Vejdi do prázdna
Enter the Void
Enter the Void
Enter the Void
Enter the Void
Réžia:
Gaspar NoéScenár:
Gaspar NoéKamera:
Benoît DebieHudba:
Thomas BangalterHrajú:
Nathaniel Brown, Paz de la Huerta, Marina Stone, Olly Alexander, Emily Alyn Lind, Gaspar Noé, Tošio HanaokaVOD (1)
Obsahy(1)
Po tragické smrti rodičů při autonehodě jsou sourozenci Oskar a Linda rozděleni. Znovu se setkávají až v Tokiu – v rušném, tajemném a pro dva mladé lidi nebezpečném městě. Oskar pracuje jako drogový dealer, Linda ve striptýzovém baru. Oba si slíbí, že už se za žádných okolností nikdy neopustí. Jedné noci je Oskar při policejní šťáře zastřelen. Ale slib, který si dali, mu nedovolí opustit tento svět. Jeho duch bloudí nočním Tokiem a realita ztrácí pevné obrysy. Přítomnost se začíná míchat s minulostí i budoucností ve vizuálně úchvatný a přitom děsivý koktejl. Podmanivý film z prostředí tokijských nočních klubů, který vypráví o životě, o smrti a o lásce. Režisér Gaspar Noé v tomto snímku posouvá hranice filmu a nabízí divákům nevšedně silný zážitek. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (397)
V tomhle filmu je spousta super nápadů, ale podle mýho názoru nemá pomalá dvou a půl hodinová emoční abstrakce šanci udržet si divákovu plnou pozornost. ()
Expresivní obrazové ztvárnění, které na mě působí až fyzicky nepříjemně, vlastně na hranici únosnosti. Třesoucí se ruční kamera, poletující a rotující obraz, klouzavé pohledy z výšky. Vybuchující barevné obrazce, blikající neóny a „mrkající“ kamera. Ojedinělé statické záběry se slévají do jedné barvy, rozostřují se a mění v pulsující světelný terč. Epileptik by si nejspíše přivodil hezký záchvat, já se spokojím jen s nevolností a bolehlavem. Myšlenku jsem postřehla, ale neměla jsem sílu se jí věnovat. A teď mám hodnotit…? ()
Feťácká verze Tibetské knihy mrtvých. Měl jsem s filmem místy dost velké problémy díky zažité představě, že umění by mělo být krásné a povznášející. Tenhle nemilosrdný, ale poučný, průtah kanálem je vším možným, jenom krásným ne. Už od stroboskopických titulků film uchvacoval geniálně zvládnutou formou - snímání okolí z perspektivy hrdiny doprovázené monologem s dutou ozvěnou, jakoby se ozýval přímo uvnitř hlavy. Noé se ubránil lacinému filosofování i sentimentálnímu dojímání, navzdory tématu nabízející exaltaci emocí (na rozdíl od Aronofského Fontány), jeho film je srdečný a vřelý asi jako pitva. Dění na plátně na mě působilo až fyzicky, v několikrát opakované čelní srážce auta s kamionem jsem měl pocit, jako bych v tom autě seděl a pokaždé jsem sebou trhnul dozadu při zvuku tříštěného skla. I když své dojmy stále ještě zpracovávám, prozatím je to můj nejzásadnější filmový zážitek letošního roku. P.S. Tak hromadný exodus diváků v průběhu promítání jsem dlouho v kině nezažil :) _____________________________8.5.2010 Po druhé projekci musím přidat i pár kritických připomínek. Především - ve druhé půlce film ztrácí dech, jakmile pomine prvotní okouzlení formou a odehrají se všechny podstatné body příběhu. Identické průlety nad městem od jednoho bodu do druhého, kdy se v podstatě již jen opakují a rozvíjí stále stejné scény by potřebovaly notně sestříhat. A nakonec mě zamrzela závěrečná scéna obřího penisu zabraného během soulože z pohledu uvnitř vagíny. To už je sebeparodie, je to naturalismus zcela jiného druhu, než např. srážka s kamionem. Zatímco havárie přináší pocit syrovosti, obří penis patří obrazem někam do kategorie naučně vědeckého filmu a shazuje předchozí atmosféru. Ani Noé se neubránil typicky francouzské a notně otravné potřebě šokovat za každou cenu. ()
Hodně osobitá "adaptace" tibetské knihy mrtvých :-) Intenzivní vizuální zážitek, plný zajímavých vychytávek, průletů, střihů, hry světla a stínů... Děj je sice předvídatelný, ale vadí to někomu? Naopak, člověk očekává, co dalšího, jaký další střípek nám Noé předhodí... Co mě ale nadchlo snad nejvíce, je vykreslení postav pomocí dlouhých záběrů na hrdiny, prostřihy z minulosti volně přecházející do přítomnosti a hlavně s minimem slov! Dost mě odrovnala i smrt hlavního hrdiny, která je ztvárněna nevídaně intenzivně, niterně a "realisticky". Mrazilo mě. Tak by klidně smrt mohla vypadat... Zkrátka, Enter the Void je velmi zajímavý experiment, který dravě útočí na všechny lidské smysly, kašle na zažité filmové konvence a jde si svou inovativní cestou... A užaslého diváka na konci vyplivne přežvýkaného, psychicky vyčerpaného a s úzkostným pocitem bezmoci... O hodinu kratší, tak tento film seknu i do mé TOP5. ()
Reziser Gaspar Noel predvadi dalsi exhibici svou oblibenou tresouci se rucni kamerou.A vysledek?Opet a casto ve filmu zbesile blikaji svetla,kamera se otaci a rotuje,casto bez smyslu a casto jak zbesila.Film je chvili cerveny,chvili modry a pak chvili rozmazany a tak porad dokola neuveritelnych 154 minut!!!Spousta reziserovych,tolik oblibenych,sexualnich scen-vcetne zaverecne 14-ti minutove souloze,kde kamera porad nekam cestuje,nebo se psychopaticky toci.Po tomhle filmu muzou divaka,vcelku opravnene,bolet oci nebo hlava.I kdyz scenar neni spatny-mel jsem velmi husty az naturalisticky pocit prazdnoty a zivotni zbyrecnosti,po cemz pak clovek potrebuje veru dobry zivotabudic,z jeho zpracovani me bolela moje filmarska duse,protoze z filmariny neni v tomhle filmu vubec nic.Proste nekdo si vzal do ruky kameru a tocil za pomoci komihajici se ruky a blikajicich svetel,co mu prislo do cesty.Tech 15%,co filmu davam,je za vyber lokace,protoze Tokio je tady opravdu impozantni.Jinak je to ukazka toho,jak se nema tocit film!!! ()
Nedávno se mi poštěstilo zajít si na Vejdi do prázdna do kina. A můžu říct jen - úlet, úlet, dekadence, barvy, drogy, sex, úlet, sex, drogy, úlet, dekadence! Sumasumárum - bomba, minimálně 9.5/10, ikdyž ne pro všechny - soudě podle reakcí kolemsedících diváků!:) ()
< Gaspar Noé bez zábran > Farby – veľa farieb, sex, drogy a farby – veľa farieb... nič podobné ENTER THE VOID asi v tomto univerzu neexistuje. Šialené a ešte šialenejšie natočené. Nič pre masové publikum. ()
Zklamání. od Gaspara jsem čekal víc, natočil tak skvělé kousky a tady doslova prázdnotu v vizuální bláznivé sekvenci, která vám vymaže mozek. ()
I přesto, že Enter the Void určitě nedokouká 95 % náhodných diváků, nelze jinak než smeknout před Gasparem Noém. Nepopsatelný vizuální trip jaký on nabízí není k nalezení ani u Dannyho Boylea nebo jiných známých režisérských feťáků a divák musí ocenit Enter the Void za snahu jít jinudy, jinak a až na dřeň. Samozřejmě zůstává otázka: musí ta cesta opravdu trvat 160 minut? Každopádně zážitek na celý život. 65 % ()
Jedinou chybou přehnaná stopáž s několika hluchými místy... jinak skvělé, nic pro konzum. Pěkná ARTová věc. Jsem rád, že nejsem epileptik a mohl jsem tento snímek zkouknout... rád bych se na něj podíval znovu, ale tentokrát v kině. ()
Ještě jsem nezažila, aby mě ve filmu něco tak rozčilovalo, jako to přelétávání kamerou a věčně blikající světlo.Což když sečtu a podtrhnu, je snad ve většině záběrů a z filmu dlouhého více jak dvě a půl hodiny, zbude film dlouhý hodinu a půl. Té hodině a půl můžu další půl hodinu vyhradit na šoustačky (né že by mi to vadilo) a ta hodinka už je konečně koukatelná a má i hloubku. Možná, kdybych v sobě měla nějaký ten jejich matroš, užiji si film více i s těmi blikajícími světýlky. ()
Neskutečná síla! Když ve zdraví přežijete a navyknete na úvodní drogu, tak se potom od toho nedají už odtrhnout oči. Životní pouť a ještě porno, tak to jsem ještě neviděl. Skvělá kamera za života (mrkání atd.) a po smrti, když se vznášíme nad centrem dění, aby sme se vrátili úplně na začátek. Na neonový vizuál jen tak nezapomenete. ()
Propracovanější, ale tentokrát obrazově až příliš prvoplánovitá cesta k otázkám prázdnoty života a lidského konání. ()
na mňa príliš psychadelické... ()
Vizuální výplach protkaný více či méně zajímavými momenty s drogovou a sexuální tématikou kde vám nějaký příběh může být úplně ukradený a jednoznačně nejslabším článkem tohoto filmu(čti paskvilu) je ozvučení a stopáž .Velmi vyčerpávající zážitek. ()
Zvláštní a poměrně originální trip, jak díky tématu, tak zpracování (kamera, zvuk). Snímek by se dal rozdělit na tři části: V úvodní půlhodince, v pohledu z vlastních očí, se hlavní hrdina Oskar zfetuje a jde do klubu, kde je zastřelen. Ve druhé se probírá vzpomínkami - "probíhá mu před očima celý život"; dozvídáme se tak i to, co vedlo k jeho smrti. Tato cca hodinová pasáž je úžasná, hypnotická, prolínání a přeskakování mezi vzpomínkami z různých období rafinované. Třetí kapitola pak pohledem svrchu sleduje události po jeho skonu, jako duše mimo tělo. Neskutečně natahovaná stereotypními dlouhými přelety z jedné scény do druhé, stroboskopicky pestrobarevně blikající, směřuje k očekávané pointě; málem mě unudila xmrti a téměř pohřbila celý film. ()
Šílenost, od které jsem se nedokázala odtrhnout. ()
Noého filmová závrať na druhú, s pridaním potenciálnej epilepsie a výnimočného, emočne vyčerpávajúceho príbehu. Kto povie, že je ten film po prvej pól hodine prázdny alebo že potrebuje skrátiť, očividne nedával pozor na všetko podstatné. Toto geniálne, jedinečné posúvanie kinematografických hraníc je tým pravým zážitkom aké vyhľadávam. ()
Nejsem si jistý jestli jsem měl skoro 3 hodinovou barevnou halucinaci nebo jsem fakt viděl šíleně barevný a zvláštní film. Každopádně ať to bylo cokoliv má to ode mně 4*. 75% ----- 7/10 IMDb ()
Jeden z mojich NAJ na ARTFILM feste 2010... ()
Reklama