Všade dobre, prečo byť doma?

Road movie páru, který zjišťuje, co je čeká jako nastávající rodiče. Přestože jde převážně o odstrašující příklady různě silného kalibru (viz naprosto třísklá Maggie Gyllenhaal se svým partnerem), koncovka je ryze soukromá a rozhodně zvedá laťku místy trochu nevyrovnanému vyprávění. K němu naopak velice sedli neokoukaní herci, hudba i vizuální pojetí. Takový malý nenápadný film, ale je chyba ho minout. (28.02.2012)

Krasinski je výtečný, ale ani on, ani líbivý soundtrack (a už vůbec ne téměř slzopudný závěr) mě nedonutí jít výš než na lehký nadprůměr, jelikož scenáristicky a především myšlenkově nejde o nic převratného a nového. Podobných motivů jako v Away We Go se najdou i v ostatních indie komediích desítky, přičemž zrovna Mendesova novinka jede ke svému cíli po trati, na níž to hodně často drncá víc než by mělo převážně kvůli naprosto nevěryhodným epizodkám, při nichž dva "normální" lidé potkávají samé "freaky" (celou část s Maggie Gyllenhaal jsem - až na kočárek - protrpěl). Kevin Smith mi toho o dospělosti a životních pravdách dokáže říct za stejný čas mnohem víc. (02.08.2009)

East of Eden revival. Další servírování tzv. životní partnerské pravdy skrz filmové médium- v podstatě stejně šablonovité jako kterákoli velkostudiová komedie- jen se to zdobí přívlastkem indie, takže tam místo lidí z plakátu civí poměrně oškliví (nebo zajímavě krásní?) a podivní ztroskotanci, kteří říkají ošklivá slova a pěstují maximální sexuální otevřenost. Navíc trpí i obvyklým paradoxem- Mendesova Amerika působí jako důsledná antireklama na rodinu, na děti, na manželství, na příbuzné, na kamarády, ba i na airolinie....ale přesto se nám usilovně snaží dokázat, že právě ústřední duo bude tou šťastnou výjimkou středostavovské mizérie. Ze sálu mizeli nadšení diváci, co měli pocit, že viděli něco tzv. "ze života" a projevovali nadšení nad tím, jak je ta folková muzika děsně alternativní, jak jsou postavy oživlí sousedé odvedle. Asi jsem na tento typ naivistické deprese moc optimistický a bezstarostný tvor. Možná proto, kým jsem, možná proto, s kým jsem, možná proto, že můžu být všude doma :) (03.08.2009)

Po (z mého pohledu) nezáživném Nouzovém východu obrovské překvapení. Zítra jdu podruhé a plná palba není v nedohlednu. #2: Závěrečná scéna mi sice pořád přijde maličko natahovaná, ale jinak maximální spokojenost. Rozhodně jedna z nejlepších komedií roku, která válí i v rovině romantické a dramatické. A při scéně s kočárkem se tleskalo i napodruhé :-) (10.07.2009)

Po Revolutionary road přišel Sam Mendes s něčím odlehčenějším (díky bohu) a do hlavních rolí tentokrát neobsadil hvězdné tváře - ústřední dvojici obsadili John Krasinski a Maya Rudolph, kteří právě svého neznámého (divákovi - mně) vzhledu využili v mnoha konverzačních pasážích. Jejich putování po vybraných městech severoamerického světadílu je pak důkazem toho, že někdy i cesta může být cíl.. v tomto případě pak lze opravdovým CÍLem nazvat cíl cesty. Zní to možná trochu komplikovaně, ale snad pochopitelně. :) Zajímalo by mě, zda tohle měl Mendes v sobě celou dobu, či jestli se jedná o jeho režisérskou evoluci.. každopádně mi Away we go v mnohém připomínalo filmy Woodyho Allena, což je z mé strany rozhodně míněno jako kompliment. (27.11.2009)