Zažiť Woodstock

Dokonale obyčejné melodrama schematicky podkuřující liberálnímu publiku (viz samoúčelné scény užívání drog a klišovitá povaha generačních konfliktů) se od hromady jiných hippie-filmů liší svou překvapivě bezprostřední svobodomyslností stran sexuálních orientací. Je osvěžující vidět mainstreamový film, kde se nemusí sáhodlouze vysvětlovat, kdo to jak má, ani lajnovat žádné jasně dané kategorie. Ačkoli tedy film titulní happening pojímá naivně a idealisticky, navíc skrze rámec melodramatu, tedy tradicionalistického, až konzervativního žánru, podává unikátně přesný obraz doby sexuální revoluce. Výsledek pak vlastně lze chápat jako hippie-melodrama, tedy film pro generaci hippies v době, kdy ona zestárla a sama vstoupila do konzervativní fáze (film je adaptace stejnojmenných memoárů Elliota Tibera, které vyšly v době, kdy autorovi bylo 72). PS: Český distribuční titul "Zažít Woodstock" je krajně zavádějící, protože film není o Woodstocku coby hudebním festivalu na pódiu a před ním, ale tak říkajíc o pár lidech v zákulisí. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (19.08.2009)

Woodstock bez atmosféry. Woodstock bez kvalitní hudby. Woodstock bez Woodstocku. Těšila jsem se, že zažiji ten největší hudební festival v dějinách, místo toho jsem dvě nekonečné hodiny pozorovala uspávající příběh bez sebemenšího tvůrčího nápadu. I když jaký jiný by vlastně mohl být, když jej vidíme z pohledu jedné z nejnudnějších hlavních postav roku 2009?? Ang Lee se soustředí na špatné věci - rodinné problémy (chamtivá matka, otec podpantoflák - oba magoři), komplikace spojené s ubytováním hromady lidí v maloměstě (to by mě samotnou opravdu nenapadlo), stereotypně zpracované téma objevování vlastní sexuality, ale samotný koncert (nebo alespoň náznak) zůstává kdesi za vysokým plotem. Existence většiny postav je pro mě také záhadou. Nemají žádnou historii a nijak se nevyvíjejí. Ony tam prostě jen jsou. Hlavní asi je, aby byly dostatečně květinové a přinejlepším nahé. Kam se podělo kouzlo doby? Mám se snad spokojit s jedním transvestitou, hromadou lidí upatlaných od bláta a 5 minutami zdařilého tripu? Běs! (29.01.2010)

Ang Lee je režisérský chameleon. Po comicsové pecce Hulk přišel s komorní Zkrocenou horou, pak se přeorientoval na typickou velkovýpravnou filmařinu Touha, opatrnost, a znovu se nebál změnit žánr. Jenže tentokrát přišel s příběhem, se kterým jsem se velmi obtížně ztotožňoval, a o postavách se dá říct to na chlup stejné. Pohled na nejslavnější hudební akci všech dob přináší zevnitř, z jeho organizační stránky. Není to žádný zplošťující výklad té doby, přesto to i přes nepopiratelnou atmosféru nebylo v mých očích ono. (17.08.2014)

Pomerne ničím zaujímavé. Jediné čo na filme naozaj baví sú camea rôznych hercov. Inak je to v zásade až televízny film bez presahu či už k hlavnému hrdinovi, alebo k niekomu naokolo. Na to aký je Ang Lee režisér mi tento film príde ako úplne zbytočný a hlavne nezapadajúci do jeho filmovej koncepcie. Nie je to nič silné, nie je tu nič pamätné a aj tá hudba vsadila viac na Elfmana než na rockové piesne. Hlavný hrdina taký nemastný neslaný. Jediný kto vyslovene svojim herectvom presahoval bola skvelá Imelda Staunton. Inak veľmi priemerný film z ktorého okrem občasných nahotín a zmätočného prístupu ( koho príbeh máme vlastne rozprávať) nemá naozaj čo ponúknuť. (24.02.2017)

Väčšiu oslavu a adekvátnejšiu poklonu tomuto neopakovateľnému momentu už asi nešlo natočiť. Umocnené záverečnou pozvánkou na "akciu s Rolling Stones"... Woodstock bol a zostane jediným, nech už sa v jeho zákulisí (a v tesnom predzákulisí) hralo na akúkoľvek strunu. Tú trhlinu v čase a priestore, ten dar, šťastnú zhodu okolností a náhod, to si skrátka nevybájiš, to sa raz za tisíc rokov stane. Jedna z akcií, ktorej som sa vždy túžil zúčastniť, jediný film, ktorý mi to supluje viac, než by som od filmu čakal. P.S.: Na druhýkrát ešte zábavnejšie, je čas si všímať vyhrávky.. a že ich tam je! [90%] (29.09.2010)