Hugo a jeho veľký objav

Fantastická atmosféra. To pravé chlapčenské dobrodružstvo. Časť o CESTE NA MESIAC bola možno viac pre fajnšmekrov ako bežného divák, ale dodalo to filmu hlbší rozmer... (05.04.2014)

Fantasmagorie asi to chtěl natočit Scorsese pro vnoučata jako dárek nebo nevim. Doufám, že už se k takovému žánru vracet nebude. (19.07.2022)

Kinematografické vyznání a zároveň velmi komplexní film. Pod rouškou pro některé nudného, mdlého a bezživotného rodinného filmu u chudém sirotkovi na nádraží se vyklubala neuvěřitelně silná osobní zpověď Martina Scorseseho, v níž se vyznává z okouzlení rozpohybovanými obrázky a vyprávěním příběhů. Melancholická atmosféra zasněžené Paříže, dojímavý Shoreův soundtrack, objevování nového média a vyrovnávání se s vlastní minulostí - Hugo zahřeje u srdce každého filmového fanouška, pokud alespoň sdílí stejnou obsesi jako režisér. Bojím se, že právě pro lidi neobeznámené s historií kinematografie, to bude jen tuctový rodinný film na jedno zhlédnutí. Což se vlastně i potvrdilo v nízkých tržbách v zámoří, kde byl film paradoxně uváděn do kin jako "dětský", i když pro děti rozhodně není - není tam pro ně totiž nic zajímavého. Až na trapně-komickou figurku nádražního hlídače (velmi iritující Sacha Baron Cohen), která má být nejspíše jakousi variací na herce z němých grotesek, a pár soběstačných honiček, je to až příliš učesané a "bezdějové". Přesto se stále jedná o krásnou poctu filmové historii, recepci, percepci, natáčení, archivnictví a nevím, čemu ještě...a zároveň o stručné dějiny filmu, které se nikdo, pokud se nemýlím, ještě před Scorsesem nepokusil natočit. Pochvalu si zaslouží i 3D, které je od Avatara určitě nejpokročilejší (úvodní dlouhý záběr je neuvěřitelně pohlcující) a přímo nezbytné ke kompletnímu zážitku z filmu, jelikož spolupracuje s vyprávěním. Hugovi nelze upřít ani populárně-naučný potenciál, jelikož dokáže zábavným způsobem divákům přiblížit počátky kinematografie (aneb kdo by si dobrovolně pustil v roce 2012 Meliésovy filmy, že?).___Přes všechnu kinematografickou slast však vidím zásadní problém hlavně v samotném Hugovi, který si půl filmu buduje svůj příběh, ale následně je po velkém odhalení odsunut na vedlejší kolej (stejně jako jeho příběh se vzkazem od otce). Na scénu nastupuje Meliés, který paradoxně zaujme víc než obyčejný příběh sirotka. Na konci, kdy má dojít k propojení obou linií, jeho závěrečný klimax už nepůsobí tak silně a celý konec vyzní do prázdna. Ve vzpomínkách zůstane spíš natáčení Cesty na Měsíc než Hugův příběh s automatonem. I přes to se však filmu nedá nepodlehnout - a to "rádobycool" ohrnování nosů nad umělohmotností a plastičností nechápu. Něco tak subjektivního a "opravdového" tady nebylo už dlouho. Krásný útěk do světa snů od všední reality. 9/10 (04.02.2012)

Skvělé zpracována pocta filmovému žánru. Vizuálně je Hugo jedná velká orgie a i po řemeslné stránce se jedná o naprostou špičku. Casting až na Cohena taky kvalitní. Cohen se mi do téhle role vůbec nehodil a byl nesnesitelný od samého začátku. Čekal jsem, že i Jude Law dostane trošku více prostoru, ale můžete ho vidět jen v krátké pasáži z minulosti. Nejvíce se mi líbila sympatická a skvělá dvojice mladých protagonistů. Od Chloe Moretz jsem to čekal, ale od Butterfielda jsem nevěděl vůbec co čekat. Nakonec byla Chloe Moretz důstojným partnerem. Je dobře, že i Scorsese si natočil svůj Bio Paradise a teď už doufám bude natáčet další pecky jiných žánru. Přece jen rodinný film se u Scorseseho nehodí a doufám, že Oscara získá za jiné filmy než Huga. (17.02.2012)

Jednoho dne jsem potkal chlapce,ten chlapec se jmenoval Hugo Carbet a 126 minut mi brnkal na nervy.Nikdy sem nebyl fanoušek Scorseseho filmů,ale když něco pozbírá 11 nominací,chci to vidět.V tomhle případě jsem mohl dvě hodiny leštit kliku na veřejných hajzlech Hlavního Nádraží města Prahy a měl bych z toho možná lepší zážitek.Vizuálně pěkné fantasy,vystavené na primitivní zápletce a slaboduchých dilaozích,ve kterém se celou stopáž na sebe culí 2 předpubertální smradi,fňuká jeden stařec a pajdá jeden kripl.Navoněné hovno,s filmařským poselstvím do sebe zahleděného režiséra,který točí prý umělecká díla,podle mě je to jen další obyčejný debílek,který si hraje s barvičkami a všichni mu to žerou i s naviákem.Když totiž zabalíte hovno do krabičky vod Diora,bude to pořád jen hovno,ale v líbivé fasádě,což je přesně tenhle film.V záplavě 5* hodnocení umírám neskonalým smíchem.Další nabubřelý ´´artový´´shit.1* z milosti a Chloe.Už se těšim na nového Ghost Ridera,který bude umělecky mnohem zábavnější :DD (06.03.2012)

Po shlédnutí souhlasím s názorem Franziška Fuky: http://www.fffilm.name/2012/01/recenze-hugo-jeho-velky-objev-hugo.html Výborná řemeslná práce, dobře hrající herci, úžasná atmosféra, vyprávění o historii kinematografie, ale jako by se režisér zaměřil primárně na to a myšlenka více držící dílo pohromadě mu unikla. (10.06.2012)

Jsem šokován co se z filmu (na který jsem se nechtěl vůbec koukat) vyklubalo. Čekal jsem pohádkový příběh, takový jako v těchto časech strašně letí místo toho jsem dostal uplný opak. Nečetl jsem si totiž o čem film bude a to bylo asi jen dobře. Když jsem uviděl jak ve filmu začal robot kreslit obrázek něčeho povědomého (filmového) o to více mě zajímalo co z toho vznikne a po skončení jsem hned začal vyhledávat. A dozvěděl jsem se, že je to založeno (nebo spíše taková pocta) Georgesi Mélièsovi. A dopídil jsem se i k tomu povědomému obrázku. Kouzelný film, ÚŽASNÍ HERCI - úplně všichni, nejde vyzdvihnout jednoho, protože v této oblasti nebyl jediný slabý článek. Tomuto filmu vlastně nejde vytknout nic, vůbec nic - po dlouhé době blockbuster na který budu vzpomínat jen v tom nejlepším... - 17. 7. 2012 - 90% (17.07.2012)

Scorsese je velmi dobrý řemeslník, ale žádný velký umělec. Až na pár výjimek jsem mu nedokázala přijít na chuť a nechápala nářky jeho obdivovatel, když ho zas a znova míjel Oscar za režii. Včera, po projekci Huga, jsem učinila svůj vlastní velký objev, přišla jsem na důvod, proč to mezi námi drhne - Scorseseho filmy prostě nemají duši, neproniknou na dřeň, jen sklouznou po povrchu, aniž by zanechaly pohlazení nebo aspoň šrám. Víc, než kdekoli jinde jeho handicap vyniká v tomto rodinném snímku dobrodružného ražení, kde se líbivým dickensovským obrazem míhá scorseseovský pohled na svět, který se snaží těžkopádně naznačit, že zvrat v ději i nějaká ta emoční situace může ještě pořád přijít, ale nastane jen nemilé překvapení v podobě nanicovaté pointy po dvou hodinách nudy. (20.02.2012)

Krásný filmový zážitek a zcela zasloužené Oskary v technických kategoriích. Očividnou nevýhodou Huga je, že dějově není příliš bohatý, proto bych osobně alespoň 15 minut vystříhal, a to především v těch trapnějších scénách s nádražním strážníkem. Jinak ale Scorsese natočil jeden z nejzajímavějších filmů tohoto roku. Hvězdičku ubírám nejen kvůli délce, ale vybavuje se mi Woodyho Půlnoc v Paříži, a tam jsem přece jenom podlehl celkové atmosféře více než zde. 80% (01.03.2012)

Film jsem viděla v letadle za dlouhého letu, navíc těsně po filmu Umělec. I když jsou to filmy naprosto rozdílné, oba se věnují počátkům filmu, což mě potěšilo. Ještě víc mě potěšilo, že ač byl film v původním znění bez titulků, rozuměla jsem téměř všemu. Jen si nejsem jista, zda to mám přičítat svým znalostem angličtiny, které jsem si navíc vybrousila pobytem v daleké cizině, nebo spíš tomu, že dialogy byly jednoduché a pronášené s pečlivou výslovností. (Nemám na mysli film Umělec, ten byl naštěstí němý). Příběh mě potěšil a ukrátil mi cestu, i proto dávám čtyři hvězdy. Není však jisté, že bych jej hodnotila stejně po shlédnutí v kině, kde bych musela navíc vydat mrzký peníz za vstupenku a krásné anglické diaglogy by nedej bože byly zprzněny českým dabingem. (10.04.2012)

Hugo je (nejen) poctou jednomu z největších velikánů raného filmu, který definoval zcela nový druh filmu. Řeč je samozřejmě o Georgesovi Meliésovi. Příběh hlavních dětských hrdinů je chytře doplněn o osudy vedlejších postav, od květinářky, přes strážníka a pejskaře až po Meliése. Celkový dojem mi chvílemi kazil jistý pocit až přílišné sentimentality a rodinného patosu, který sice do toho filmu patřil, ale já jsem měl problém to strávit. Jinak technické zpracování jako kamera, zvukové a vizuální efekty, střih a hudba bylo na vysoké úrovni. Zkrátka pěkný film, který nebyl pro mě osobně dokonalý, ale za zhlédnutí rozhodně stojí. (16.04.2012)

Filmařská snaha po dokonalosti se postupně ztrácí do rozvláčnosti. Kladem jsou pokusy o dickensovskou atmosféru a aluze na filmařské začátky. (02.01.2015)

Stává se to jednou za mnoho let - člověk si jen tak naslepo vyrazí do kina na film, o kterém ví jen to, že ho natočil oblíbený tvůrce. Do sedačky usedne neznaje jediného záběru, neb trailerům se poslední dobou snaží důsledně vyhýbat... a pak to příjde - stane se svědkem filmového zázraku! Martyho niterné vyznání lásky k filmu mě v kině šokovalo natolik, že jsem druhý den vyrazil do kina znovu. Ač se jedná spíše o jednoduchý komorní příběh, výprava filmu je prostě velkolepá. Když se k tomu přičte parádně využité 3D, je pro SKUTEČNÉHO filmového fanouška návštěva kina jasnou povinností! Potěšující je i skutečnost, že za vizuální stránkou filmu nezaostávají ani ostatní složky - herecké výkony či hudba. K hercům nezbývá než dodat, že casting se mimořádně povedl - dětští herci jsou opravdu skvěle vybraní. Výtečná Chloë samozřejmě nikterak nepřekvapila, ostatně skvělá byla už v Kick-Ass, ovšem senzační Asa Butterfield je pro mě objevem roku a velkým příslibem do budoucna! Dospělí herci jim báječně sekundovali, ať už jde o Bena Kingsleyho (který hrál jako o život a upřímně mě mrzí, že si toho nevšimli akademici), Sachu Baron Cohena v nezvykle civilní roli, tak i ostatní ansámbl typově nádherně vybraných postaviček pařížského nádraží - květinářka, kavárnice, trafikant a... knihkupec Cristophera Lee, který na plátně přímo zářil! Atmosféru filmu výtečně doplňuje nevšední hudební kompozice, kterou má na svědomí Howard Shore, jenž je plná líbivých motivů, které si s chutí v duchu pobrukuji. Shrnutí - Marty natočil brilantní film a pokud s mým tvrzením někdo náhodou nesouhlasí a bude tvrdit že Hugo a jeho velký objev je jedna velká nuda (jak čtu v řadě místních komentářů), věřte že chyba není v Martym, jenž filmy umí točit, chyba je v těch divácích, kteří se na filmy neumí koukat. Zajímalo by mě totiž, jestli někdo z těch co dali nízké hodnocení, třeba vůbec zná tuhle součástku a její význam v dějinách kinematografie. Přečetl jsem si poctivě všechny, opravdu všechny komentáře a některé výkřiky typu nuda, nuda a zase nuda mě nepřestávají udivovat. Ano, věřím tomu že popkornožrouti se u Huga mohou nudit, divák se slušným filmovým přehledem se však nebude nudit ani sekundu - promakaný vizuál, krásné kamerové jízdy v dokonalém 3D provedení, špičkoví herci i v malých rolích a k tomu i občasné pomrkávání na diváky se širokým filmovým a kulturním přehledem, od začátku do konce prostě JE na co koukat. Závěrem mi nezbývá než souhlasit s uživatelem starbrejkrem, který to ve svém komentáři shrul do jediné výstižné věty - kdo nemá rád Huga, nemůže mít rád film jako takový. Amen! (Pozn. pokud někdo ze čtenářů netuší o jakou klíčovou součástku všech mechanických kamer a promítaček se jedná, odpověď najde zde) (15.02.2012)

Hugo je predovšetkým veľmi pekná Martyho pocta Méliesovi a filmu ako takému. Krásne nasnímané obrázky, pekná výprava, triky- pastva pre oči a "tak trochu" aj pre srdce. (01.03.2012)

Prepracovaná výtvarná ( vizuálna ) zložka je rozhodne veľkým kladom Scorseseho opusu. Ak k tomu pridám vyjadrenú poctu Georgesovi Mélièsovi, jeho filmom a ére, v ktorej žil, malo to našliapnuté na výnimočný film. Ale nie je. Scorsese sa príliš zamiloval do vizuálu a hoci ponúka pastvu pre oči ( priam rozprávkovo vykreslená parížska stanica je umocňovaná jazdami kamerou ), príbeh sa dá zhodnotiť jediným slovom: nuda. Keby trval o pol hodinu kratšie, všetko by bolo v poriadku. Z hereckých postáv ma príjemne prekvapil Sacha Baron Cohen v úlohe strážnika. 3+ (01.02.2012)

Laskavý počin o lásce k filmu a ke snům. O zapomnění napříč zasněženou Paříží, o kolečkách vzácného času, jenž měří nám sudby života. Nyní jsme v zajetí mechanického orchestru my, lidé, avšak kde je náš klíč od srdcové zdířky? Kdo jej vlastní? Přeci my a tajemství naší duše už dávno sami víme. I Hugo ve svém nitru věděl a tak tam postává a shlíží na souhru stroje života, kterého je každý součástí, poněvadž neexistuje o plíšek méně, či více, ale poprvé na svůj sen nepohlíží sám :-) (28.02.2012)

Pestrobarevná filmografie Martina Scorseseho dosud postrádala ryze srdcovou záležitost. Svou lásku ke kinematografii, tak zhmotňuje prostřednictvím adaptace knihy Briana Selznicka The Invention of Hugo Cabret. K prvotnímu pocitu udivení, který v raných dobách kinematografie v lidech vzbuzovala, se tak paradoxně dostáváme skrze nejmodernější filmařské postupy. Stereoskopické nasnímáni (údajně až organického rázu), neuvěřitelná dynamika obrazu, až po „oživení“ samotného automatona – Scorsese, tak servíruje jednu vizuální nádheru za druhou. I samotné nádraží vyřazuje půvab vánočního melodramatu. První polovina snímku má industriální nádech a je celkově odtažitá. Scorsese jede až s akademickou přesností (plejáda figurek z nádraží má divadelní rétoriku), ale postavy postrádají hloubku. Po odkrytí identity jedné z postav se druhá polovina filmu přehoupne do takřka edukativního vyprávění o kinematografickém zázraku na začátku dvacátého století. Scorseseho exkurze, kdy dříve kouzelník, ale později filmař Georges Méliès natáčí Cestu na měsíc nebo pohled do Mélièsova studia při natáčení zmiňovaného snímku se Scorsesemu povedl na jedničku. Má to půvab, kouzlo, všechno … jednoznačně vrchol filmu. Hugo není životopisným filmem o Mélièsovi, ale o radosti z vytváření fiktivních světů a pohledu do stříbrného plátna. (14.03.2012)

Zhmotnená estetika pri ktorej z filmového neba pršia slzy šťastia. Scorseseho vďaka filmu za jeho existenciu, podobne ako ďakoval už aj Truffaut a hlavne Tornatore. Každý z nich po svojom, no všetci do toho vložili kus srdca. (20.03.2012)

Kdyby si Scorsese nechtěl hrát na Jeuneta, kdyby to nepůsobilo tak ateliérově, kdyby herci nepřehrávali, kdyby tam nebyly ty zbytečné animace scén a kdyby to celé nebylo postavené jako pohádka, ale obyčejný film bez těch kudrlinek, pak by se mi to líbilo daleko víc. Pátrání malého kluka po odkazu svého otce, jež ho přivede až k samotnému Georgesi Meliésovi, kterého na sklonku jeho života pomůže opět se postavit na jeviště a uvést své filmy - to je naprosto skvělé téma. Ale tady je podané tak nudně, přeslazeně, hloupě, neřku-li povrchně a kýčovitě, že je mi z toho leda zle od žaludku. Takovouto "poctu" si myslím Meliés nezasloužil. A opět platí, když o něčem víš prd a nežil jsi v té zemi, netoč o tom. Myslím, že kdyby látku vzal do ruky nějaký skutečný Francouz, třeba právě Jeunet, bude ten film mít daleko větší grády a nebude tolik kapesníčkový. (18.01.2020)

O čisté lásce k filmu, která je zcela nezištná. (19.01.2012)