Lidice

Lidice jsou velmi rozporuplným, nikoli však špatným filmem. Dotýkají se (alespoň pro české vlastence) velmi citlivého tématu a snaží se o co nejvěrnější přiblížení, vyvolání vlny emocí v divácích a poctu zdejším obyvatelům. Problémem je však samotné zpracování; nemyslím po formální stránce, ale po obsahové. Odvádění pozornosti do vězení směrem k (výbornému) Rodenovi působí po emoční stránce paradoxně kontraproduktivně, protože krade čas na sblížení diváka s obyvateli vesnice. Takhle si člověk sotva stačí vytvořit vztah k postavám Zuzany Bydžovské, Zuzany Fialové, Ondřeje Nováka a hned přijde na řadu pohroma. Když jsem se díval na popravy mužů, cítil jsem, že to se mnou sice emočně hnulo, ale hned se mi vybavil Vyšší princip a opravdový strach jeho hrdinů před popravou, v tomto filmu takřka nebyl, všichni si šli se sklopenou hlavou odevzdaně pro smrt bez nějakých větších citových projevů. Mnohem více na mě zapůsobil krátký záběr na plynování dětí, ty zoufale natahující se ruce se mi nejspíš zaryjí do paměti na hodně dlouho. Méně, ne však o moc, mě zamrazilo při určování dětí k převýchově dle nacistických norem, které tomu předcházelo. Atentát na Heydricha, zde hojně kritizovaný, bych možná přešel bez zmínky, nemít zkušenost se stejnojmenným filmem, kde byl zpracován opravdu důkladně, a proto jsem byl nechtěně nucen srovnávat, bohužel v neprospěch Lidic. Nejsilnější emoční moment pro mě ale přišel zhruba po hodině a půl, když postava Rodena dorazila vesnice, pokryté sněhem. Ty pocity byly opravdu silné a já už jen čekal na závěrečné titulky a nějakou kvalitní hudbu, která to ve mně ještě více rozdmýchá. O to větší bylo moje zklamání, že film ještě pokračuje a nic ve zlém, ale ta poslední půlhodina šla úplně mimo mě, nechápu ji a jsem z ní spíš naštvaný. Takže mám v sobě spoustu různých pocitů a váhám, zda se mi film více líbil nebo ne, ale když vidím tu zdejší až zbytečně přehnanou kritiku bez ocenění kladných stránek snímku a vezmu v potaz moje vlastenecké cítění a úctu k památce Lidic, nemůžu a ani nechci jít pod 4* (a to neustálé omílání údajného hraní si české kinematografie na celosvětovou se poslední dobou už nějak moc opakuje a unavuje mě, zase si vymyslete něco jiného, ano? ;-) ). (14.11.2011)

Nikoli neživý pomník, ale film, který se může plně postavit na roveň tomu nejlepšímu, co na podobný téma u nás vzniklo, aniž by se cokoliv z toho pokoušel napodobit. Jsem rád, že i přes marasmus český kinematografie, přes neustálou zahleděnost do malejch lidiček a rádobyumělecký pokusy ala Protektor (čim víc na něj vzpomínám, tím prázdnější a nudnější mi připadá) u nás může vzniknout film s jednoznačným obsahem, kterej se nestydí sám za sebe a nepokouší se všechno řečený relativizovat, odpáklovat a zatlouct. A přitom ne že by nebyl plnej absurdity dějin, kdy o osudový události rozhodne malá pitomost a kdy je obyčejnej člověk semletej událostma ještě dlouho potom, co se stanou. Dle mýho názoru je ve filmu (resp. ve skvělým Mahlerově scénáři) vyvážená jak tahle rovina osobní, tak rovina dějinná. Přepínání mezi oběma polohama je plynulý a logický, pokud divák dokáže vnímat a zařadit si jednotlivý dějový monety (Heydrichovo prehudování krátce nato doprovozenej větou "a kde myslíte, že je ten čtvrtej z kvarteta"), nenápadný zakrytí Benešova obrazu při prohlídce a podobně, prolínaný s vrcholně osobníma scénama jako Rodenova cesta přes prázdnou zasněženou pláň nebo předání dopisů. Nechybí to ani postavy, skrz který si může divák sám pokládat otázky, jak by se zachoval v krizový situaci (četník Vlček). Původně jsem měl v úmyslu odměnit to čtyřmi hvězdami, ale když o tom přemýšlím, soudím, že maximum je tu zcela oprávněný. (04.06.2011)

Podobný případ jako polská Katyň. Oč působivější by bylo nějaké strohé polodokumentární drama ve stylu Krvavé neděle! Tvůrci ale měli pocit, že bez předlouhé expozice, spousty postav a dějových linek se správná pocta padlým obyvatelům Lidic neobejde. První polovina filmu je tak téměř nekoukatelnou telenovelou. Druhá už je lepší, ale potenciálu tragédie zdaleka nevyužívá. Samotné vyhlazování trvá asi pět minut a spočívá v záběrech na hořící stodoly, zachraňované králíky a zastřelení několika řad mužů, kteří se u toho tváří zcela netečně, jako by se jich to vůbec netýkalo. Jednu věc mi film ale přece jen dal - netušil jsem, že Heydrich uměl hrát na housle. (29.10.2011)

Nuže, nablijme si čistého vína: už jsou tady zase - rozpaky. Přepadnou mě skoro pokaždé, když se někdo pokusí zfilmovat tragické události lidské historie. Obvykle se to přežene s patosem (hlavně u émerických spektáklů), ale to není případ "Lidic", naopak, čekala jsem, jak budu bulit, smrkat, mráz mi bude běhat po zádech a bezprostředně po skončení filmu vyhlásím Německu válku (prvním válečným aktem bude přestat nakupovat v Kauflandu!). Veškeré tyhle emoce se dostavily pouze v ultralight verzi, což znamená, že jsem v druhé půli posmutněla a může za to víc má vlastní představivost, než film samotný. Tvůrci se toho pokusili do snímku narvat strašně moč a ve výsledku nic nedotáhli pořádně, většina scén mi přišla povrchní jak myšlení puberťačky a plochá jak curlingová dráha. Leckterý smyšlený film mě dokáže dojmout víc a to je pro pietní snímek průser. Tragédie Lidic si zasloužila z diváků vyždímat mnohem víc emocí - to se do určité míry povedlo až dokumentu, který běžel v TV hned potom. Nebylo to vyloženě špatné, jen slabší proti mému očekávání a představám o tomhle nepochopitelném nacistickém zločinu. 61% (11.06.2012)

Bolavá ždímačka slz? Nuda? A co jste čekali? Pravdepodobně nějakou komedii anebo akční masakr v hlavní roli s tunami krve, jinak si ty stupidní komentáře neumím vysvětlit. Pokud je pro Vás tahle tragická událost kýčem, tak prosím. Každopádně podle mně jsou "Lidice" výborně a citlivě natočený film, s nádhernými záběry a dojemnou atmosférou. Citové ždímačce se při takovémhle tématu nešlo vyhnout a mně to tentokrát vůbec nevadilo. Pro mě zkrátka příjemné překvapení, u kterého jsem si poplakala. Je pravda, že od vypálení to bylo trošku natahované a podle mě by byl lepší konec v momentě, kdy Rodenova postava vyšla z vězení a zjistila, co se stalo. Ale přesto určitě lepší než méně zdařilý kolega Habermannův mlýn, navíc na české poměry je to opravdu nadprůměr (a to říká někdo, kdo českou kinematografii opravdu nemusí(:) (27.06.2012)