Vojdi do prázdna

Velmi intenzivní zážitek. Hlavně první hodinka s geniálním tripovým úvodem a následným zmateným blouděním na mě zapůsobila jako máloco v poslední době. Poté se Noé ale zvrhne do exhibicionistické audiovizuální provokace, která extrémně dráždí na těch nejcitlivějších místech, stopáž se navýší o polovinu a z existenciálního bloudění bez cíle se stane stereotypní polemizování nad problémy dnešního světa, které mi přišlo s přibývajícími momenty až samoukájející a především zbytečné. Jistě, že se to dá vyvrátit tím, že Noe zachycuje "roztěkané" moderní velkoměsto ve vší své špíně a uzpůsobuje tomu filmový styl, ale jeho neustálé opakování ztrácí mnoho ze své působivosti. Subjektivní kamera je však bezpochyby geniální a Noého "úchylná" stylizace jedinečná - škoda, že taková brilantní technická práce nejspíš ani nebude oceněna. Zamrzí ale, že není využita v lepším filmu - stačilo by zkrátit o polovinu a možná bych i zatleskal. Vejdi do prázdna je vysoce explicitní dílo, ukazuje tabuizovaná témata bez příkras a je jednoznačné, že z jeho sledování vám příjemně nebude. Je to hnusný film a pravděpodobně ho budete po konci projekce nenávidět - ale o to těžší je mu uznat jisté technické kvality a mnoho hloubavých podnětů k zamyšlení. (15.11.2010)

Být na tripu, tak v v agónii proskočím obrazovkou za nimi do Tokia sledovat co přijde. Být na speedu, tak tenhle film dám během hodiny minimálně desetkrát. Být zhulenej, tak mi stačí pouštět si dokola jen úvodní titulky v japonštině a byl z nich neskutečně vysmátej. Být normální tak nevím. Fakt nevím, protože když téhle halucinogenní neonové podívané dávám plný počet hvězdiček, tak nemůžu být normální .. (26.07.2015)

Už úvodní titulky věstily, že si toho Gaspar Noé vzal buď moc a nebo málo... a pořád nevím, možná měl vsadit na kvalitnější matroš a svůj rauš pak přeměnit v nápaditější improvizaci, protože, ač by se tenhle bezútěšný posmrtný pohled na pozůstalé z neokoukané duší perspektivy mohl zpočátku zdát revolučním, postupně zreinkarnoval do nudy k posrání... (24.03.2014)

Pro mnohé bude možná vyobrazení "životní cesty" jako takové zbytečně zdlouhavé a nudné, za mě však nelze než smeknout a přiznat, že filmů s větší výpovědní hodnotou je opravdu pomálu. Noé je experimentátor a jeho filmy mi ne vždy dokonale sednou, Vejdi do prázdna ale při sledování doslova hypnotizuje a rozkládá na molekuly. Duchovní trip. (16.05.2010)

2009: Tripová odysea, v záchvatu lesku a špíny japonského velkoměsta. Filmům Gaspara Noého jsem se dlouhodobě vyhýbal jako čert kříži, aby mě po naleznutí odvahy mnohdy mile překvapovaly. Vejdi do prázdna možná chvílemi díky namakané vizuální stránce plné nevšedních světelných a trikových efektů působí jako klasický „úžasný barevný trip na drogách“ ve filmu, ale již záhy rozjíždí dostatečně ponurý a znepokojivý obraz, aby temná stránka světa drog (ať už jejich užívání nebo kšeftů s nimi v drogovém podsvětí) plně zvítězila a film ukázal onu temnotu po krátkém omámení v nevšedním, přesto působivém a nepodbízivém stylu. Vešel jsem zde s jistotou, že se z pouhého filmu můžu kdykoliv rázem vrátit zpátky a ocenil nezaměnitelnou atmosféru nočního transu a putování ve stavu kdesi mezi nebem a zemí. Za pomocí retrospektivních útržků se dotváří i silný příběh vztahu bratra a sestry, který ve mně ve spojení se dvěma tragickými událostmi, vizuálem i hudebním motivem dokázal vzbuzovat silné emoce, a celé vyprávění z pohledu bloudícího ducha (od jisté chvíle) již mrtvého hlavního hrdiny podtrhovalo nevšedně opojný zážitek, stejně jako volba ryze subjektivní kamery. Některé průlety nočním městem, fasádami budov, blikajícími nápisy či silnicemi jsou naprosto úchvatné, snímek na mě navzdory dlouhým scénám úspěšně fungoval skrze pocitové vnímání atmosféry. Po dvě třetiny filmu bych klidně udělil i plný počet, jenže po čase se Noé opět rozjede v tom, co mi na něm už tolik nesedí a vedle přehnaně dlouhé stopáže začal přidávat i na šoku z explicitních detailů i extrémně nepříjemně blikajících světlech. Škoda, neboť i závěrečné vyústění má jinak dost do sebe... na druhé straně, vzhledem k tomu, že jsem se přesně těchto ingrediencí obával od Noého ve velkém stylu po celé 3 hodiny, se mi takto pozvolná a citlivě umírněná gradace, se šíleným vrcholem až před samotným finále, pořád spíše pozdává. [80%] (14.08.2024)