Survival of the Dead

Ta třetí hvězda je především z náklonnosti k zombie filmům, protože tahle Romerova televizně působící slátaninka mě příliš nezaujala. Slabý příběh, slabý scénář a celkem nezajímaví herci (až na masturbující lesbickou mamacitu v maskáčích). Rád bych na filmu něco pochválil, ale momentálně mě nic nenapadá... Možná ten nápad s živými-mrtvými hlavami na kůlech. (20.01.2014)

George Romero se zuby nehty drží svého původního konceptu sociální kritiky, jejímž vehiklem je pokleslý hororový žánr (především pak survival-horror). Zároveň své zombie v rámci moderní kinematografie ani nijak nedynamizuje, takže jsou jeho mozkožrouti i v šestém díle kultovní série pomalu se plahočícími zástupci krvežíznivé masy. Nebyl by to ale Romero, kdyby svou oblíbenou tematiku zase o něco neobohatil – po sebereflexivním Deníku mrtvých zpětně navázal na čtvrtý díl Zěme mrtvých, kde načrtl myšlenku postupné socializace původně tupého stáda jednajícího na základě pudů. Zatímco v Zemi mrtvých se objevila vůdčí osobnost zombies, kterou ostatní následovali, v Survival of the Dead je socializace zombie komunity usměrňována zvenčí – neinfikovanými lidmi. Nápad to je rozhodně pozoruhodný a je chvályhodné, že po tolika zombie hororech dokáže Romero stále překvapovat. ____ Jestliže byla Země mrtvých návratem k estetice 80. let a Deník mrtvých stavěl svůj koncept na v dnešní době populární pseudodokumentární formě, pak Survival of the Dead je z určitého hlediska pastišem westernového žánru. Jde zde o konfrontaci dvou vůdčích osobností, divoký západ supluje „rančerský“ ostrov, místo podzemních parkovišť zombíci řádí ve stájích a jsou vězněni v ohradách. Nechybí zde ani chytání do lasa za jízdy na koni a samozřejmostí je i nefalšovaný westernový duel. _____ George Romero je staromilec, který necítí potřebu přizpůsobovat se moderním trendům (výjimkou je Deník mrtvých, forma zde ale nebyla zvolena prvoplánově), následkem čehož nejspíše bude mladší publikum zápasit s jeho umírněným stylem, velkou statičností a nijak závratným tempem. Pro nás fanoušky to je ale stále ten starý dobrý Romero, jak jsme si ho oblíbili – bělovlasý filmový maniak nastavující společnosti řádně zakrvácené zrcadlo. Brutalita se v tomto díle navíc stává výrazným komickým prvkem a ano, i tentokrát dojde na střívka. 70% (17.06.2010)

Vlastně ani nevím, jestli jsem víc příjemně překvapený nebo rozčarovaný, zda se mi to víc líbilo nebo ne. :) Romero na jednu stranu hned v prvních minutách zažehne oheň bleskové (sebe)ironické podívané, která cituje z westernových klasik, dává do kupy bandu zábavných amorálních postav s nízkým pudem sebezáchovy a násilí bere spolu se vším ostatním výhradně na lehkou váhu. Tenhle nadopovaný dostihový kůň však ztrácí dech ve chvíli, kdy má Romero v plánu zvážnět a postupně se dopracovat k obvyklé výpovědní hodnotě skrze satirický hledáček, přičemž se nedokáže zbavit nevhodných postupů, které mu doteď tak dobře sloužily v případě svérázného pastiše. Dost možná si všechny ty legrácky, záměrný amatérský přístup (viz. nahodilost scénáře, v němž vše nemusí zákonitě něco znamenat či se k něčemu vázat), zkratkovitost, podivnou profilaci postav a spoustu dalších nedořešeností či spíše řečeno podvratností ponechal záměrně a chtěl tak demonstrovat, že i s minimem prostředků a horkou jehlou šitým scénářem se dá natočit chytrý a hravý kousek z řad pokleslého žánru, máte-li talent a buřičského ducha. Tím však trpí to, čeho si (a nejen já) cením na Romerových zombie bijácích nejvíc, tj. poctivá hororová atmosféra (film má k ní a hororovému žánru opravdu daleko) a detailní rozbor apokalypsou poznamenaných lidských charakterů a především sociálních rozporů, s kterými se zde pojí hned několik závažných témat, hodných řádného prozkoumání (vnímání „deadheads“ na různých etických úrovních je zde podrobeno většímu důrazu a je více spjato s obecnou etikou člověka, než kdy předtím). Závěrečná mrazivě varovná tečka v Romerově dosti nejistém podání má tak snad vůbec poprvé pramalou váhu. Oproti výbornému Deníku mrtvých, který dokázal s mistrovskou přesností střídavě vyvolávat salvy smíchu, věnovat se formálním, žánrovým i narativním hrátkám, budit panickou hrůzu a důstojně se strefovat do médií, armády a mnohých dalších, mírný krok zpět v konceptuální uvědomělosti, žánrové nadřazenosti a pomyslném romerovském tažení vpřed. (14.04.2010)

Romera jsem vždy považoval spíše za režiséra béčkových filmů, ale tentokrát klesl o další úroveň. Sázka na neherce je v tomto případě ke škodě a stejně jako většina scén a dialogů jsou jejich výkony spíše k smíchu. Film je pro mě jedním z těch případů, který je natočen velmi seriózně, ale vyznívá spíše jako komedie. Čemuž by odpovídaly některé scény. Co měla znamenat třeba ta vojanda, co si dělá dobře před ostatními vojáky? Tváří se, že je to pro ni naprosto normální, jako je normální si po ránu čistit zuby? Nebo scéna, ve které voják granátem vyhodí do povětří dveře a očouzené postavy stojí na místě dál, jako kdyby se nechumelilo? A ještě k tomu mají vtipnou poznámku. Premisa není také zrovna světoborná. Každý člověk, který jakýmkoliv způsobem umře, se vrátí zpět jako nemrtvý? Na základě čeho? Scénáře? Přiznám se bez učení, že mě sledování doslova ubíjelo a většinu jsem proklikal. (11.07.2021)

Romerovi zombie radovánky měly vždycky nějakou přidanou hodnotu, buď byly ve své době prudce originální a šokující (Noc oživlých mrtvol), nebo měly nějakej ten hlubší význam (Úsvit mrtvých, Den mrtvých), anebo aspoň uměly pořádně pobavit (Země mrtvých). V Survival of the Dead mi přišlo, jako kdyby si sám velký mistr dělal ze sebe a ze svého odkazu tak trochu prču, páč toto je v první řadě jedna velká nadsázka a až potom horor. Velkým plusem je určitě takovej trefnej retro feeling (hlavně masky zombáňů) a taky, jak už bývá v Romerových filmech zvykem, chutné gore. S přimhouřenýma očima hodnotím i tenhle kousek celkem kladně. (10.06.2014)