Všade dobre, prečo byť doma?

Asi jako mi Nouzový východ nepřipadal jako realistické drama (chyběla syrovost, opravdovost) a agitační Mariňák spíše nudil a dostatečně nedolehl, tak i ve Všude dobře, proč být doma můj kdysi zbožňovaný tvůrce zklamal. Jakoby ze sebe poslední tři snímky Sama Mendese dělaly něco, čím nejsou. Jakoby tak moc chtěly pro svého tvůrce dostát pověsti režijního chameleóna. Chvílemi se až moc snaží vyvolat úsměvnou nebo naopak dramatickou scénu, ale jakoby nevěděl jak. Je sice chvályhodné, že opět změnit žánrový terén a obešel se bez velkých hvězd (ti známější hrají jen epizodní party – O´Hara, Daniels, Gyllenhaal), ale jeho střídmá režie mi nenabídla nic navíc – jasně, jde tu o obsah, který tentokráte vítězí nad formou, ale ani ten obsah není nijak lahodný. Nesezdaný mladý pár tu očekává narození prvního potomka. Všechno jde podle plánu průměrného soužití až do doby, kdy partnerovi rodiče oznámí, že si hodlají splnit dávný sen cestou do Evropy, a tudíž jim nemohou pomoci při výchově dítěte. Na pojišťováka přes telefon Burta a kreslířku Veronu padá podivná pachuť prázdnoty a deziluze, což je rozhoupe k hledání své vlastní identity. Objedou několik svých známých, přátel, příbuzných a začnou sondovat, kam jako rodina patří. Což záhy pochopí i divák, že nezáleží kde, ale s kým. Sami scénáristé jsou životní partneři, takže nějaká sebereflexe je na plátně cítit. Bezprostřední dialogy možná lahodí uchu diváka, ale jednoduše na mě nedolehly, jak bych si asi přál. Prostě neznám nikoho ve svém širokém okolí, kdo by se choval/mluvil/reagoval jako drtivá většina osazenstva. Tohle pro mne nejsou formálně prosté dialogy mezi starými známými/rodinou. Jsou to podivní ztroskotanci, propagující Ameriku jako antirodinnou zemi. A řada jiných tvůrců toho o dospělosti, rodině nebo partnerství dokáže říct mnohem, mnohem víc. Prostě pro mě je lidštější i takový Kevin Smith, když mluví o vztazích, Sofia Coppola, která zahalila šepot Billa Murrayho do Scarlettina ouška tajemstvím nebo mrazivě lidský Richard Linklater, když nechá své hrdiny procházet Paříží. S nimi se dokážu plnohodnotně ztotožnit, s nimi chci jejich příběhy prožívat, to oni mají jakousi vnitřní sílu. A nejvíc ze všeho mě štve, že už zítra si na pátý Mendesův projekt nevzpomenu.. a když, tak v nijak zvlášť příjemné vzpomínce!! Jednoduše zklamání.. (10.10.2009)

Po několika veskrze hlubokých a depresivních filmech si Mendes evidentně rozhodl odpočinout u oddechové indie jednohubky ze života dvou maloměšťáckých looserů mezi spoustou jiných, ještě větších, looserů (případně rovnou vidláckých hovad). Pokud na tomto kontrastu chtěl vybudovat v divákovi sympatie a ztotožnění se s ústřední dvojicí, moc se mu to nepovedlo, protože ve své rádobyindie ošklivosti a jednoduchosti jsou ošklivější a jednodušší než realita kterou se snaží zpodobňovat, ergo i přes to všechno nejsou sympatičtí skoro vůbec. Což ovšem není velký problém, protože jsou alespoň dosti vtipní... sice je poněkud tristní že z filmu snažícím se zrcadlit dnešní dobu jsou zapamatovatelné snad jen scény připomínající grotesku, ale proč ne, když právě díky nim se u filmu dá docela dobře pobavit. Jen je jeho nejspíš nechtěným vedlejším efektem, že ve vás dost drastickým způsobem prohloubí odpor k tomu mít vůbec někdy děti. 7/10 (14.10.2009)

I fenomenální režisér jako je Sam Mendes si občas potřebuje odpočinout od Hollywoodu, takže se zřejmě rozhodl, že jednou také natočí nezávislou, nenáročnou a oddechovou road movie. Film, který některé může zklamat, protože očekávali "toho" Mendese, který stvořil Americkou krásu či Mariňáka, mainstreamové filmy, ale zároveň svým způsobem umělecké počiny. Jiným se tento snímek zalíbí, ač se nejedná o klasického, velkolepého Mendese, jak jej známe, ale přece kvalita a styl renomovaného režiséra se nemusí vždy vydávat tím stejným směrem, jak jsme zvyklí. Příjemný film s výbornými dialogy, atmosférou a roztomilou Maggie Gyllenhaal. Všude dobře, proč být doma není Hollywoodský Mendes, je to skromný a nevtíravý Mendes. Jak je psáno v popisu filmu. Střídá žánry a neztrácí autorskou identitu. (23.02.2012)

Z vodního nebe odrážejícího se ve skleněných oknech mrakodrapu vyskočilo letadlo, které svým ladným pohybem delfína zbrázdilo pár okenních tabulek a pak zmizelo zasejíc v dáli na cestě od někud-nikam. Každý se jednoho krásného dne musíme rozhodnout kterou z těch několika možných cest se vydáme a je jen na nás, která z nich bude ve výsledku tou nejlepší. Občas je to hledání, tak nesnesitelné, ale jindy zas velmi zábavné. Away we go je komedie s dramatickými podtóny, avšak nehledá se zde smysl života spíše místo, kde je možné zapustit kořeny a vytvořit fungující rodinu bez stínů instituce zvané manželství. Jsem rád, že se Sam Mendes rozhodl opustit, alespoň na chvilku, jisté vody satiricko-kritických dramat. Komediální vody mu evidentně nejsou cizí. A proplouvá jimi na výbornou. Away we go je Junem letošního roku, i přes to, že je určena dospělejšímu divákovi, který se na malinký okamžik stane součástí jednoho páru bloumajícího napříč státy. A je to bloumání neuvěřitelně příjemné. 9/10 PS: i na podruhé to chutná výborně..../MFFKV2009/ (11.07.2009)

Oproti ostatním Mendesovým filmům zde je cítit menší ústup, ale mé tušení je že přesně tohle byl záměr režiséra. Pro tohle tvrzení mluví jednoznačně fakt že ústřední duo herců je prakticky neokoukané a tím pádem vypadá notně autenticky. Ostatně celý film působí jako věrohodný dokument. Místy probleskne i podivný, ale účinný humor. Např. Maggie Gyllenhaal se vydováděla do sytosti. (25.01.2011)