vygradovanou, tak musím říct, že jsem si to vlastně náramně užil. Takže je to velmi pěkné, je to chytré a rozhodně to nenudí, takže paráda. 9/10 (29.12.2015)

Těch 15 minut (víc jich opravdu nebylo) leteckých bitev a manévrů v plně CGI animaci vypadá úžasně, ale tvoří spíš nepodstatný doplněk, protože to důležité se odehrává v komorním prostředí letištní základny, kde se velmi rozvláčně a tajnosnubně řeší nejasné vztahy mezi postavami. Hlavní problém jsem neměl s pomalým, přemýšlivým tempem, ale s naprosto nedostatečně definovaným sci-fi světem (válka jako komerční záležitost dvou společností, v nichž bojují nestárnoucí děti (klony?) na místech pilotů), jehož pravidla jsou nám odhalována pouze v náznacích, přestože největší traumata se vážou právě na jejich poznání a neschopnost se s nimi vypořádat. Samozřejmě šlo o tvůrčí záměr, jenže takto není možné si k postavám vytvořit jakýkoliv vztah, i když zpětně jejich chování dává smysl. (15.11.2012)

Mamoru Oshii umí i mimo kyperpunkové kulisy. Přesto nevylučuji, že se někomu bude stýskat po scénách, které k rozjímání podněcují jen svou vizualitou, protože těch je zde nemnoho a snímku dominují především scény dialogové. Ty jsou občas prostřídány naprosto fantastickými vzdušnými souboji, ale není třeba se lekat, že Oshii natočil akčňák - pomalé meditativní tempo, na něž jsme zvyklí z Ghost in the Shell, je vlastní i Nebeským lezcům. ____ Ne náhodou dominuje filmovým plakátům motiv oblohy s mraky. Právě tak pomalu, tiše a nekonfliktně plyne celý film. Jednoduché (ne však banální) myšlenky, které by se daly shrnout do jedné delší repliky rozprostřel Oshii přes celý příběh a žádná z postav je nikdy nevysloví takříkajíc "na plnou hubu". Film sám se vlastně nad ničím nezamýšlí, to by měl udělat divák a film ho k tomu pouze navádí. ____ Technicky se rovněž jedná o vydařenou záležitost - jednoduše animované postavy se pohybují v deatilně propracovaných lokacích a počitačová grafika s tou ručně kreslenou splývá v jeden omamný celek. Díky tomu si Oshii může dovolit snímat scény tak, jak by to jen za použití klasické 2D grafiky nešlo a co je hlavní, může se zajímavě designovanými CGI letadly svádět fascinující souboje. ____ Akční scény jsou pro příběh nevýznamné, krátké, negradují a končí dříve, než by člověk očekával (ano, tak jako v GitS), ale jednoznačně představují to nejlepší, co jsme kdy ze vzdušných soubojů mohli na plátně vidět. Malá výtka patří mírné nepřehlednosti - Oshii totiž upřednostil snímání z malé vzdálenosti a letounům je tak často plátno malé. ____Sukai kurora je po série GitS další Oshiiho pozoruhodný snímek, který se ovšem nesleduje snadno a těžko se kdy dočká přízně většinového publika. (15.03.2009)

Natočeno podle stejnojmenného románu Mori Hiroshiho. Scénář : Chihiro Ito. Hudba : Kenji Kawai. Nádherné kresby soubojů, strojů, domů a venkovního okolí. Docela povedený tajemný příběh. Akorát bych viděl jednu vadu na snímku. Postavy jsou tak jednoduše nakreslené, že jsem někdy problém je od sebe rozeznat. A někdy jsem měl problém dokonce určit pohlaví. Ačkoli jsou piloti ledatel mladí stále kouří, ale později zjistíte, kde je zakopaný pes. CITÁT - Pivo si nedávej........ CHYBA VE FILMU : Ačkoli je operace okolo 70 minuty přísně tajná, jak říkají piloti, je stejně v hospodě v televizi reportáž právě o této chystané operaci........ CHYBA VE FILMU : Tramvaj ze které Kannami a Tokino vystupují má jen jeden vůz a jede z prava do leva. Jenže po výstupu má tramvaj dva vozy a jede z leva do prava......... CITÁT - Musíme žít, dokud to nezměníš......... Film zanechává spoustu otázek. (23.04.2012)